Konec byrokratizace, konec papírování, nastupuje doba elektronická. Takové bylo moto konzultačního dne Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) k pohřebnictví, který se uskutečnil v pondělí 14. března 2022. V úvodu přenosu z jednacího sálu Akademie veřejného investování v Praze vystoupila Marie Zezůlková, ředitelka odboru regionální politiky. Mimo jiné připomněla, že žádosti o refundace účelně vynaložených nákladů na pohřbení mohou obce podávat elektronicky a do datové zprávy MMR přiložit pouze jedinou přílohu: výrok notáře jako soudního komisaře, že po zůstaviteli není pozůstalost.
Pohřbívání cizinců
Za uplynulých pět let, od účinnosti novely zákona o pohřebnictví, refundovalo MMR 135 pohřbů cizinců. Nejvíce zemřelých bylo ze Slovenska, občané Ukrajiny byli tři. S přílivem válečných uprchlíků se ale situace může změnit.
MMR doporučuje pohřbívat cizince, a to nejen ty z Ukrajiny, „do země“, ideálně do hrobky. Uložení lidských pozůstatků do hrobu nebo hrobky lze uskutečnit bez průtahů, které v případě žehu vznikají nutností zaslat žádosti o souhlas s tímto způsobem pohřbení na příslušný zastupitelský úřad a čekáním na vyjádření. Například aktuálně v době války velvyslanectví Ukrajiny v Praze na dopisy obcí, aby rozhodlo o způsobu pohřbení svého občana, dle dostupných informací zatím neodpovídá.
Upřednostnění pohřbení do hrobu či hrobky má význam mnohem závažnější než jen urychlení pohřbení. Z těla zemřelého lze při pohřbu do země kdykoli zjistit jeho DNA, a přispět tak k určení totožnosti zemřelého, bude-li příbuznými zpochybňována. Pohřeb do země dále umožnuje repatriaci těla zpět do země původu a může také přispět ke snížení počtu soudních sporů. Předběžná opatrnost obce je rozhodně namístě.
Veškerá sanitární opatření hradí ten, kdo je objednává
K nejčastějším dotazům, které zástupci měst a obcí i majitelé pohřebních služeb kladli prostřednictvím chatu, patřily otázky na téma: Kdo platí prvotní výjezd pohřební služby k tělu zemřelého a jeho výchozí zaopatření a přechodné uložení. Stát, potažmo dědicové, tuto položku v rámci refundací městům a obcím od účinnosti zákona o pohřebnictví proplácejí pouze tehdy, jsou-li účelně vynaloženy (viz § 5 odst. 5 zákona o pohřebnictví). Důvod je jednoznačný: Obec ani dědic tuto službu nesjednává. Sociální pohřeb musí mít své hranice. Pokud obec tyto služby chce pohřebním službám zpětně hradit bez kontroly jejich účelnosti, pak je to rozhodnutí obce v samostatné působnosti.
MMR proto doporučuje každé pohřební službě, aby objednavatele prvotního převozu, ať je jím osoba blízká zemřelému, manžel, manželka, děti nebo jeho soused, zdravotnické nebo sociální zařízení či Policie ČR, jasně upozornila na to, co vše bude hradit. Tento názor MMR potvrdila nejen Kancelář veřejného ochránce práv, ale i judikatura. Podnikatel v oboru pohřebnictví nemůže přenášet na obec, potažmo na stát, svoje podnikatelské riziko. Daná situace vyplývá ze zásady pacta sunt servanda. Tato zásada pak je vložena do § 3 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku. Pohřební služby by měly objednavatele prvního výjezdu předem upozornit také na svůj ceník a to podle zákona o cenách.