Ministerstvo pro místní rozvoj vítá debatu, která přispívá k hledání řešení dostupnosti bydlení. S ohledem na vyjádření, která zazněla v rozhovoru, ale resort považuje za důležité uvést na pravou míru některé klíčové informace. 
 
V článku se uvádí nepravdivý výrok „Všichni řeší dostupné bydlení. Mluví se o všech dotačních programech a akcích, které by snížily cenu nájmu, ale tohle (zmírnění norem) vůbec není na stole.“ Ministerstvo pro místní rozvoj v rámci přípravy nového stavebního zákona vedlo od roku 2018 pracovní skupinu pro hmotné stavební právo, která se kromě jiného zabývala snížením požadavků na výstavbu a jejich sloučením do jednoho předpisu. Dále se věnovala rušení odkazů na některé zastaralé normy. Skupina se kromě zástupců resortů skládala také z expertů profesních komor (ČKA, ČKAIT), zástupců samospráv, podnikatelských svazů, Hospodářské komory a developerských společností. Výsledkem je prováděcí předpis, který sjednotil do té doby roztříštěnou právní úpravu a zrušil řadu zbytečných omezení. Na základě poznatků z praxe, které MMR získalo za téměř rok platnosti nové vyhlášky o požadavcích na výstavbu zejména od profesních komor, podnikatelských svazů, zástupců akademické sféry a odborné veřejnosti, byla připravena novela vyhlášky, která bude předložena do meziresortního připomínkového řízení.
 
Dále se v rozhovoru uvádí „Jde o to podívat se, (…) jestli okna musí mít ve všech místnostech takové velikosti, aby propustila požadované množství světla, jestli třeba v ložnici nemohou být trochu menší.“ Vyhláška o požadavcích na výstavbu v červenci minulého roku zrušila povinnost proslunění bytů, tedy přímého slunečního svitu v bytové jednotce. Stejně tak došlo ke zrušení požadavku na prosvětlení, tedy množství denního světla v bytu.
 
Zavádějící informace se v článku i rozhovoru objevily také v případě světlé výšky bytu. „Je otázka, jestli je skutečně potřebné mít i v těch nejlevnějších bytech světlou výšku 2,60 metru, když v panelových domech to bylo vždy 2,55 a lidé v tom běžně žili.“ Nižší světlá výška skutečně přináší úsporu nákladů na bytovou výstavbu. Z toho důvodu vyhláška o požadavcích na výstavbu z července 2024 udává jako její minimum 2,5 metru. 
 
Ohradit se MMR musí také proti tvrzení, že stávající normy vyžadují oddělovat toaletu a obytnou místnost chodbou. „Mezi takové normy, které by v případě dostupných bytů nemusely být nutně dodržované, patří například i česká povinnost mít mezi toaletou a obytnou místností chodbu, případně požadavek na rekuperaci vzduchu.“ Toto omezení také loni v červenci zrušila vyhláška o požadavcích na výstavbu. Jen tato samotná úleva může v některých případech snížit náklady na výstavbu o statisíce korun. 
 
Další prostor pro zlevnění přineslo například snížení parkovacích minim. Nově vychází jedno parkovací místo na 120 metrů čtverečních podlahové plochy domu. Dříve se potřebný počet stání určoval dle počtu a velikosti jednotlivých bytů, ve výsledku byl původní požadavek výrazně vyšší. K výraznému snížení minim loni došlo také u administrativních a komerčních objektů. Jen v případě nové vyhlášky o požadavcích na výstavbu můžeme v některých případech kalkulovat s úsporou až jednoho milionu na výstavbu bytové jednotky.
 
Mylný dojem může vzbuzovat také pasáž týkající se normy pro zařiditelnost bytů. „V Česku se navíc právě teď chystá norma na zařízení bytů. Jídelní stůl pro čtyři osoby má podle ní mít rozměry alespoň 120 krát 80 centimetrů a má stát nejméně 90 centimetrů od stěn.“ Čtenář nebo divák mohou nabýt dojmu, že se chystá nová norma, která stanoví nároky na vnitřní dispozici bytů, ve skutečnosti se ale jedná pouze o aktualizaci dvojice norem ČSN 73 4301 z roku 2004 a ČSN 73 4305 z roku 1989. K jejich úpravě dochází na základě požadavků odborné veřejnosti. Jak článek správně uvádí, tyto normy nejsou závazné a dají se považovat za doporučující. S jejich zezávazněním se nepočítá. 
 
Normy týkající se minimálních požadavků na denní světlo, hygienických požadavků nebo například akustického komfortu nejsou zbytečným luxusem. Vznikly na základě dlouhodobých odborných poznatků, a jejich cílem je zajistit bezpečné, zdravé a kvalitní bydlení. V případě přežitých a zastaralých norem MMR soustavně pracuje na jejich aktualizaci nebo odstranění. Závěrem je třeba dodat, že problematika dostupného bydlení je komplexní a nelze ji zjednodušit na odstranění norem nebo snížení standardů. MMR je otevřené racionální odborné diskusi a aktivně pracuje na tom, aby se dostupnost bydlení skutečně zlepšovala – nejen na papíře, ale v realitě.