Na tomto právním názoru se v úterý 30. dubna 2024 shodli zástupci MMR a Ministerstva zdravotnictví na pracovním jednání. Vyjádření obou ministerstev vnáší jasno do sporů, které odstartovaly v listopadu roku 2023. Tehdy začala Fakultní nemocnice Bulovka (FNB) jako jediné zdravotnické zařízení v republice účtovat obcím, pozůstalým, případně pohřebním službám, částku za chlazení těl osob zemřelých mimo FNB, u nichž byla nařízena pitva. Konkrétně se jednalo o období od chvíle, kdy bylo tělo přivezeno do nemocniční márnice až po začátek zdravotní pitvy.
Změna zavedené praxe v neprospěch pozůstalých
Na nově zavedenou praxi FNB začaly oběma ministerstvům podávat stížnosti pražské městské části a středočeské obce, které zajišťují tzv. sociální pohřby, i Sdružení pohřebnictví v ČR. Shodně poukazovaly na neoprávněné náklady, které by byly nuceny přeúčtovat státu (v případě tzv. sociálních pohřbů) či vypravitelům pohřbů, tedy pozůstalým.
K vyjasnění situace mělo přispět jednání s vedením FNB dne 22. února 2024, které iniciovalo MMR, oddělení pohřebnictví, spolu se Sdružením pohřebnictví v ČR zastoupeným předsedkyní Renátou Březinovou Benešovou. Zástupci FNB na něm konstatovali, že ke změně letité praxe se přiklonili z důvodu změny svého právního názoru.
Cílem jednání bylo nalézt shodný právní názor na první dvě věty ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (PohřZ):
„Jestliže došlo k úmrtí ve zdravotnickém zařízení nebo v zařízení sociálních služeb, nese poskytovatel uvedený v odstavci 3 po dobu 48 hodin od úmrtí náklady spojené s uložením lidských pozůstatků. Byla-li provedena pitva, počítá se lhůta 48 hodin od jejího ukončení.“
MMR zastává názor, že první dvě věty ustanovení § 4 odst. 4 PohřZ se nesmí vykládat odděleně od ustanovení § 5 odst. 6 a 9 PohřZ a speciálních zdravotních předpisů, zejména § 39 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a § 86 odst. 1 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a jejich poskytování. Tělo zemřelého čekající v nemocnici na zdravotní pitvu, ať je přivezeno odkudkoli, se stává pacientem poskytovatele zdravotní služby, a tudíž nelze po vypraviteli pohřbu nebo provozovateli pohřební služby požadovat soukromoprávní úhradu za jeho přechodné uložení do pitvy. Převoz a přechodné uložení mrtvého k provedení pitvy na základě rozhodnutí lékaře při prohlídce mrtvého je třeba považovat za „nutnou a neodkladnou zdravotní péči“ poskytovanou pojištěnci (zemřelému).
Zúčastněné strany nedospěly ke konsenzu, proto se ještě týž den MMR obrátilo na Ministerstvo zdravotnictví jako na zřizovatele FNB s písemnou žádostí o právní názor (č.j. MMR-17603/2024-63). Zároveň doporučilo všem pražským městským částím a středočeským obcím, aby nově účtované náklady za uchování těla zemřelého FNB neproplácely, jelikož ani jim nebude tato položka proplácena ze státního rozpočtu. Přestože FNB městským částem, obcím a pohřebním službám faktury s částkou za uložení těl před pitvou a 48 hodin po pitvě stále zasílá a ony je nehradí, nemocnice dosud nepožadovala úhradu soudní cestou ani po jednom ze svých „dlužníků“. Soud tedy v této věci v blízké budoucnosti nerozhodne.
MMR a Ministerstvo zdravotnictví jsou ve shodě
Pro informaci přinášíme výsledný právní názor obou ministerstev z posledního dne měsíce dubna roku 2024, který byl zapracován i do textu metodického doporučení, které bude publikováno ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví:
„Náklady spojené s uložením lidských pozůstatků hradí po dobu 48 hodin od úmrtí poskytovatel zdravotních nebo sociálních služeb, u něhož došlo k úmrtí. Každý započatý následující den je již zpoplatněn podle platného ceníku tohoto poskytovatele, který doporučujeme zveřejnit na internetu. Pokud bylo ve lhůtě 48 hodin zajištěno pohřbení, nese poskytovatel zdravotních nebo sociálních služeb náklady spojené s uložením lidských pozůstatků jen do doby zajištění pohřbení. Byla-li nařízena pitva, počítá se pro vypravitele pohřbu bezplatná lhůta za přechodné uložení těla zemřelého k pitvě a 48 hodin od ukončení pitvy. Po celou dobu čekání těla zemřelého na pitvu a 48 hodin po jeho pitvě je uchování lidských pozůstatků ve zdravotnickém zařízení zdarma, i když nedošlo k úmrtí pitvané osoby ve zdravotnickém zařízení. Pokud byla provedena soudní pitva, lze tělo vydat, nesmí se však pohřbít, dokud nemá vypravitel pohřbu nebo provozovatel pohřební služby k dispozici souhlas státního zástupce s pohřbením.“
Vstřícný přístup je (někde) běžný
V naší republice, především na území Moravy a Slezska, existují ústavy soudního lékařství a oddělení patologie, které za přechodné uložení těla zemřelého v souvislostí s nařízenou pitvou vypravitelům pohřbů ani pohřebním službám nic neúčtují, a to ani po vypršení lhůty 48 hodin od pitvy. Jako důvod shodně uvádějí, že vypravitel pohřbu pitvu těla zemřelého neobjednává, jedná se o zdravotnickou operaci, proto není možné po něm chtít úhradu ani za úkony s ní spojené. Za tento vstřícný postoj vůči pozůstalým MMR všem zařízením, která ho aplikují, děkuje.