ČKAIT označuje záměr nevyužívat grafický standard na povinné bázi za krok zpět, který má údajně komplikovat práci projektantů, ztěžovat orientaci v územních plánech a popírat smysl digitalizace. Skutečnost je ale zcela opačná – novela vyhlášky sleduje právě naplnění cílů digitalizace a odstranění nadbytečné administrativy, která nepřinášela reálný užitek odborníkům, ani obcím.

Podstatou digitalizace totiž není vytváření jednotných obrázků s předepsanými barvami a čarami, ale práce s daty. Územní plány mají sloužit k vyhodnocování a koordinaci rozvoje území. K tomu je nezbytný standardizovaný datový obsah, přesná georeference a možnost napojení na katastr nemovitostí, digitální technické mapy a další databáze. To vše zajišťuje Národní geoportál územního plánování (NGÚP). Povinný grafický standard je naproti tomu pouze prázdnou kulisou. Stejná barva na mapě totiž vůbec neznamená stejné regulativy. Tři různá města mohou mít pro plochy pro hromadné bydlení vyobrazeny totožnou barvu, ale podmínky pro výstavbu rodinných domů, penzionů či jiných staveb se v nich mohou zásadně lišit. Projektant si proto nikdy nevystačí s orientací výhradně podle barvy, ale vždy musí pracně studovat závazný text územního plánu. Povinná grafická unifikace tak vytváří jen iluzi jednotnosti, která však ve skutečnosti neexistuje.

ČKAIT také konstatuje, že zrušení grafického standardu odporuje samotné podstatě digitalizace. „Digitalizace přece vyžaduje především datovou standardizaci, a ne vizuální jednotnost. Abychom mohli rychle vyhledávat, vyhodnocovat a sdílet údaje napříč obcemi a kraji, potřebujeme k tomu mít standardizovaná data. Občan, projektant i úředník mají mít přístup k jasně definovaným informacím místo toho, aby se museli spoléhat na obrázek, za kterým se může skrývat ledacos. I od samotných obcí dostáváme zpětnou vazbu, že překreslování stávajících územních plánů do povinných barevných schémat, které nepřinášejí žádnou změnu v obsahu, je finančně i časově extrémně náročné. A to chceme změnit,” vysvětluje ministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek.

Značná část kritiky ČKAIT směřuje také k tomu, že novela ruší možnost zpracovávat územní plány v prostředí CAD. Tyto programy mají bezpochyby své místo při navrhování strojů nebo jednotlivých budov, nikoli však při práci s celými sídly a krajinou. Územní plán musí být propojen s daty katastru a technických map, a proto je nezbytné, aby pracoval v prostředí geografického informačního systému (GIS). Pouze ten totiž umožňuje přesné georeferencování dat a jejich integraci s dalšími databázemi. Pro regulační plány, které řeší detailní uspořádání menších území, CAD zůstává k dispozici – pro územní plány obcí je ale GIS nepostradatelný.

ČKAIT opakovaně označuje stavební legislativu za „chaotickou“ a digitalizaci za „nedotaženou“. V tomto ohledu považujeme za vhodné připomenout, že rekodifikace územního plánování byla vyňata z nového stavebního zákona a probíhá samostatně v rámci dlouhodobé odborné debaty. Do této diskuse jsou zapojeny obce, kraje, Česká komora architektů, ČKAIT, Hospodářská komora, Svaz průmyslu i další stakeholdeři. Ostatně ČKAIT má pravidelně svého zástupce u pravidelných kulatých stolů s ministrem i podnikateli ze stavebnictví. Není tedy pravda, že by odborná veřejnost byla vyloučena – naopak, připravovaná novela je výsledkem rozsáhlého dialogu.

Nesouhlasíme ani s tím, že bez jednotných barev bude orientace v územních plánech stejně složitá, jako kdyby si každá obec vymýšlela vlastní dopravní značky. Budeme-li pracovat s touto analogií, platí, že nynější systém je jako dopravní značka bez dodatkové tabule. Víme, že jde o parkoviště, ale nevíme, zda je určeno pro autobusy, invalidy či zákazníky obchodu – tyto informace se musejí složitě dohledávat v textu. Povinná grafická unifikace tedy neodstraňuje odlišnosti, ale zakrývá je. Datová standardizace naopak umožní, aby všechny potřebné podmínky byly dostupné přímo a srozumitelně.

Za pravdu nám ve svém nedávném vyjádření dala i Česká komora architektů (ČKA). Ta mj. upozornila, že plošné unifikování vizuálních prvků územních plánů (barvy, šrafy) pro více než 6 000 různorodých sídel je zavádějící. Způsobuje totiž, že vedle sebe mohou existovat zcela odlišné regulační podmínky, i když vypadají stejně. Stejně tak ČKA podpořila příklon MMR k datové standardizaci a digitalizaci prostřednictvím NGÚP.

ČKAIT rovněž přirovnává územní plánování ke katastru nemovitostí. I zde je ovšem zásadní rozdíl. Každá značka v katastru má všude stejný význam, což v územních plánech neplatí. Povinná unifikace barev tento problém neřeší, protože se pod nimi skrývají různé regulativy. Digitalizace proto musí stát na jednotné definici dat, nikoli na povinném vizuálním vyjádření.

Navrhovaná novela tedy není ústupkem ani rezignací na moderní přístup. Je to logický krok směrem k efektivní digitalizaci, která má stát a obce zbavit zbytečných nákladů a odborníkům poskytnout skutečně užitečné nástroje. Grafický standard zůstává jako doporučení – kdo bude chtít, může ho nadále používat. Zásadní ale je, že obce získají flexibilitu a možnost přizpůsobit grafické vyjádření svým podmínkám. Skutečným cílem tak není, aby všechny mapy vypadaly stejně, ale aby se v nich nacházela data přesná, sdílená a využitelná napříč veřejnou správou.