„Ministrův služební výlet do Jižní Koreji a Japonska stál přes milion korun. To je zhruba o sto dvacet tisíc víc, než na kolik přišla devítidenní africká mise ministra vnitra Víta Rakušana.”
 
V první řadě je třeba zdůraznit, že nešlo o výlet, ale o politicko-podnikatelskou misi vicepremiéra České republiky, které se zúčastnily na tři desítky zástupců českých firem z oblasti moderních technologií, herních vývojářů a esportu i čtyř českých univerzit. Pokud jde o náklady na cestu, je třeba brát v potaz, že Japonsko a Jižní Korea jsou velmi vyspělé země. Náklady jsou tam o dost vyšší než ve většině afrických států (zejména na ubytování). Není proto objektivní takto jednoduše srovnávat náklady těchto dvou pracovních cest, jak to činí autorka článku.
 
Týdenní pracovní cesta vyšla na něco málo přes milion korun se vším všudy. Je v tom ubytování, doprava, jídlo, pojištění, protokolární dary i služby tlumočníka a fotografa. Částka je za pana ministra a dvanáct lidí ze služebního doprovodu. Šlo o zaměstnance ministerstva a Úřadu vlády, kteří jsou zodpovědní za jednotlivé odborné oblasti v místním rozvoji nebo digitalizaci a umělé inteligenci.
 
MMR obdrželo pozitivní reakce od podnikatelů, kteří ministra Bartoše na misi doprovázeli a rozšířili během ní svou mezinárodní síť kontaktů. Většina z nich potvrdila, že díky této cestě budou moct své aktivity v Japonsku a Jižní Koreji dále rozvíjet. Podnikatelské mise jsou nezbytnou součástí ekonomické diplomacie a přináší zemi mnoho výhod. Na tom se shodují diplomaté po celém světě. Diplomacie se zkrátka přes videokonference dělat nedá. 
 
Pozitivně zhodnotil účast podnikatelů na misi vicepremiéra Bartoše například Svaz průmyslu a dopravy ČR: „Japonsko a Korejská republika jsou obrovskými trhy se skutečnými příležitostmi, kde možnost návštěvy v rámci oficiální delegace hraje velkou roli. V tomto je velký rozdíl oproti např. zemím EU s jednotným trhem. Obě země – Japonsko i Korea – mají specifickou byznysovou kulturu, kdy se obchod neuzavírá online, ale osobně. Je třeba navázat kontakt, vybudovat si vztah a důvěru a jen potom je možné něco domluvit. Abychom jako malá země byli schopni konkurovat, musíme tato specifika vnímat a využívat všech možností, které máme, abychom naše firmy podpořili.“
 
O úspěchu mise mluví také české zastoupení agentury CzechInvest v Japonsku: „Úvodní slovo vicepremiéra na business a investičním fóru přilákalo přes 100 posluchačů z řad japonských investorů/klientů – toto číslo je bezprecedentně nejvyšší za dlouhou dobu a v aktuální ne zcela lichotivé situaci české podpory FDI (v porovnání s V4 např.) se jednalo o velmi důležitou zprávu japonskému investičnímu prostředí.”
 
„Jak vyplývá z registru smluv, mělo v době úspor ministerstvo pro místní rozvoj zaplatit Jakubovi Sůvovi 100 tisíc korun bez DPH. A navíc mu mělo ještě proplatit náklady spojené s pracovní cestou, a to ubytování a dopravu na místě.”

Toto tvrzení je nepravdivé, náklady spojené s cestou nebyly nad rámec uvedené částky. MMR přitom poskytlo MF DNES správné údaje. V celkové částce 91 554 Kč, kterou fotograf obdržel, jsou už veškeré cestovní náklady. Za samotnou práci pan Sůva dostal 60 000 Kč, dalších 31 554 Kč jsou náklady spojené s pracovní cestou (ubytování, doprava). Výběru fotografa předcházelo poptávkové řízení, kdy na základě průzkumu trhu byli osloveni tři fotografové. Pan Sůva podal nejnižší nabídkovou cenu. Dále v textu jsou o nákladech za služby fotografa už uvedeny správné údaje, redaktorka si tedy ve stejném textu protiřečí. Řada studií dokládá, že většina čtenářů si přečte pouze titulek, vzhledem k tomu je možné úvodní tvrzení článku považovat za manipulaci.

„Někdo se fotí s pávem, někdo s robotem.”

Fotografie s robotem byla focena na mobil pana ministra. Služby profesionálního fotografa jsou využívány pouze pro dokumentaci důležitých pracovních jednání na vysoké úrovni, uzavírání dohod apod. To napomáhá k větší transparentnosti činnosti veřejných činitelů i k lepší informovanosti veřejnosti o agendě příslušného resortu. Fotografie ze zahraniční pracovní cesty dále sloužily pro mediální výstup tištěným i online médiím (ostatně některé z nich použila právě Mladá fronta) a také pro komunikaci pana ministra. Ten o výsledcích politicko-podnikatelské mise detailně informoval veřejnost na svých sociálních sítích. 

Zatímco bývalá ministryně financí Alena Schillerová zaměstnávala fotografy přímo v rámci resortu na tabulkových místech, ačkoli nebylo jasné, jakou práci ve vztahu k resortu vykonávají, MMR žádné fotografy nezaměstnává. Najímá si je pouze externě v případě potřeby, jako byla cesta do Japonska, a tím šetří veřejné prostředky. Fotografové mají s ministerstvem uzavřené rámcové smlouvy, které je možné dohledat v registru smluv. V nich je uvedena pouze maximální částka za určité období, která nemusí být nutně vyčerpána. Fotografové fakturují pouze za konkrétní objednané služby. Pokus tuto správnou praxi problematizovat vnímá MMR jako tendenční.
 
Redaktorka se kvůli hodnocení cesty vicepremiéra Bartoše obrátila také na Ivo Plška ze Semináře japonských studií Masarykovy univerzity. „Také mi připadne úsměvné si myslet, že Japonsko a jeho program rozvoje venkova či digitalizace může sloužit jako příklad pro ČR. V realitě je to spíše dosti naopak: Japonsko by bylo rádo, kdyby se mnohému mohlo přiučit od nás,“ uvedl Plšek.
 
Pan Plšek zřejmě neslyšel o ambiciózním projektu „Vision for a Digital Garden City Nation“, který Japonsko spustilo ve snaze propojit společenský a technologický rozvoj 21. století s problematikou vylidňujících se odlehlých regionů. Nešlo o primární důvod cesty, ale přesto by bylo velmi zvláštní, kdyby se ministr pro místní rozvoj a jeho tým na jednáních s vládními protějšky a zvláštním výborem japonského parlamentu o tuto problematiku nezajímal.
 
„Jediný skutečný význam celé návštěvy bych připsal možnosti obnovení přímého spoje mezi Tokiem a Prahou. Pokud by se to Bartošově výpravě povedlo, význam by to mělo. Japonští turisté patří mezi ty nejlepší na planetě,“ dále uvedl Plšek.
 
Pozorný čtenář se minimálně pozastaví nad slovy akademického pracovníka a odborníka na Japonsko o obnovení přímého spoje mezi Tokiem a Prahou (sic!), který ale nikdy předtím neexistoval. Vicepremiér Bartoš během setkání se zástupci japonských aerolinek a letiště Narita jednal o možnosti vytvoření nového přímého leteckého spojení obou metropolí.