Adam Vokáč již v minulosti vystoupil jako host nejen na jednáních pracovní skupiny MMR, ale i na velkém konzultačním dni MMR dne 1. listopadu 2022, a to s tématy týkajícími se jak terramace, tak aquamace, blíže zde.

Podle českého práva lze tělo zemřelého pohřbít do hrobu nebo hrobky, zpopelnit nebo darovat vědě. Jako vodítko pro vyvíjení nových technik pohřbívání by měly podle našeho názoru sloužit tři obecné výchozí hodnoty: bezpečnost, důstojnost a udržitelnost. Provozovatel pohřební služby má v České republice povinnost zveřejňovat své postupy pravdivě přímo ze zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pohřebnictví“). Musí tak učinit ve svém provozním řádu, který schvaluje krajská hygienická stanice. Živnostenský úřad pak dozoruje, zda firma podle řádu postupuje. V každém případě výše uvedený zákon nedovoluje provozovateli pohřební služby v průběhu 40 dnů od objednávky tělo zemřelého nechat mimo mrazicí zařízení.

Překážkou při posuzování nových trendů v pohřebnictví je absence odborných studií publikovaných v recenzovaných časopisech, které by jednoznačně prokazovaly hygienicky dokonalý rozklad těla při aquamaci či terramaci; kladný vliv těchto průmyslových procesů na zachování důstojné památky a na životní prostředí. Běžně dostupné údaje o těchto technologiích se zatím zásadně liší, každý podnikatel má právo si je měnit dle potřeby. Neexistuje evropská technická norma popisující proces aqumace či terramace. 

V souvislosti s aquamací některé zahraniční pohřební služby uvádějí, že proces louhování dospělého těla trvá 16 hodin, jiné, že více než 20 hodin. Shodně nejasné jsou i údaje o teplotě a množství použité kapaliny či o energetické náročnosti celého procesu. 

Podobně variabilní je to s průmyslovým kompostováním těl, tzv. terramací. Po uplynutí asi 40 dnů, při kontrolované vlhkosti a teplotě místy až 70 °C, jsou lidské pozůstatky nazvané jedním německým provozovatelem pohřební služby "die neue Erde" (nová zemina) pohřbeny do hrobu na hřbitově. Z osmdesátikilogramového těla se může stát 120 kilogramů ornice. Bezprostředně po procesu terramace v kompostéru zůstávají lebka a dlouhé kosti nepoškozené. Kosti jsou v provozovně pohřební služby rozemlety ve speciálním kremulátoru a pohřbeny se zemí v plátně.

Z hlediska etiky není vyjasněno zejména to, zda je mravně únosné vypustit zkapalněný lidský pozůstatek, do něhož se vlivem hydroxidu draselného tělo během aquamace rozložilo, do kanalizace nebo s ním zalévat trávník či záhony. Dále je nutné najít odpověď na to, zda je vhodné s lidskými pozůstatky během terramace mechanicky pohybovat, aby se zabránilo shlukování substrátu; zkompostované lidské pozůstatky lámat a drtit, nechat šířit zápach z lidského kompostu do okolí apod. Ekologická kritéria a mravní cítění se mohou značně rozcházet, přičemž v oblasti pohřbívání, nakládání s lidskými pozůstatky, je narušení mravního cítění veřejnosti posuzováno jako možný přestupek podle zákona o pohřebnictví. Podle § 493 občanského zákoníku rozpuštěné nebo zpráchnivělé tělo se nesmí změnit v odpad, není možné s ním zacházet jako s věcí v právním slova smyslu.

Spolu s řešením výše uvedených skutečností je podle našeho názoru také nutné splnit všeobecné podmínky jakéhokoli pohřbívání, a to ve formě následujícího návrhu „Desatera zelené pohřebnictví“.

Desatero zeleného pohřebnictví ¹

1. Pieta: s tělem zemřelého a s produkty vzniklými při procesu řízeného rozkladu se nesmí zacházet jako s věcí či odpadem, ale jako s živým (bezvládným) člověkem, je nutné zabránit komerčnímu zneužití, obchodování s ostatky zemřelého; nesnímatelné náhrady se musí na těle ponechat.
2. Identifikovatelnost: při skeletizaci mrtvých těl musí být možné propojit části těla s konkrétní osobou; nelze pohřbívat více těl naráz.
3. Intimita: při rozkladu těla, které musí být po celou dobu uloženo v rakvi nebo jiné obdobné schránce, nesmí vznikat nepříjemný zápach, vibrace a nadměrný hluk; samotná skeletizace nesmí být viditelná pro nikoho v okolí.
4. Důkladnost: rozklad těla musí být dokončen alespoň tak, že zanechá suché, z hlediska možné nákazy inertní kosti a recyklovatelné nesnímatelné náhrady.
5. Bezpečnost: proces rozkladu nesmí představovat zdravotní nebo psychické riziko pro obsluhu nebo uživatele nebo ostatní osoby v bezprostřední blízkosti.
6. Ekologie: proces rozkladu nesmí zahrnovat uvolňování jakýchkoli látek do okolního prostředí v koncentracích, které jsou škodlivé pro lidi, zvířata a životní prostředí.
7. Energetická nenáročnost: technické vlastnosti a technologie provádění postupu musejí spotřebovávat menší množství konečných zdrojů, než je tomu v případě pohřbívání do země a kremace.
8. Svépomoc: technické provedení tohoto postupu musí umožnovat pozůstalým jejich participaci na procesu pohřbívání, jejich osobní účast a dozor.
9. Udržitelnost: postup skeletizace mrtvých těl a jejich konečné umístění by měly zabírat méně místa než pohřbívání do země.
10. Kontrolovatelnost: je třeba přijmout opatření, která zabrání skeletizací těla skrýt trestný čin vraždy a umožní orgánům činným v trestním řízení přezkum.

Před zahájením provozu terramace a aquamace musí v České republice nejprve proběhnout širší společenská a vědecká debata opřená o empirická data a srovnávací studie ze zahraničí, na základě které vláda připraví novelu občanského zákoníku a věcný záměr nového zákona o pohřebnictví. Nesmí chybět ani akademická diskuse mezi etiky, právníky, teology a ekology. Rovněž veřejnost by měla mít možnost na základě zejména sociologického šetření projevit svůj většinový názor.

¹Srov. Nizozemská rada pro zdraví, viz  zde [Admissibility of new techniques of disposing of the dead | Advisory report | The Health Council of the Netherlands (Nr. 2020/06, The Hague, May 25, 2020 and the Minister of the Interior and Kingdom Relations Nr. 2020/06e, The Hague, May 25, 2020)]