Sociální pohřby
 

1. Je úhrada nákladů na sociální pohřeb dotací?

2. V jakém případě může občan požádat o zajištění sociálního pohřbu?

3. Jak se zaměstnanec obce o tělu zemřelého dozví?

4. Jaký je postup v případě opuštěného zemřelého cizince na území ČR?

5. Co všechno musí obec v souvislosti s agendou sociálních pohřbů zajistit?

6. Jak takový sociální pohřeb prakticky a konkrétně probíhá?

7. Obci jako vypraviteli pohřbu nabízí v některých případech soudní komisař po zůstaviteli „majetek nepatrné hodnoty“. Je obcí nabytý nepatrný majetek součástí pozůstalosti, ze které si obec má jako vypravitel pohřbu pohřební výlohy uhradit přednostně, a teprve poté, co na krytí nákladů výše nepatrného majetku nestačí, požádat MMR o refundaci? Jinak řečeno, má výši nabytého nepatrného majetku obec uvést v žádosti o refundaci pohřebních výloh u MMR a odečíst ji od svých vynaložených nákladů?

8. Musíme na obcích zajistit pohřbení i mrtvě narozeného dítěte?

9. Jak bude posuzována situace u obcí, které jsou vlastníky a provozovateli veřejných pohřebišť, když z povahy věci samé nemůže de facto vzniknout smluvní vztah, v němž by obec vystupovala současně jako pronajímatel nemovitosti i jako její nájemce?

10. Jakým způsobem bude MMR postupovat při náhradě účelně vynaložených nákladů, jejichž některá povinná dílčí položková část nemohla být obcí fakticky realizována, a tedy ani doložena?

• odměna pro provozovatele pohřební služby (nejedná se o odměnu "rozpuštěnou" do jednotlivých položek v rámci konkrétního pohřbení, ale o samostatnou výši stanovenou příkazcem pro příkazníka)
• konečná rakev (celodřevěná nebo dle ČSN Rakve 49 3160)
• rubáš (není-li oblečení do rubáše možné, je tělo rubášem důstojně zahaleno)
• uložení těla zemřelého do rakve
• manipulace s rakví (včetně přenesení nebo převezení rakve na veřejné pohřebiště či do krematoria)
• opatření hrobového místa (nájemní smlouva, nebo jednorázový poplatek za uložení urny či za rozptyl, úprava hrobu po slehnutí rovu, zaspárování hrobky, úprava hrobky pro ukládání uren apod.)

• hrobnické práce
• nájem hrobového místa na dobu tlecí

• kremace
• urna
• uložení popela do pevně uzavíratelné urny s označením
• manipulace s urnou (včetně přenesení nebo převezení urny s lidskými ostatky na veřejné pohřebiště)  

11. Jakým způsobem a při předložení kterých dokladů či podkladů může obec uplatnit nájemné jako dílčí část nároku (pohledávky) v případě zemřelého bez dědiců u MMR, když dílčí náklad nájemného povinně stanovený vyhláškou nemohl být z objektivních důvodů vynaložen?

12. Je možné aplikovat ustanovení § 19 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek na sociální pohřby? 

13. Na základě likvidace dědictví byla uspokojena pouze část nákladů města na pohřeb. Má obec při likvidaci dědictví právo na náhradu vynaložených nákladů od MMR?

• V souladu s § 5 odst. 5 zákona o pohřebnictví má obec právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na pohřbení, bylo-li řízení o pozůstalosti zastaveno, nebo nebyla-li k němu dána pravomoc českých soudů. Obec jako žadatelka o náhradu nákladů na pohřeb je povinna státu doložit doklad o rozhodnutí o zastavení dědického řízení z důvodu žádného či nepatrného majetku (podle ustanovení § 153 a § 154 zákona o zvláštních řízeních soudních). Tím zároveň státu dokládá, že po zůstaviteli není dědiců. S ohledem na dikci ustanovení je zřejmé, že toto se netýká případů, kdy je řízení o dědictví ukončeno. Ukončení řízení o pozůstalosti se liší od zastavení řízení o pozůstalosti. Nařízení likvidace majetku náležejícího do likvidační podstaty (likvidace pozůstalosti) je ukončením, nikoli zastavením řízení o pozůstalosti. MMR může uvedené náklady obci uhradit pouze na základě zastavení řízení o pozůstalosti.​
• Podle § 277 zákona o zvláštních řízeních soudních, zanikají všechny neuspokojené pohledávky bez výjimky. Tedy zaniká i neuspokojená pohledávka vypravitele pohřbu z titulu vypravení pohřbu zůstavitele. Skutečnost, že v případě likvidace pozůstalosti zanikají všechny neuspokojené pohledávky bez výjimky, se do našeho právního řádu dostala již přijetím zákona č. 142/1950 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Dle našeho názoru je dlouhodobým úmyslem zákonodárce, aby byly pohřební náklady vypraviteli pohřbu primárně uhrazeny z pozůstalosti, což předpokládá projednání pozůstalosti soudem. MMR nemůže obci uhradit neexistující pohledávku.  Je-li nařízena likvidace pozůstalosti, jsou pohledávky nákladů zůstavitelova pohřbu favorizovány oproti pohledávkám ostatních věřitelů a jsou zařazeny podle § 273 odst. 1 písm. e) zákona o zvláštních řízeních soudních před pohledávky těch, kteří vykonávali správu pozůstalosti do nařízení likvidace, před pohledávkami výživného a před všemi ostatními pohledávkami. Před pohledávkami nákladů zůstavitelova pohřbu jsou pouze pohledávky, které se týkají likvidace pozůstalosti, zpeněžení likvidační podstaty, odměny notáře nebo likvidačního správce. Nelze tedy tvrdit, že nejprve jsou uspokojeni věřitelé a teprve potom obec, která uhradila náklady sociálního pohřbu – opak je pravdou. MMR a Notářská komora se domnívají, že zákon o zvláštních řízeních soudních dostatečným způsobem reflektuje požadavek úhrady nákladů sociálního pohřbu v řízení o pozůstalosti – ve fázi likvidace pozůstalosti.
• Pro výše uvedené případy, ve kterých obci neuhradí náklady na pohřeb zůstavitele ani dědic ani stát, slouží obci příjem nepatrného majetku od jiných zůstavitelů, který obci jako vypraviteli jejich pohřbu nabízí soudní komisař.
• K výše popsané likvidaci nepatrného majetku by podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, zveřejněném v lednu 2021 pod číslem 24 Cdo 785/2020, nemělo vůbec docházet. Obec (jak je již uvedeno v odpovědi u otázky č. 9) nemusí nepatrný majetek do svého vlastnictví vůbec nabýt (srov. ustanovení § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních). Nejvyšší soud České republiky navíc rozhodl, že v případě, kdy nepatrný majetek odmítne obec nabýt, náleží Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Obec v roli vypravitele pohřbu, poté co se z jakéhokoli důvodu rozhodne odmítnout nepatrný majetek po pohřbeném zůstaviteli, podle tohoto rozhodnutí již může legitimně požádat Ministerstvo pro místní rozvoj o refundaci. Obec se nemusí obávat, že řízení o pozůstalosti bude ukončeno soudně nařízenou likvidací nepatrného majetku a Ministerstvo pro místní rozvoj tudíž její žádost bude muset odmítnout.

14. Jak nakládat s urnami ze sociálních pohřbů?

15. Smíme sociální urnu ze hřbitova pozůstalým vydat bez vědomí provozovatele pohřebiště, nebo se jedná o její exhumaci, o které rozhoduje pouze provozovatel pohřebiště?

• úložiště jednotlivých uren, nebo
• hrobu nebo hrobky, nebo
• rozptylové louky, nebo
• vsypové louky

16. Jakou podobu může mít hrobová deska, kterou obec opatří hrobové místo v případě sociálního pohřbu?

17. Komu přísluší dohledání osoby blízké a oznámení úmrtí? Jaká je role obce?

18. Musí obec v souvislosti se zajištěním sociálního pohřbu vypisovat výběrové řízení?

• zásadu transparentnosti – zadavatel musí předem jasně stanovit kritéria výběru a postupovat tak, aby nevznikla pochybnost o objektivním výběru vítězné nabídky,
• zásadu rovného zacházení – zadavatel stanoví stejné podmínky všem potenciálním dodavatelům, tedy možnost přístupu k veřejné zakázce a možnost úspěchu ve výběrovém řízení je dána všem bez rozdílu,
• zásadu zákazu diskriminace – zadavatel nesmí neoprávněně zvýhodnit nebo znevýhodnit některého ze zájemců oproti ostatním, všichni mají stejnou příležitost zakázku získat,
• zásadu přiměřenosti  – zadavatel nastaví parametry zadávacího řízení tak, aby byly přiměřené charakteru či předmětu veřejné zakázky (přiměřené požadavky na kvalifikaci, přiměřené zadávací podmínky, lhůty, smluvní pokuty apod.).

19. Našel jsem v parku u odpadkového koše dvě urny, na kterých je pouze vyražené jakési číslo. Jiné údaje jsou nečitelné. Komu je mám odevzdat?

Pevně uzavřenou urnu označovanou obecně jako úřední, ať již skutečně obsahuje zpopelněné lidské ostatky nebo jiný sypký materiál, nemá nálezce podle § 4 odst. 1 písm. g) zákona o pohřebnictví právo otevřít. Bez zbytečného odkladu (obvykle do tří dnů) by ji měl odevzdat na obecní či městský úřad obce, na jejímž území schránku nalezl. Postupuje tak dle ustanovení občanského zákoníku o věci nalezené. V případě, že byla urna nalezena ve veřejné budově nebo ve veřejném dopravním prostředku, odevzdá ji nálezce provozovateli těchto zařízení, který obvykle postupuje tak, jako by byl sám nálezcem a urnu předá příslušného obecnímu nebo městskému úřadu. Obec poté vyhlásí nález způsobem, jak je tomu zvykem. V případě, že se vypravitel pohřbu žehem, dědic nebo jiná osoba blízká zemřelému (identifikace zemřelého je možná podle evidenčního čísla zpopelnění uvedeného na urně) o urnu nepřihlásí, obec ji na své náklady uloží na veřejném pohřebišti (do úložiště jednotlivých uren, hrobu nebo hrobky, případně ostatky rozptýlí na rozptylové loučce nebo je vsype do louky k tomu určené). O tomto uložení urny na veřejném pohřebišti do obecního hrobu provozovatel pohřebiště provede záznam do hřbitovní knihy.

Obdobně postupuje nálezce např. lebky, která nese známky muzeálního kusu či předmětu sloužícího k výuce (může být např. označena inventárním číslem).
 

20. Policie ČR nás informovala, že na území naší obce byly nalezeny kosterní pozůstatky muže neznámé totožnosti. Nyní zajišťujeme uložení do kostrového hrobu určeného pro sociální pohřby. Jedná se o dvojhrob, v jehož jedné části je pohřebený cizinec. Jeho jméno a data narození a úmrtí jsou vyznačena na náhrobní desce. Do druhé části budou pohřbeny pozůstatky neznámého zemřelého. Co máme uvést na náhrobní desku, když neznáme bližší údaje k zemřelému?

V případě, který popisujete, doporučujeme hrob opatřit dřevěnou tabulkou jednoduchého provedení s nápisem Neznámý muž. Ač je případ ze strany Policie ČR uzavřený, není vyloučeno, že někdy v budoucnu bude zesnulý ztotožněn. V tom okamžiku byste mohli jeho jméno a datum narození nechat zaznamenat přímo na náhrobní desku.
 

21. Dotaz sociálního pracovníka na městském úřadě. Na území našeho města zemřel před pěti dny zcela osamocený muž ve středních letech a jeden z bývalých kolegů z práce mu chce vypravit pohřeb. Policie České republiky, podle informací, které městskému úřadu poskytla sousedka zemřelého, nyní hledá jeho vzdálenou rodinu na Slovensku. Může mu bývalý spolupracovník vypravit pohřeb nebo to musí být vždy městská část? Musíme všichni navíc čekat, až bude vzdálená rodina nalezena a odmítne Policii ČR pohřeb vypravit?

I ve vámi popsaném případě platí, že nesjedná-li ve lhůtě 96 hodin od oznámení úmrtí pohřbení těla zemřelého osoba blízká (dle § 114 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), může zajistit pohřbení kdokoli, tedy i bývalý kolega. Obec má pohřeb vypravit až na posledním místě, když se neozve ani kolega ani sousedka, tedy žádná osoba dobrovolně. Tyto osoby nemusí obci oznamovat svůj dobročinný úmysl, stačí, když do 96 hodin od chvíle, kdy se o úmrtí dozvěděli, navštíví jakoukoli pohřební službu a sjednají pohřbení. Mají však povinnost sjednat a vypravit takový pohřeb, jaký si zemřelý přál, je-li jim jeho vůle známa. Ustanovení § 114 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník nelze obejít ani tehdy, je-li vypravitelem pohřbu obec.
 

22. Podobně jako jiná města připravujeme v rámci našeho hřbitova v roce 2022 Les vzpomínek. Jednoduše řečeno místo, kde budou moci probíhat přírodní obřady posledního rozloučení a kde bude možné uložit zemřelého do země bez náhrobku. Počítáme s tím, že prostor bude veřejně přístupný. Všichni provozovatelé, o kterých víme, toto umožňují jen pro ukládání zpopelněných lidských ostatků. Podle našeho názoru však nic nebrání tomu, abychom v našem Lese vzpomínek umožnili ukládání do země i v rakvi s tím, že na hrobě poroste tráva, nebude tam žádný pomník, nebude žádná nájemní smlouva na hrobové místo (pouze záznam ve hřbitovní evidenci). Trochu to souvisí i s tím, že krematoria zvyšují ceny a zpopelnění ekonomicky vychází dnes stejně výkop hrobu. Nabízí se tedy otázka, zda se město u sociálních pohřbů může rozhodnout pro variantu pohřbení do země za stejných finančních podmínek jako je kremace? Volného místa máme na hřbitově dostatek.

 Váš originální plán využít soudobého trendu tzv. zeleného pohřebnictví v oblasti sociálních pohřbů, považujeme za velmi přínosný. Pohřbívání lidských pozůstatků vámi uvedeným způsobem nejen že neodporuje liteře zákona o pohřebnictví, ale je v souladu i s jeho duchem: podpoří místní zvyky a hrobníky. Jen, prosím, trvejte jako provozovatelé a správci hřbitova na pohřbívání v dřevěných nelakovaných rakvích, s těly oblečenými v rubáši vyrobeném z přírodních materiálů. Zakažte vaky pro zemřelé. Prohlášení o přírodní úpravě rakve, zemřelého a o absenci vaku požadujte po pohřební službě ještě před samým příjezdem na pohřebiště. Budete-li mít pochybnosti, máte právo před uložením rakve do země na její otevření a kontrolu obsahu, viz otázka č. 20 na webových stránkách MMR stránkách v rubrice Časté dotazy – Provozování pohřebišť. Pohřební služba, která přes váš zákaz vak použije, bude mít za povinnost tělo zemřelého do rakve uložit znovu bez vaku (samozřejmě vyjmutí z vaku se provede ve vhodné místnosti). S použitým vakem je pak nutno nakládat jako s nebezpečným odpadem.

Možná by bylo dobré předem seznámit veřejnost s tímto navrhovaným způsobem sociálního pohřbívání nemajetných a opuštěných osob v místním tisku a požádat redakci, aby k článku otevřela diskuzi. Můžete zvážit i to, že byste pro zemřelé, jímž byl vypravený sociální pohřeb, zřídili v areálu hřbitova speciální oddělení. Nezapomeňte na přiměřenou hrobovou desku či kříž s údaji o zemřelém; viz pro inspiraci webové stránky MMR.
 

23. Jak má obec postupovat při úmrtí uprchlíka z válečné zóny, kterému vypravuje pohřbení? Máme na mysli běžence, kteří k nám v době bojů na Ukrajině nyní přicházejí?

Obecně platí, že i v případě válečných uprchlíků se při vypravení tzv. sociálního pohřbu postupuje stejným způsobem, který je popsán v této rubrice v odpovědi na otázku č. 4. Ministerstvo pro místní rozvoj dlouhodobě doporučuje pohřbívat cizí státní příslušníky, a to nejen ty z Ukrajiny, „do země“, ideálně do hrobky. Pohřbení těla zemřelého do hrobu nebo hrobky je možné uskutečnit bez zbytečných odkladů, které v případě kremace vznikají kvůli zákonem danému požadavku zaslat žádosti o souhlas s tímto způsobem pohřbení na příslušný zastupitelský úřad a čekáním na vyjádření. Velvyslanectví Ukrajiny v Praze nyní, tedy od počátku ozbrojeného konfliktu, na žádosti obcí, aby rozhodlo o způsobu pohřbení svého občana, dle dostupných informací zatím neodpovídá. Pohřbení do hrobu či hrobky má zároveň další, mnohem dalekosáhlejší význam. Při uložení těla do hrobu či hrobky je možné z ostatků kdykoli zjistit jeho DNA, což usnadňuje případné určení totožnosti zemřelého, bude-li příbuznými zpochybňována nebo za určitých okolností může přispět ke snížení počtu soudních sporů. Pohřeb do země rovněž umožnuje repatriaci těla zpět do země.
 

24. Obec je veřejným opatrovníkem osamělého pána, který žije v domově pro seniory. Jak má obec postupovat v případě jeho úmrtí, má mu vypravit tzv. sociální pohřeb? Jak má naložit s jeho majetkem? Obec je také opatrovníkem paní bez rodiny, která je omezena ve svéprávnosti a nemůže činit pořízení pro případ smrti. Je však schopna vyjádřit svá přání. Chce být pohřbena žehem a přeje si, aby urna s jejími ostatky byla uložena do hrobu jejích rodičů v 15 km vzdálené obci. Může jí obec takový požadavek splnit?

Přestože jsou pán i paní opatrovanci vaší obce, neznamená to, že to bude právě tato obec, která jim případně vypraví tzv. sociální pohřeb. Jak vyplývá ze zákona o pohřebnictví, nenajde-li se ve lhůtě 96 hodin od oznámení úmrtí žádný vypravitel pohřbení, bude obec, na jejímž území dotyčný zemřel, postupovat podle § 5 uvedeného zákona. Zjednodušeně řečeno, pohřbení slušným způsobem zajistí ta obec, kde dotyčný skonal.

Ani ze skutečnosti, že obec vykonává funkci veřejného opatrovníka, nevzniká závazek pohřbít. Smrtí opatrovance totiž opatrovnictví zaniká. Opatrovník, jehož funkce takto skončí, doručí konečné vyúčtování správy jmění soudu, popřípadě také soudnímu komisaři jmenovanému v řízení o pozůstalosti (ust. § 485 odst. 3 občanského zákoníku). Spravované jmění pak předá příslušné osobě podle okolností, například dědici, nebo správci pozůstalosti. Pokud po opatrovanci zůstane například nábytek, je vhodné tento hmotný majetek předat příslušenému notáři do úschovy a další postup nechat na něm.

V případě paní, která vyjádřila své přání pro případ smrti, jí má být určitě splněno. Omezení ve svéprávnosti na tomto jejím nároku nic nemění. Pokud paní zemře na jiném místě, než kde je hlášena k trvalému pobytu, obec, na jejímž území dojde k úmrtí, si vyžádá od obce, v níž je paní nahlášena k trvalému pobytu, zanechané výslovné, protokolární nebo písemné rozhodnutí o pohřbu (doporučujeme součinnost s touto obcí).

Náklady na převoz urny na 15 kilometrů vzdálené pohřebiště budou obci ze strany MMR uhrazeny (prosíme však, abyste nám v žádosti o refundaci účelně vynaložených nákladů uvedli, že jste jednali dle posledního přání zesnulé a také nám poskytli přesnou adresu hřbitova).

V souvislosti s vyjádřením přání o způsobu pohřbení opuštěných osob upozorňujeme na web gov.cz, kde je zveřejněna stránka Přání o podobě pohřbu osob bez blízkých příbuzných (Přání o podobě pohřbu osob bez blízkých příbuzných - gov.cz), kde jsou uvedeny další informace.

25. Jako obec řešíme vypravení tzv. sociálního pohřeb zemřelé s nadměrnou hmotností. Pohřební služba nás upozornila, že v případě zajištění zpopelnění má nejbližší krematorium stanoveny limity a může zpopelnění odmítnout. Pak by museli jet až do 200 km vzdáleného zařízení, čímž kromě vyšších nákladů na nadměrnou rakev a manipulaci vznikají zvýšené náklady na dopravu, cca o 6 000 Kč. Vznikne v takovém případě problém při refundaci nákladů na pohřbení? Nebo máme zemřelou pohřbít do hrobu? Na výkop a větší počet manipulujících osob tak vzniknou náklady cca 6500 Kč. Jak se máme rozhodnout?
 
Náklady na pohřeb do země jsou i v tomto případě účelně vynaložené. Jedná se navíc oproti zpopelňování o službu ve veřejném zájmu (viz § 16 odst. 1 zákona o pohřebnictví), která se u zemřelých s nadměrnou hmotností jeví důstojnější. Můžete využít hrobové místo přístupné pro výkopové stroje a samotné ukládání rakve do hrobu lze provést přes kladku nebo pomocí jeřábu.

Naopak při pohřbu žehem u zemřelých s nadměrnou hmotností dochází ke znečištění ovzduší a vzniká riziko zahoření pece. Kouř v průběhu zpopelňování je viditelný. Velikost rakve je vždy omezená. Tělo by se nemělo pokládat do rakve kvůli tomuto omezení na bok. Lidský tuk obvykle neshoří zcela, jeho část zůstává pode dnem pece a v průběhu generální rekonstrukce se musí odstranit a pohřbít do země. Podrobnější informace naleznete zde.

26. Naše město vypravilo pohřeb cizího státního příslušníka, který nebyl pojištěný u žádné tuzemské zdravotní pojišťovny. K nařízené soudní pitvě byl údajně z důvodu nepojištění převezen až deset dnů po úmrtí. Pohřební služba nám nyní proto účtuje částku za uložení, chlazení a mražení těla za více dnů, než bývá u nás v případě sociálních pohřbů obvyklé, a přepravu pohřebním vozem na soudní pitvu. Proplatí MMR našemu městu tyto položky? Nebo má pohřební službě v případě nepojištěných zemřelých či těch, kteří u sebe nemají průkaz pojištěnce, nebo jejichž totožnost je neznámá, hradit tyto výdaje někdo jiný, například zdravotní pojišťovna?

Nejprve odpovíme na první otázku: MMR převozy těla zemřelého k pitvě a z pitvy a chlazení či mražení těla do 48 hodin po pitvě obcím neproplácí. Obci to přímo zakazuje vyhláška o postupu obce při zajištění slušného pohřbení (277/2017 Sb.). Jedná se tedy o porušení právního přepisu, tudíž o neúčelné náklady na sociální pohřeb. Finanční kontrola nebo audit má povinnost Vám takové nezákonné úhrady z obecního rozpočtu vytknout a žádat nápravu.

Na další otázku, kdo má hradit pohřební službě náklady na zaopatření těla zemřelého nepojištěného nelze podat obecně platnou odpověď, protože bude vždy záležet na konkrétní situaci dané osoby. Vztah pojišťovny a pohřební služby je vztahem soukromoprávním a věcně příslušným orgánem k řešení sporů je civilní soud. Pojišťovna uhradí provozovateli účelně vynaložené náklady na přepravu zemřelých v souladu s platným zněním zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a vyhlášky MZ ČR č. 134/1998 Sb., kterou se vydává Seznam výkonů s bodovými hodnotami (kód 50 - Převoz na pitvu a z pitvy), s pevnou sazbou na jeden ujetý kilometr. Jízda nevytíženého vozidla bez zemřelého se nevykazuje. Pojišťovna na žádost provozovatele pohřební služby bez zbytečného prodlení dohledá příslušnost pojištěnce k pojišťovně v případech, kdy není dostupný průkaz pojištěnce a jsou dostupné jeho osobní údaje. V případě osoby neznámé totožnosti nebude možné, aby byla její přeprava uhrazena z veřejného zdravotního pojištění, neboť není zřejmé, zda se jedná o osobu účastnou v systému zdravotního pojištění, a v případě, že ano, ke které zdravotní pojišťovně příslušela. 

U soudních a anatomických pitev určuje osobu povinnou k úhradě přepravy zemřelého ustanovení § 88 odst. 5, 6 zák. č. 372/2011 Sb., zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). U nepojištěného cizího státního příslušníka je nejdříve nutné vyřešit otázku, jaké právní předpisy se na případ konkrétní osoby vztahují. Jedná-li se skutečně o osobu, která podléhá právním předpisům v oblasti sociálního zabezpečení jiného členského státu EU (EHP, Švýcarska), mělo by se na převoz takového pojištěnce hledět jako na nezbytnou péči, neboť ta se poskytuje stejně, jako by se jednalo o českého pojištěnce. Jelikož navíc platí zásada stejného zacházení, je třeba mít na zřeteli, že byla-li by stejná péče hrazena českému pojištěnci, musí být hrazena i zahraničnímu pojištěnci ze zemí EU. Náklady by tedy měla výpomocně převzít zvolená česká zdravotní pojišťovna a následně je přeúčtovat kompetentní instituci zdravotního pojištění v zahraničí. Jedná se o názor MMR a Ministerstva zdravotnictví v rovině samozřejmě čistě teoretické. Konkrétní převozy musí řešit provozovatel pohřební služby s objednavatelem převozu. Převozy na pitvu a z pitvy smí zajistit sám poskytovatel zdravotní služby – viz § 8 odst. 4 zákona o pohřebnictví.

27. Paní z Ukrajiny se narodilo mrtvé dítě, které podle matky mělo mít ukrajinskou národnost. Otcem je Čech. Nyní bude naše obec dítěti vypravovat sociální pohřeb. Musíme oslovit ukrajinskou ambasádu, aby nám zprostředkovala souhlas s kremací?

V případě mrtvě narozeného dítěte, který uvádíte, postupujte při vypravení tzv. sociálního pohřbu obvyklým způsobem. Národnost matky ani dítěte není v této souvislosti podstatná, rozhodující je státní příslušnost dítěte. Jak sdělujete, otcem dítěte je státní občan České republiky. Díky této skutečnosti nabylo české občanství i dítě (viz § 4 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky). Souhlas ukrajinské ambasády tudíž není zapotřebí.

28. Podle smlouvy uzavřené mezi naší obcí a pohřební službou A se náklady za vypravení „sociálního pohřbu“ započítávají dnem doručení objednávky na vypravení pohřbu. Kdo hradí náklady vzniklé za dobu chlazení těla v pohřební službě B, kterou k místě úmrtí přivolala osoba blízká zemřelému, lékař nebo policista, do doby, než si je převzala naše smluvní pohřební služba A? Proplatí tyto náklady MMR? Dále se chci zeptat, zda pohřební služba B může podmiňovat vydání těla zemřelého uhrazením nákladů na chlazení?

Uvedenou problematiku řeší zejména ustanovení § 114 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), § 2 písm. c) a § 83 a násl. zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, § 4 a 5 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pohřebnictví“), § 13 odst. 2 písm. h) a § 39 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška MMR č. 277/2017 Sb., o postupu obce při zajištění slušného pohřbení, vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 297/2012 Sb., o náležitostech Listu o prohlídce zemřelého, způsobu jeho vyplňování a předávání místům určení, a o náležitostech hlášení ukončení těhotenství porodem mrtvého dítěte, o úmrtí dítěte a hlášení o úmrtí matky (vyhláška o Listu o prohlídce zemřelého), ve znění pozdějších předpisů, a § 2 a 10 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 

V odpovědi na vaši otázku začneme subjekty, které pohřební službě B oznamují úmrtí a požádají ji o odvoz těla z místa úmrtí. Tento subjekt, píšete „osoba blízká zemřelému“, je v ideálním případě zároveň vypravitel pohřbu, ale nemusí tomu tak být. U lékaře či policisty tak tomu nebude nikdy. Ti jednají s provozovatelem pohřební služby zpravidla proto, aby zajistili převoz na pitvu, ale ani jeden z nich není povinen vždy pitvu nařídit. Vy se o pitvě nezmiňujete vůbec, přesto si dovolíme upozornit vás na zvláštnost převozů na pitvu a z pitvy. Po této vsuvce vám odpovíme na situaci, kdy pitva indikována nebyla.

Uložení těla zemřelého před pitvou a po ní

MMR v souladu s ustanovením § 4 odst. 3 písm. n) vyhlášky č. 277/2017 Sb., o postupu při zajištění slušného pohřbení, proplácí přepravu těla zemřelého, kromě přepravy na pitvu a z pitvy do místa pohřbení. Z uvedeného vyplývá, že přeprava na pitvu a z pitvy do místa pohřbení a tzv. prvotní chlazení před pitvou nesmějí být provozovatelem pohřební služby obci zpoplatněny. MMR je neproplácí a ze strany pohřební služby by nikdy neměly být účtovány obci ani jiným vypravitelům pohřbu.

Pitva je zdravotnický úkon, který nijak nesouvisí s pohřbíváním. V době před nařízenou pitvou, kdy je tělo zemřelého přechodně uloženo v márnici, a také 48 hodin po pitvě, je přechodné uchování lidských pozůstatků zdarma bez ohledu na to, zda k úmrtí došlo v zařízeních uvedených v odstavci 3 zákona o pohřebnictví nebo mimo ně. MMR proto považuje účtování nákladů za uchování těla v souvislosti s pitvou pohřební službě nebo vypraviteli pohřbu za neoprávněné, tudíž je v žádném případě nebude refundovat. Více k této problematice naleznete v sekci Aktuality. 

Právní řád povinnost Policie ČR zajistit odvoz mrtvého těla z místa úmrtí výslovně zmiňuje pouze v případě, existuje-li podezření, že k úmrtí došlo v důsledku trestného činu, a Policie ČR jakožto orgán činný v trestním řízení rozhodne o nařízení soudní pitvy. Těchto případů se však otázka netýká; jejím předmětem jsou situace, kdy po prohlídce těla zemřelého pitva nařízena není.

Oznamuje-li pohřební službě úmrtí Policie ČR

V těchto případech jsou příslušníci Policie ČR na místě úmrtí přítomni převážně na základě oznámení o nálezu mrtvého těla nebo vzhledem k žádosti lékaře z důvodu nepřítomnosti, resp. neznalosti osob blízkých. Při kontaktování poskytovatele pohřebních služeb a zprostředkování odvozu mrtvého těla postupují na základě zásady služby veřejnosti, ochrany veřejného pořádku a iniciativy (§ 2 a 10 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů) a ustanovení § 4 odst. 1 zákona o pohřebnictví, podle nějž musí být s těly zemřelých zacházeno důstojně a tak, aby nedošlo k ohrožení veřejného zdraví nebo veřejného pořádku. Policie ČR v roli ochránce veřejného pořádku by i v těchto případech měla dodržovat principy účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti, tj. pravidla, která se musejí aplikovat při nakládání s veřejnými prostředky (nikdy není v prvních chvílích po úmrtí vyloučeno, že nepůjde o sociální pohřeb).

Podle našich informací v praxi policisty požádá o kontaktování provozovatele pohřebních služeb obvykle lékař provádějící ohledání těla, který vzápětí po prohlídce místo úmrtí opustí, zatímco Policie ČR na něm setrvá až do doby příjezdu provozovatele pohřebních služeb. Policisté postupují v dobré víře, že vzniklé náklady uhradí vypravitel pohřbu, tedy nenabídne-li se dobrovolně jiná osoba, uhradí je obec. Ze stejných důvodů lékař policistům svěřuje části B3 listu o prohlídce zemřelého. Podle § 3 odst. 3 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 297/2012 Sb. ji může předat provozovateli pohřebních služeb jakýmkoli „způsobem s ním dohodnutým“. Policie ČR vykonává pouze nezbytné úkony směřující k ochraně veřejného pořádku, tak jak jí ukládají ustanovení § 2 a §10 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a § 4 odst. 1 zákona o pohřebnictví (ochrana důstojné památky na zemřelého).

Oznamuje-li pohřební službě úmrtí lékař prohlížející tělo zemřelého

Osoba, u které je tělo zemřelého uloženo, je v souladu s § 5 odst. 6 zákona o pohřebnictví povinna neprodleně informovat obec, na jejímž území došlo k úmrtí nebo bylo tělo zemřelého nalezeno, případně vyloženo z dopravního prostředku, že nastaly skutečnosti podle § 5 odst. 1 zákona o pohřebnictví, tj. že nikdo dobrovolně ve lhůtě 96 hodin od oznámení úmrtí nesjednal pohřbení těla zemřelého, ani žádný poskytovatel zdravotních služeb nebo univerzitní vysoká škola, která provádí anatomické pitvy v souladu s podmínkami stanovenými zvláštním právním předpisem, neprojevil zájem o využití těla zemřelého pro potřeby lékařské vědy a výzkumu nebo k výukovým účelům, nebo nebyla zjištěna totožnost mrtvého do jednoho týdne od zjištění úmrtí.

Z výše uvedeného vyplývá, že poskytovatel zdravotních či sociálních služeb je povinen neprodleně informovat příslušnou obec o tom, že v jeho zařízení pro přechodné ukládání těl zemřelých se nachází tělo zemřelého, o které se do 96 hodin od oznámení úmrtí nepřihlásila žádná osoba blízká. 

Poskytovatel zdravotních či sociálních služeb se v těchto případech dopustí přestupku, pokud o této skutečnosti neprodleně neinformuje obec, která je povinna namísto osob blízkých sjednat pohřbení. Krajský úřad toto dozoruje a v přestupkovém řízení pokutuje v souladu s ustanovením § 27 odst. 9 zákona o pohřebnictví. Poskytovatel zdravotních služeb, který vykonal na těle zemřelého, o něž se nepřihlásila žádná osoba blízká, zdravotní pitvu, oznamuje obci úmrtí v den ukončení pitvy.

Při vykonání prohlídky těla zemřelého mimo zdravotnické zařízení, kdy nebyla určena zdravotní pitva, nesmí tělo zemřelého s listem o prohlídce zemřelého zůstat ležet v místě prohlídky zcela bez dozoru, zvláště pokud žádná osoba blízká zemřelému není přítomna.

Refundace nákladů ze strany MMR

Stanovisko MMR ve věci nákladů na sociální pohřby je motivováno zejména negativními zkušenostmi, kdy obce bez jakékoli kontroly hradí i nikým neobjednané položky a zjevně neúčelné náklady, např. odvážení zesnulých do chladicích a mrazicích zařízení neúměrně vzdálených od místa úmrtí či nestandardně vysoké poplatky za výjezdy v noci a ve svátek. MMR při proplácení nákladů za zajištění slušného pohřbení je povinno podle § 5 odst. 5 zákona o pohřebnictví posoudit účelnost všech vynaložených nákladů ze strany obce, tedy i těch na prvotní výjezd k tělu zemřelého, které obec neobjednala. První dny přechodného uložení těla zemřelého, ve kterých se o takovém úmrtí obec, zpravidla od správce márnice, dozví, obec hradit nemusí vůbec (viz § 5 odst. 9 o pohřebnictví).

MMR při proplácení nákladů za zajištění slušného pohřbení uhradí obci v roli vypravitele pohřbu i něco z toho, co sama obec u pohřební služby neobjednala, a to pouze přepravu těla zemřelého a úkony s přepravou spojené. Zatímco u osob, které zemřou v nemocnici nebo v domově pro seniory, nastupuje podle § 4 odst. 4 zákona o pohřebnictví odpovědnost vypravitele pohřbu za náklady uložení těla až po uplynutí lhůty 48 hodin od smrti pacienta (klienta), v případech osob zesnulých mimo uvedená zařízení zákon žádnou podobnou lhůtu nestanoví. Náklady nemocnice nebo domova pro seniory na přechodné uložení (podle místa úmrtí a doby uložení) proto jdou za vypravitelem pohřbu, a to přestože v okamžiku úmrtí ještě nemusí být známa jeho identita. Nikoli však náklady na přechodné uložení u provozovatele pohřební služby. Tam až od okamžiku oznámení o úmrtí obci dle § 5 odst. 6 zákona o pohřebnictví. Pohřební služba však nesmí podle tohoto ustanovení oznámit úmrtí obci dříve než 96 hodin od úmrtí (pozůstalí mají právo na sjednání pohřbu právě oněch 96 hodin).

Obec v roli veřejného vypravitele pohřbu prvotní výjezd a prvotní uložení nikdy sjednávat nemůže, protože je, až na zcela výjimečné případy, tou poslední instancí, která se o úmrtí na svém území oficiálně prostřednictvím listu o prohlídce zemřelého dozví. Vaše smlouva s pohřební službou A tudíž logicky obsahuje ustanovení o tom, že smlouva je platná ode dne uzavření. Občanský zákoník v ustanovení § 1725 stanovuje, že „Smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.“ Smlouva je tedy uzavřena v momentě, kdy obě strany souhlasí s jejím obsahem a nemají proti němu žádné výhrady. Z výše uvedeného je zřejmé, že smlouva může být uzavřena již před samotným podepsáním smlouvy v listinné podobě.

Dva druhy smluv o vypravení pohřbu

Je potřeba rozlišovat dva druhy písemných smluv. Prvním druhem písemné smlouvy je forma působící OD NYNÍ, na jejímž základě vznikají práva a povinnosti. Je to případ, kdy si smluvní strany sjednají, že smlouva bude uzavřena výlučně v písemné formě. Tuto skutečnost je potřeba sjednat takovým způsobem, na jehož základě bude možné prokázat existenci této dohody (např. v e-mailové komunikaci). Podstatnou náležitostí takové smlouvy je právě její písemná forma. Taková smlouva je uzavřena až v okamžiku, kdy všechny strany podepíšou předmětnou smlouvu v listinné podobě. Práva a povinnosti tak stranám vznikají až podepsáním smlouvy poslední stranou. To vše za předpokladu, že se strany nedohodly na pozdější účinnosti smlouvy.

Výše uvedené ve své podstatě reflektuje ustanovení § 1758 občanského zákoníku, které stanoví, že „Dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě.“

Dalším druhem je písemná smlouva působící OD TEHDY. Tento druh písemné smlouvy je pouhým potvrzením skutečnosti, že v minulosti již došlo k uzavření smlouvy ústní formou. Písemná forma smlouvy se následně pořizuje z důvodu prokazatelnosti uzavření smlouvy ústní formou před jejím podepsáním.

Příklad z praxe:

Strany netrvají na písemné formě smlouvy. Dne 1. 1. 2024 si sjednají obsah smlouvy o vypravení pohřbu. Smlouvu v písemné formě podepíšou až dne 20. 1. 2024, týden po pohřbu. Práva a povinnosti ze smlouvy stranám vznikají již dne 1. 1. 2024, tedy v den, kdy si ústně sjednaly obsah smlouvy (pokud si nedohodly pozdější datum účinnosti smlouvy). Smlouva v písemné formě však musí mít stejný obsah, jaký byl sjednán v ústní formě. Je nutné si ovšem uvědomit riziko, že starosta jednal jménem obce, tedy subjektu, na který se v obchodních vztazích nevztahuje zákonná ochrana spotřebitele.

Avšak i takovéto jednání by stále mohlo být za určitých jednání neplatné z důvodu např. porušení zákona o pohřebnictví, dobrých mravů, omylu či by neslo znaky nekalé soutěže. Pro určení, zda vystavované faktury se zakládají na platném právním důvodu, je tedy třeba mít k dispozici více relevantních informací. Obec by v každém případě ovšem měla mít zjištěno, zda je skutečně povinna vystavené faktury proplatit. Závazek obce v roli vypravitele pohřbu vzniká – při splnění zákonných podmínek – ex tunc od okamžiku úmrtí pouze u prvotního výjezdu.

Účelné náklady na chlazení těla zemřelého 

Pohřební služba, která provede prvotní převoz těla zemřelého (zde pohřební služba B), v některých případech neúměrně prodlužuje dobu chlazení či mrazení těla za účelem vyššího zisku (spotřeba energií mrazicího zařízení, je-li v něm více těl, se nezvýší, naopak jednotlivým vypravitelům pohřbu pohřební služba účtuje „chod zařízení“ tolikrát, kolik je v něm uloženo těl násobeno dobou uložení). Přitom souladu s § 5 odst. 6 zákona o pohřebnictví pohřební služba musí informovat obec neprodleně, aby zajistila pohřbení. Pokud tak pohřební služba neučiní, hrozí ji za nesplnění informační povinnosti ze strany kraje pokuta v přestupkové řízení. Účelné náklady na chlazení těla zemřelého mimo pitvu jsou takové, které hradí vypravitel pohřbu nikoli ex tunc od okamžiku úmrtí, ale od okamžiku oznámení provozovatele pohřební služby úmrtí obci dle § 5 odst. 6 zákona o pohřebnictví.

Ve vyhlášce MMR č. 277/2017 Sb., o postupu obce při zajištění slušného pohřbení, stojí, že „obec při zajištění slušného pohřbení podle odstavce 1 nebo 2 postupuje tak, aby s tím související náklady byly v závislosti na způsobu pohřbení dále tvořeny nejméně těmito položkami: b) použití chladicího zařízení, c) použití mrazicího zařízení“. Právní řád tímto ovšem nestanoví, kdo má hradit chlazení těla od úmrtí do sjednání pohřbení. Vyhláška výslovně stanoví, že chlazení těla hradí obec, pokud je vypravitelem pohřbu, nestanoví však, od kdy je obec vypravitelem pohřbu. To stanoví zákon o pohřebnictví v § 2 písm. p): „Vypravitelem pohřbu je fyzická nebo právnická osoba sjednávající pohřbení do 96 hodin od oznámení úmrtí nebo obec zajišťující pohřbení podle § 5 odst. 1 až 3.“ Podle našeho názoru je obec zajišťující pohřbení vypravitelem pohřbu až poté, kdy žádná fyzická nebo právnická osoba nesjednává pohřbení do 96 hodin od oznámení úmrtí, tj. obec je vypravitelem pohřbu od uzavření smlouvy mezi obcí a pohřební službou.

Účelné náklady na přepravu těla zemřelého 

Riziko neúčelně vynaložených nákladů na přepravu těla zemřelého z místa úmrtí je u těch pohřebních služeb, které odvážejí těla zemřelých po zavolání Policie ČR do chladicích či mrazicích zařízení neúměrně vzdálených místu úmrtí (např. k úmrtí dojde v Královéhradeckém kraji a tělo je převáženo do chladicího zařízení „spřízněného“ krematoria v jiném kraji).

K účelně vynaloženým položkám, které jsou spojeny s přepravou těla zemřelého z místa úmrtí či nálezu těla, není-li indikována pitva, náleží úkony spojené s uložením těla do transportní rakve, manipulace s touto rakví nebo jinou obdobnou schránkou či nosítky, náklady na nosiče, dezinfekce pohřebního vozu a nosítek, jednorázové ochranné pomůcky apod. Řadí se k nim nejen cesta s tělem zemřelého do místa jeho přechodného uložení, ale i cesta zpět (bez těla) do zázemí provozovny pohřební služby, a to z důvodu, že MMR uznává stejná pravidla jako Policie ČR při odvozu osoby pod vlivem alkoholu do protialkoholní záchytné stanice a do proplácených položek zahrnuje rovněž náklady na pohonné hmoty, opotřebování vozidla atd. vzniklé nejen při samotném odvozu těla pohřební službou, ale i při návratu členů posádky pohřebního vozu. Je třeba upozornit, že MMR naopak obci neproplatí náklady provozovatele pohřební služby na cestu k tělu zemřelému (ze základny, ze „štaflu“) a různé příplatky za práci o svátcích, víkendech či za noční výjezd.

Dle ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. I když uvedené právní předpisy hovoří o nákladech na dopravu „do protialkoholní záchytné stanice“, příslušníci Policie ČR samozřejmě nemohou v těchto institucích strávit zbytek služby; zahrnují tudíž i náklady na pohonné hmoty, opotřebování vozidla atd. vzniklé nejen při samotném odvozu intoxikované osoby do budovy záchytné stanice (cestě „tam“), ale i při návratu příslušníků Policie ČR na služebnu či jiné určené místo (při cestě „zase zpátky“).

Tělo jako rukojmí 

Výdej těla zemřelého po prvotním výjezdu provozovatele pohřební služby a prvotním uložení do jeho chladicího zařízení nesmí být podmiňován vyžadováním finančních nebo jiných plnění. Náklady na tyto iniciační pohřební služby hradí osoba, která je objednala. Výše uvedené tedy znamená, že nelze požadovat finanční platbu za vydání těla zemřelého. Je samozřejmě možné, aby se pohřební služba s žadatelem o vydání těla zemřelého dohodla a tělo zemřelého mu zároveň pohřbila, ovšem samotné vydání těla zemřelého nesmí být zpoplatněno.

Podnikatel v oboru pohřebnictví nesmí brát tělo zemřelého jako rukojmí [jde o přestupek dle § 7 odst. 1 písm. d) zákona o pohřebnictví]. Zároveň nemůže přenášet na obec, potažmo na stát, svoje podnikatelské riziko. Daná situace vyplývá ze zásady pacta sunt servanda (smlouvy se mají dodržovat). Uvedená zásada pak je vložena do § 3 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku. MMR proto dlouhodobě doporučuje každé pohřební službě, aby objednavatele prvotního převozu, ať je jím osoba blízká zemřelému, manžel, manželka, děti nebo jeho soused, zdravotnické nebo sociální zařízení či Policie ČR, jasně upozornila na to, co vše bude hradit. Tento názor MMR potvrdily nejen Kancelář veřejného ochránce práv, ale i judikatura 8 C 302/2018-163. 

Uvedený rozsudek se týká případu, kdy dcera zemřelé paní XY. uzavřela se žalobcem – pohřebním ústavem dne 19. 7. 2018 písemnou smlouvu o pohřbení matky zpopelněním v krematoriu. Neuhradila však sjednaný závdavek (§ 1808 a 1809 občanského zákoníku), a žalobce proto po několika dnech odstoupil od smlouvy. Následně informoval obec Litoměřice, jež zorganizovala pohřeb u jiného provozovatele pohřebních služeb. Žalobce obci Litoměřice zaslal fakturu na částku 20 620 Kč, kterou obec odmítla proplatit, a proto došlo k soudnímu sporu. Soud žalobu zamítl s argumentem, že obec má povinnosti zajistit sociální pohřeb pouze v případech, kdy ve lhůtě 96 hodin nedojde ke sjednání smlouvy s jiným vypravitelem pohřbu. V řešeném případu žalobce zcela prokazatelně ve lhůtě 96 hodin uzavřel písemnou smlouvu s dcerou zesnulé, a proto má svoji pohledávku vymáhat nikoli na obci Litoměřice, ale na dceři zesnulé.

Upozorňujeme, že…

• pohřební služby by měly objednavatele prvního výjezdu, je-li to osoba blízká, identifikovat (fakturační údaje), hovor si nahrávat a vždy upozornit na svůj ceník, a to podle zákona o cenách.
• v případě, že by se obec rozhodla pohřební službě hradit všechny úkony, tedy bez posouzení jejich účelnosti, jedná se o rozhodnutí obce v samostatné působnosti, které jde na vrub obecnímu rozpočtu. 
• výše uvedené stanovisko MMR se týká rovněž pohřební služby A v případě, že prvotní výjezd a chlazení těla zemřelého realizovala sama a pohřební služba B nebyla vůbec využita.

29. Zajímá mě, jaká je promlčecí doba při podání žádosti, kterou obec žádá MMR o refundaci účelně vynaložených nákladů na tzv. sociální pohřeb?

Mezi MMR a obcí, která uplatní u MMR nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených na tzv. sociální pohřeb, se nejedná o soukromoprávní (občanskoprávní) vztah, jelikož obce zajišťují agendu pohřbívací povinnosti v přenesené působnosti. V dané situaci se jedná o veřejnoprávní vztah uvnitř státní správy, ve kterém MMR vystupuje v pozici ústředního orgánu státní správy v oblasti pohřebnictví. Z uvedeného vyplývá, že v dané situaci nelze uvažovat ani o případném namítnutí promlčení nároku obce z důvodu uplynutí obecné promlčení lhůty dle občanského zákoníku, jelikož institut promlčení je institutem výlučně soukromoprávním. Současně pak ani zákon o pohřebnictví nestanoví obcím žádnou lhůtu, ve které by žádost o refundaci musela být u MMR uplatněna a dle našeho názoru tak možnost obce zažádat o předmětnou náhradu nákladů není nikterak časově vymezena nebo omezena. MMR refunduje obcím všechny tzv. sociální pohřby vypravené od účinnosti zákona o pohřebnictví, tj. od 1. ledna 2002.

Jiná situace nastává, když majetek po zemřelém připadne Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), který je v roli dědice. V tomto případě vzniká mezi obcí a ÚZSVM soukromoprávní vztah. ÚZSVM má proto povinnost namítat obci jako žadateli o refundaci promlčení takové žádosti v souladu s § 609 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Promlčecí lhůta nastává tři roky od okamžiku, kdy usnesení o ukončení pozůstalostního řízení (nemá charakter rozhodnutí) nabylo právní moci.


Zveřejněné odpovědi vyjadřují právní názor Ministerstva pro místní rozvoj a nelze je považovat za výklad zákona.