Vypravitelé pohřbů
 

1. Jak postupovat při žádosti o vydání pozůstatků po potratu.
 
Jestli tomu dobře rozumím, způsob vydání plodu po potratu není v § 5a zákona o pohřebnictví specificky vymezen a záleží na postoji každého zdravotnického zařízení. Představa, že pro vlastní nenarozené dítě, které mělo tak specifickou diagnózu jako je anembryomolla (tzn., že ze zárodku se vyvíjí pouze plodové obaly, embryo není vůbec viditelné), si žádám z důvodu vnitřního předpisu poskytovatele zdravotní služby pohřební vůz, je pro mě zcela absurdní a možná i svým způsobem nedůstojná. Očekávám v této intimní situaci spíše neobyčejnou dávku soukromí, ticha a respektu k mému rozhodnutí, ne složité papírování, anonymní muže v černém a oficiální převozy na oficiální obřady a strojený soucit, případně lhostejnost. Myslím, že pokud ženy o vydání přemýšlejí, velmi často v tom nemají oporu a pochopení ani ve svém muži natož ve svém nejbližším okolí, takže se v důsledku nedostatku sil (a informací) a časovém presu rozhodnou pro konvenční řešení.
 
Podle našeho názoru je problém částečně v tom, že ženu, která jde na potrat (zejména na ten spontánní), většinou vůbec nenapadne hledat, co k tomu říká zákon o pohřebnictví (nebo na to nemá čas a energii). Málokdo má všeobecný přehled o veškeré legislativě, aby znal svá práva ještě předtím, než se v tak specifické situaci ocitne. Existuje řada organizací, odborných publikací a internetových stránek, které se podobnými tématy zabývají a umí být velmi nápomocné. Rád poradí také lékařský i nelékařský personál poskytovatele zdravotních služeb. Právní řád České republiky skutečně nestanoví žádný postup, záměrně nevydal žádný závazný formulář. Základním kritériem zákonnosti je ustanovení občanského zákoníku, který v § 92 odst. 1 stanoví: „Lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje.“ Máte-li v úmyslu splnit tuto přirozeně lidskou povinnost, máte právo požádat lékaře výslovně, nikoli písemně.
 
2. Dotaz na kopání hrobu
 
Potřeboval bych si ujasnit jeden právní problém jako novinář i jako jeden z pozůstalých. Otázka zní: Může se někdo z pozůstalých od dohledem kvalifikovaného hrobníka podílet na vykopání hrobu jako asistent? Jde o konkrétní případ, kdy se vnuk domluvil s dědečkem, že se bude podílet na vykopání hrobu. Tato dohoda vznikla v době, kdy vnuk pracoval u Technických služeb a kopání hrobů patřilo k jeho běžným povinnostem. S tímto řešením souhlasí i rodina pozůstalých. Dědeček zesnul 25. 11. 2017. Správcová hřbitova z bezpečnostních důvodů odmítla požadavek o zapojení vnuka do výkopu hrobů s argumentem, že vnuk v současnosti již není zaměstnancem Technických služeb, takže se nemůže na vykopání hrobu podílet ani jako asistent pod dohledem kvalifikovaného hrobníka. V současnosti je situace taková, že pozůstalí požádali správce hřbitova o  písemné zdůvodnění, a správce hřbitova požádal o písemnou žádost, aby na ni mohl reagovat. Vzhledem k časové tísni jsem se rozhodl požádat vás o stanovisko k této situaci, abych si ujasnil, zda má nebo nemá smysl domáhat se právní cestou splnění dohody mezi vnukem a zesnulým dědečkem.
 
Každý nájemce hrobového místa nebo jeho zmocněnec má právo společně s vypravitelem pohřbu, příslušnou pohřební službou a při respektování řádu pohřebiště vykopat hrob a pohřbít do něj svépomocí. Tento právní názor Ministerstvo pro místní rozvoj opírá o ustanovení § 19 odst. 2  písm. l) zákona o pohřebnictví, které ukládá provozovateli pohřebiště podrobně v řádu pohřebiště upravit podmínky pro dohled nad provozovatelem pohřební služby, který na základě smlouvy s vypravitelem pohřbu hodlá na pohřebišti provádět výkopové práce související s pohřbíváním a exhumací.

3. Nalezené urny a lebka

Našel jsem v parku u odpadkového koše dvě urny, na kterých je pouze vyražené jakési číslo. Jiné údaje jsou nečitelné. Komu je mám odevzdat? 

Pevně uzavřenou urnu označovanou obecně jako úřední, ať již skutečně obsahuje zpopelněné lidské ostatky nebo jiný sypký materiál, nemá nálezce podle § 4 odst. 1 písm. g) zákona o pohřebnictví právo otevřít. Bez zbytečného odkladu (obvykle do tří dnů) by ji měl odevzdat na obecní či městský úřad obce, na jejímž území schránku nalezl. Postupuje tak dle ustanovení občanského zákoníku o věci nalezené. V případě, že byla urna nalezena ve veřejné budově nebo ve veřejném dopravním prostředku, odevzdá ji nálezce provozovateli těchto zařízení, který obvykle postupuje tak, jako by byl sám nálezcem a urnu předá příslušného obecnímu nebo městskému úřadu. Obec poté vyhlásí nález způsobem, jak je tomu zvykem. V případě, že se vypravitel pohřbu žehem, dědic nebo jiná osoba blízká zemřelému (identifikace zemřelého je možná podle evidenčního čísla zpopelnění uvedeného na urně) o urnu nepřihlásí, obec ji na své náklady uloží na veřejném pohřebišti (do úložiště jednotlivých uren, hrobu nebo hrobky, případně ostatky rozptýlí na rozptylové loučce nebo je vsype do louky k tomu určené). O tomto uložení urny na veřejném pohřebišti do obecního hrobu provozovatel pohřebiště provede záznam do hřbitovní knihy.
Obdobně postupuje nálezce např. lebky, která nese známky muzeálního kusu či předmětu sloužícího k výuce (může být např. označena inventárním číslem).

4. Pohřbení metodou kompostace

Je mi 93 let a zajímám se o možnost kompostování lidských pozůstatků. O této metodě používané v cizině jsem se dozvěděla nedávno. Přála bych si, aby tento ekologický způsob pohřbení byl zaveden i u nás. Bude to v dohledné době možné?

Nevíme, o jakou konkrétní metodu se zajímáte. Jako kompostování lze chápat pohřbení ve speciálním rubáši do země na pohřebišti. Tato metoda je u nás legální, bude-li při pohřbení v tomto rubáši dodržena hloubka hrobu. Konkrétní řád pohřebiště pak stanoví další požadavky, zejména na ekologické rakve, které by kompostaci nemusely bránit, např. budou-li vyrobeny z přírodního ratanu.
Máte-li ovšem na mysli kompostování na svém pozemku mimo pohřebiště, pak je nutné zdůraznit, že tento způsob pohřbení, který se v posledním období propaguje v některých zemích jako alternativa k tradičnímu způsobu pohřbu do země nebo žehem, není v České republice zákonem o pohřebnictví (zákon č. 256/2001 Sb.) povolen.
Výše uvedený zákon byl nedávno novelizován s účinností od 1. září 2017. Další koncepční změny zákona je možno uskutečnit po pěti letech, tj. po přezkumu jeho dopadů na oblast pohřebnictví. Z tohoto důvodu v blízkém budoucnu nebude u nás možné provést pohřbení způsobem kompostace.
Jestliže však trváte na možnosti kompostace svých pozůstatků jiným způsobem, je zde určitá možnost, která by mohla Vašim představám vyjít vstříc. Své tělo můžete nabídnout pro vědecké účely dle ustanovení § 5 odst. 1 zákona o pohřebnictví, a to za podmínky, že poté bude pohřbeno metodou kompostování lidských pozůstatků. Na základě smlouvy s některým vědeckým pracovištěm, které by přistoupilo na tuto podmínku pohřbení, by bylo možné, aby Vaše přání bylo uskutečněno.

5. Legálnost předplacených pohřbů

Vzrůstá počet pohřebních služeb, které nabízejí tzv. předplacený pohřeb. Je takovéto podnikání, které spočívá ve vybírání peněz za zajištění pohřbu předem, legální?

Ano, tato služba je legální a tzv. předplacený pohřeb náleží do standardní nabídky většiny pohřebních služeb v celé Evropě. Proto evropská technická norma ČSN EN 15017:2019 Služby v pohřebnictví – Požadavky upravuje již od roku 2005 podrobnosti sjednání takovéhoto druhu pohřbu. Organizace a zajištění budoucího pohřbu musejí být stanoveny v dohodě podle přání osoby, která pohřeb předběžně sjednává (vypravitel pohřbu). Odhadované náklady včetně poplatků a úhrad musí být pokud možno přesně specifikovány, včetně nákladů na najmutí pohřební služby, na smuteční obřad, poplatků za hrob, uložení do hrobu či zpopelnění, nákladů na údržbu hrobu a náhrobku. Musí být uveden účel a výhody předběžných náležitostí pohřbu. Musí být podrobně vysvětleny všechny aspekty dohody a všechny možnosti financování. Všechny přijaté peněžní částky se musejí uložit do úročeného a nezávislého fondu. Tato peněžní částka musí být oddělena od aktiv pohřební služby. Smluvní strana musí být informována o managementu aktiv a ochraně aktiv provozovatelem pohřební služby nebo organizací pro předběžné sjednávání pohřbů. Orgánem dozoru je finanční úřad a Česká obchodní inspekce.

6. Etika předplacených pohřbů

Stává se, že subjekt zajišťující tzv. předplacené pohřby, ve svých reklamách či na webu zjevně cílí na seniory. Jde o etické podnikání, když společnost uzavírá s těmito staršími lidmi smlouvy na zajištění pohřbu, jejichž skutečné plnění nemůže klient z logického důvodu zkontrolovat?

Reklama v pohřebnictví má určitá pravidla, která se ale spíše dotýkají problému, kde (na jakém místě) je eticky přípustná. Morální posouzení anoncí na předplacený pohřeb není zcela jednoznačné. Záleží na úvaze každé osoby, zda právě tento způsob reklamy ho přivede do příslušné pohřební služby, aby sjednal budoucí pohřbení, nebo naopak ho tento přístup zásadně odradí. Posouzení etické otázky reklamy není pouze otázkou na zadavatele reklamy, ale i na jejího konzumenta. V liberální společnosti je etika, kromě jiného, i otázkou osobní volby. Jde v první řadě o reklamu na podnikatelskou činnost, a pokud je prováděna zákonně, tj. zejména mimo prostory a areály, ve kterých se soustavně umírá (nemocnice, LDN, domovy pro seniory apod.), nemůže ji orgán veřejné moci legitimně zakázat. 

7. Názor MMR na předplacené pohřby

Jaký je názor Ministerstva pro místní rozvoj na kampaně společností zajišťující tzv. předplacený pohřeb v době epidemie covidu-19, která má na svědomí tisíce lidských životů?

Ministerstvo tyto aktivity nemůže nijak ovlivnit. Za přestupky v nelegální šíření reklamy na pohřební služby je odpovědný krajský živnostenský úřad v souladu se zákonem o regulaci reklamy. Na neprávní otázku, zda tyto cílené kampaně v době epidemie lze považovat za morální, by měla zodpovědět Rada pro reklamu, která pro tyto otázky zřídila arbitrážní komisi (13členný nezávislý expertní tým, jehož hlavní náplní je posuzovat stížnosti na neetické či neslušné reklamy. V arbitrážní komisi jsou poměrně zastoupeni zadavatelé, agentury, média a významní právní odborníci specializující se na oblast reklamy. Od roku 2001 jsou členy arbitrážní komise i psycholog).

8. Přijímání zpopelněných lidských ostatků bez dokladu o zpopelnění pohřební službou

Po úmrtí známého jsem vyřídila náležitosti spojené se zpopelněním jako vypravitelka pohřbu. Při vyklízení bytu se našla urna jeho manželky, která zemřela před 30 lety. Bohužel k tomuto pohřbu chybí jakékoli doklady. Z pietních důvodů chci zařídit společný rozptyl obou manželů. Dozvěděla jsem se, že bez dokladů o zpopelnění před 30 lety pohřební služba objednávku nepřijme. Jezdím po krematoriích a pohřebních službách, ale příslušnou informaci, natož doklad jsem nezískala. Jak mám postupovat?

Ujišťujeme Vás, že i bez dokladu o zpopelnění může pohřební služba přijmout zpopelněné lidské ostatky a nakládat s nimi. Do účinnosti zákona o pohřebnictví (2002) se doklad o zpopelnění běžně nevydával. Vaše čestné prohlášení bude určitě dostatečnou zárukou pro zápis do pohřební a hřbitovní knihy. Dohledání jména zemřelé a vystavení potřebného dokladu by neměl být problém za předpokladu, že víte, ve kterém krematoriu byla zpopelněna a zároveň toto zařízení pečlivě vede evidenci žehů. Jenže tato cesta se, jak popisujete, jeví neschůdná. Pokud pohřební služba bude nadále neochotná Vám vyjít vstříc, obraťte se přímo na pohřebiště – na obecní úřad či přímo na zastupitelstvo, které je provozovatelem pohřebiště ze zákona a mělo by mít na vyřešení Vaší žádosti veřejný zájem. Lidské pozůstatky a zpopelněné ostatky patří na hřbitov, to je základní premisa zákona o pohřebnictví.

9. Postup zdravotnické záchranné služby v případě potratu

Jako zdravotnická záchranná služba jsme byli přivoláni k ošetření ženy ve druhém trimestru gravidity, ve 21. týdnu. Zjistili jsme, že u ženy dochází k potratu. Před naším příjezdem se porodil vak blan, uvnitř kterého byl plod nejevící známky života. Zahájili jsme resuscitaci, ale nebyla účinná. Jak máme postupovat v případě takového potratu?

Ve vámi popisované situaci došlo zřejmě k potratu plodu, který nebyl životaschopný. Resuscitace, pokud ji velikost plodu a jeho stav po potratu umožní (např. s ohledem na stáří těhotenství nebo dobu odlučování, která nám není známa), je jistě správným postupem. Vzhledem k délce těhotenství však předpokládám, že se jednalo o plod po potratu, jehož hmotnost byla nižší než 500 gramů. Právě tato hmotnost je pomyslnou hranicí, která rozhoduje, zda se jedná o plod po potratu. Vyšší hmotnost než 500 gramů znamená, že se již jedná o mrtvě narozené dítě.

Vozidlo zdravotnické záchranné služby jistě nedisponuje váhou, která by mohla určit, zda se jedná o plod po potratu nebo o mrtvě narozené dítě. Plod i vak blan může být dále vyšetřen. Z těchto důvodů by měl být předán nejprve na gynekologicko-porodnické oddělení spolu s pacientkou. Teprve po vyšetření a případném zvážení by měl gynekolog rozhodnout o dalším postupu.

V souladu se zákonem 265/2001 Sb., o pohřebnictví, konkrétně § 2 písm. b), je mimo jiné plod lidským ostatkem. Matka i otec mohou požádat nemocnici o vydání plodu a mají právo jej pohřbít. Je třeba také uvést, že zdravotnická záchranná služba poskytuje neodkladnou péči a musí být k dispozici pro dalšího pacienta s dojezdovou dobou do 20 minut. Z tohoto důvodu nemůže převážet plod do jiné nemocnice na patologicko-anatomické oddělení k případným vyšetřením. Výjezdová skupina zdravotnické záchranné služby by tak byla blokována činností, která nejen snese odkladu, ale není ani péčí o pacienta.

Ze všech výše uvedených důvodů bychom doporučovali plod i s vakem blan předat s pacientkou k dalšímu vyšetření. V případě, že by se vám předání opakovaně nedařilo nebo pokud byste chtěli mít jistotu, že proběhnou v budoucnu bez komplikací, doporučuji celou situaci předem projednat s vedením gynekologicko-porodnického oddělení nebo i s vedením nemocnice.

Zdroj: TEMPUS Medicorum, autorka: MUDr. Mgr. Dita Mlynářová. Zveřejněno se souhlasem České lékařské komory.

 10. Určení místa a času úmrtí během transportu

Jak máme postupovat v případě úmrtí pacienta při vyplňování místa úmrtí v úmrtním listu? Mám na mysli situaci, kdy pacient zemře např. při transportu ve voze zdravotnické záchranné služby, kdy je sice resuscitován, avšak neúspěšně. Jaký uvést čas a místo úmrtí?

V souladu se zákonem č. 301/2000 Sb., o matrikách, v platném znění, je místem úmrtí to místo, kde pacient zemřel. Není-li však známo, uvádí se místo, kde bylo nalezeno tělo. Tolik znění zákona.

Ve vámi popisovaném případě si nejprve musíme odpovědět na to, kdy úmrtí nastalo. Čas úmrtí nastane před příjezdem lékaře nebo je pacient resuscitován, avšak neúspěšně. V případě úmrtí před příjezdem lékaře bude stejně jako např. při úmrtí doma, kde byli svědci úmrtí, určen dle jejich svědectví. Nejsou-li svědci, musíme postupovat podle odhadu, podle toho, zda již nastoupily posmrtné změny, či nikoliv. V praxi se v dopravním prostředku setkáme zejména se zástavou dechu a oběhu, ke které je lékař přivolán. Obvykle bude u pacienta se zástavou dechu a oběhu i v dopravním prostředku nebo během transportu sanitním vozidlem zahájena resuscitace nejprve laická, na kterou naváže KPR poskytnutá záchrannou službou. Doba ukončení neúspěšné resuscitace je pak dobou úmrtí pacienta.

Místem úmrtí je dle citovaného ustanovení zákona o matrikách místo, kde se dopravní prostředek nacházel v době, kdy úmrtí nastalo. Nejčastěji tedy bude místem úmrtí místo, kde byla ukončena resuscitace. V případě dopravního prostředku samozřejmě může být složité určit přesné místo. Doporučujeme jako místo úmrtí uvést ulici nebo část obce, v níž se dopravní prostředek v době úmrtí

11. Dovoluje zákon o pohřebnictví pohřbít plod po potratu do hrobu na veřejném pohřebišti, nebo tyto jiné lidské pozůstatky musí být pohřbeny pouze žehem?

Z některých míst zaznívá, že plody po potratu, ke kterým se rodina hlásí, že je hodlá pohřbít, tedy tzv. jiné lidské pozůstatky, mohou být pohřbeny výhradně v krematoriu a rodičům je poté předána urna s popelem. Tato informace je zcela mylná. Rodiče mají právo pohřbít tělíčko potraceného dítěte rovněž do hrobu nebo hrobky v malé dřevěné schránce se vší důstojností a pietou. Záleží na rodičích, pro jaký způsob rozloučení a pohřbení se rozhodnou. Ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s MMR v roce 2022 navrhlo vládě, aby vypravitel pohřbu na pohřbený plod získal pohřebné, pokud si o ně zažádá. V takovém případě úřad práce vyžaduje doklad o pohřbení do země, který má povinnost vydat provozovatel pohřebiště.

12. Prázdninový čas bez „covidových“ omezení opět potvrdil, že každoročně dochází k úmrtí našich dovolenkářů v jiných státech. S tímto jevem vyvstávají i častější otázky pozůstalých, jak lze těla dopravit do domoviny k pohřbení. Jak je repatriace těl zemřelých upravena a existuje přehled smluvních států, které se zavázaly k jednotné právní úpravě?

Mezinárodní přeprava těl zemřelých se zároveň řídí Mezinárodním ujednáním o přepravě mrtvol ze dne 10. 2. 1937 (Ujednání) a Dohodou o převozu těl zemřelých ze dne 26. 10. 1973 (Dohoda). Zde naleznete postupně aktualizovaný seznam zemí, které ratifikovaly Ujednání a Dohodu. Česká republika ratifikovala obě mezinárodní smlouvy.

Zemře-li občan české republiky na území státu, který není vázán příslušnou mezinárodní smlouvou, je pro převoz na území České republiky nebo převoz přes její území nutný souhlas diplomatické mise nebo konzulárního úřadu příslušného k zastupování zájmů České republiky. Souhlas může být vydán po předložení úmrtního listu a potvrzení o tom, že proti přepravě není námitek z hlediska trestněprávního nebo zdravotního, zejména že osoba, která má být přepravována, nebyla v době úmrtí nakažena nebezpečnou nemocí, jak vyžaduje § 9 odst. 4 zákona o pohřebnictví.

Mezinárodní průvodka mrtvého by pokud možno měla odpovídat vzoru, který je přílohou mezinárodních smluv. Podle Ujednání musí být vypracována v jazyce země a minimálně v jednom mezinárodně užívaném jazyce. Podle Dohody pas pro zemřelého může být vyplněn v úřední řeči země vystavení a v jedné z úředních řečí Rady Evropy.

K žádosti je třeba přiložit:
ověřený výpis z matriky zemřelých;
úřední potvrzení, že z hlediska lékařského a zdravotního nejsou proti přepravě žádné výhrady;
potvrzení, že uložení do rakve bylo provedeno podle předpisů stanovených Ujednání.

Dohoda oproti Ujednání nepožaduje tři výše uvedené body a neupravuje podmínky pro jednotlivé druhy přepravy.

Další informace naleznete na Portálu veřejné správy.

13. Při vyzvednutí zpopelněných ostatků tchána došlo ze strany pohřební služby k záměně uren. Tchyni a jejímu synovi byla k vydání předložena urna s popelem muže téhož příjmení, jaké měl můj tchán, ale jiného křestního jména. Po upozornění na tento omyl jim pohřební služba sdělila, že správná urna bude připravena zhruba za dvě hodiny, jelikož byla odvezena na jinou pobočku. Vdova po zesnulém si po této peripetii není jistá, zda jí byly vydány ostatky manžela, a proto se ptám: Dá se zpětně zjistit, čí popel v urně skutečně je? Ostatky zesnulého jsou prý během žehu provázené kovovým identifikačním štítkem. Umisťuje se štítek i do urny spolu s popelem? Dá se určit, zda byla urna mezi umístěním popela do ní a předáním rodině otevřená? Zpopelnění prý bývá zachyceno na videozáznam. Je možné si vyžádat jeho shlédnutí?

„Pravost“ zpopelněných lidských ostatků lze skutečně ověřit pomocí nespalitelné značky, kterou se v souladu se zněním § 14 odst. 3 písm. e) zákona o pohřebnictví opatří rakev s tělem zesnulého před zasunutím do kremační pece. Značka musí společně s tělem zemřelého projít žárem, vychladnout a zvládnout i společné drcení zpopelněných lidských ostatků do formy pudru. Správně použitá značka uložená v urně tedy bude viditelně „opotřebená“, nesmí být ohněm nedotčená. Číslo vyražené na značce se shoduje s číslem urny, do níž je po vychladnutí popel umístěn. Toto číslo je rovněž zapsáno v kremační knize spolu se jménem zesnulého. Zkuste se domluvit s provozovatelem krematoria, aby vám umožnil nahlédnout do kremační knihy, a tak zkontrolovat, zda číslo uvedené u jména vašeho tchána je shodné s číslem vyraženým na urně a na nespalitelné značce nalezené uvnitř urny. U téhož provozovatele si rovněž vyžádejte svolení se shlédnutím videozáznamu. Trvejte na svých právech.

Podle evropské technické normy ČSN EN 15017 Služby v pohřebnictví – Požadavky (kapitola 9.5.1 Zpopelnění obecně) musí být přijata vhodná opatření k zajištění odpovídající identifikace zemřelého při příjezdu do krematoria, přes proces zpopelnění až po konečné uložení popela. Ministerstvo pro místní rozvoj věnuje během svých kontrol krematorií velkou pozornost zajištění správné identifikace během celého řízení od okamžiku přijetí rakve do krematoria, přes proces zpopelnění až do konečného uložení zpopelněných ostatků.

K Vašemu dotazu, zda lze určit, zda byla urna poté, co byl do ní vsypán popel, otevřena, nelze jednoznačně odpovědět. Domnívám se však, že pokud by k jejímu otevření došlo, nesla by na sobě viditelně znaky poškození či alespoň poškrábání (byla by ve své horní části odřená či mírně deformovaná). Víko urny bývá se spodkem totiž zpravidla pevně spojeno lepením. V případě otevření urny by se jednalo o přestupek, o hrubé porušení § 4 odst. 1 písm. g) zákona o pohřebnictví. Pokud zjistíte, že k tomuto přestupku došlo, nahlaste jej na místně příslušnou krajskou hygienickou stanici.

14. Pohřební služba nám nařídila, že k uložení těla mého zemřelého otce do hrobky musíme objednat rakev z tvrdého dřeva se zinkovou vložkou. V zákoně o pohřebnictví jsem ale žádné takové nařízení nedohledala. Musíme takovouto rakev skutečně objednat?

Odpověď na podobný dotaz naleznete v na webu MMR v sekci Časté dotazy/Provozování pohřebišť pod číslem 21 zde. Zákon o pohřebnictví v platném znění používání rakví z tvrdého dřeva se zinkovou vložkou ani rakví či kovových rakví s nepropustným dnem k pohřbívání do hrobky nejenže nenařizuje, dokonce, jak správně píšete, je ani nezmiňuje. Požadavky na materiály a provedení rakví určených k uložení do hrobek byly zrušeny v roce 2017, kdy nabyla účinnosti novela zákona o pohřebnictví. K pohřbení těla zemřelého do hrobky může být použita jakákoli konečná rakev.

Výjimka může nastat v situaci, kdy použití rakví z tvrdého dřeva se zinkovou vložkou či celokovových rakví nařizuje provozovatel pohřebiště v řádu pohřebiště. V takovém případě je nutné opatřit pro zemřelého takový druh rakve, který je v souladu s konkrétním řádem pohřebiště.

Doporučujeme vám proto seznámit se s řádem pohřebiště, kam chcete tělo svého tatínka uložit. Pokud nebude obsahovat nařízení ohledně takového typu rakví, které vám nutí zmiňovaná pohřební služba, objednejte si pohřeb u jiné firmy.

15. U pohřební služby jsme si objednali konkrétní datum, hodinu a obřadní síň pro rozloučení s naším zesnulým otcem. Tyto údaje byly uvedeny i na parte, které jsme rozeslali příbuzným a známým. Může provozovatel obřadní síně, případně sama pohřební služba, změnit v den obřadu jeho termín jen proto, že objednavatel, který je na objednávce podepsán, nebyl 15 minut před zahájení obřadu přítomen, aby schválil výzdobu obřadní síně a aranžmá pohřbu?

Státem chráněný zájem je, aby se smuteční obřady předem ujednané, naplánované a uhrazené uskutečnily a mravní cítění pozůstalých i veřejnosti nebylo nečekaným zrušením pohřbu hrubě narušeno, protože truchlící člověk vnímá fyzickou i psychickou bolest intenzivněji.

Pozůstalí mají nárok zúčastnit se obřadu bez zbytečné, právně nevymahatelné byrokracie a nevhodného chování ze strany provozovatelů obřadních síní, krematorií či pohřebních služeb.

Termín smutečního obřadu nelze ze strany provozovatele pohřební síně, pohřební služby nebo krematoria svévolně měnit. Tato skutečnost vyplývá z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2023, č. j. 10 A 118/2020-60, který potvrdil rozhodnutí ministerstva pro místní rozvoj ze dne 20. srpna 2020, jímž byl provozovatel krematoria v postavení provozovatele obřadní síně uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 27 odst. 7 zákona o pohřebnictví.

Přestupku se provozovatel krematoria dopustil tím, že porušil povinnost podle § 14 odst. 3 písm. c) zákona o pohřebnictví, když při kontaktu s pozůstalými zesnulého se v den pohřbu jim blízkého člověka nezdržel chování nešetrného k jejich citům tím, že jim neumožnil společně, rituálně truchlit a navzdory jejich naléhavým prosbám trval na zrušení předem sjednaného, uhrazeného, veřejnosti přístupného smutečního obřadu naplánovaného dle harmonogramu provozovatele krematoria na konkrétní den a čas v obřadní síni krematoria. Své chování vůči desítkám pozůstalých, které odmítl ve sjednaný čas vpustit do smuteční síně, zdůvodnil tím, že na místě nebyla přítomna vypravitelka pohřbu. Dále uvedl, že přítomným nabídl posunutí termínu posledního rozloučení o pár hodin, než se s vypravitelkou pohřbu spojí telefonicky.

Více o případu naleznete v rubrice Aktuality pod titulkem Soud: Termín smutečního obřadu nelze svévolně měnit.

16. Rádi bychom splnili poslední přání našeho tatínka. Chtěl, abychom jeho popel vzali s sebou na výlet do Německa a Rakouska. Jelikož jsem nikde nedohledala srozumitelné informace o této možnosti, chci se zeptat, jestli je to možné.

Zákon o pohřebnictví, který je platný na území České republiky, nestanoví žádné zvláštní podmínky pro převoz zpopelněných lidských ostatků. Zásadní je zajistit, aby při manipulaci se zpopelněnými lidskými ostatky byla zachována důstojnost. Popel zemřelého lze v ČR převážet autem, případně jiným dopravním prostředkem, a to ve vhodném obalu, tedy v pevně uzavřené kovové nebo plastové urně umístněné např. v silnostěnné papírové krabici. Vrchní obal by měl být označen jménem zemřelého a adresou doručení a zabezpečen tak, aby při jízdě nedošlo k jeho samovolnému posunutí či poničení.

Mezinárodní přepravě zpopelněných lidských ostatků se věnuje Evropská technická norma EN 15017:2019 v bodě 8.1.4: „Pro přeshraniční přepravu zpopelněných lidských ostatků musí být k nádobě na popel připojena příslušná dokumentace. Dokumentace musí být předem předložena příslušnému velvyslanectví nebo konzulátu za účelem certifikace a vydání příslušného povolení, je-li to požadováno.“

Nutno zmínit, že každý stát, ale i každá ze spolkových zemí v SRN či v Rakousku může mít pravidla pro převoz uren se zpopelněnými lidskými ostatky odlišná. Z tohoto důvodu doporučujeme jednotlivé právní předpisy prostudovat. Případné dotazy na to, jaké podmínky na území konkrétního státu/země platí, podané na ambasády SRN a Rakouska totiž mohou zůstat nezodpovězeny. Není povinností konzulárních úředníků poskytovat právní služby.


Zveřejněné odpovědi vyjadřují právní názor Ministerstva pro místní rozvoj a nelze je považovat za výklad zákona.