První návrh se týkal veřejné zakázky na Integrační platformu stavebního řízení a portál stavebníka, druhý Evidence elektronických dokumentací. Obě zakázky byly součástí původní architektury digitalizace stavebního řízení z konce roku 2020. MMR od ní následně upustilo, protože nevyhovovala novele nového stavebního zákona z června 2023 a nedostatečně automatizovala některé procesy. Také nepočítala s použitím standardního software, což vedlo k neúměrně vysokým nákladům pro veřejné rozpočty. MMR potenciální úsporu odhaduje až na 1,2 miliardy korun, vychází přitom z porovnání předpokládané ceny ze zrušených soutěžních dialogů a nabídek z pozdější otevřené soutěže.
 
ÚOHS se v rozhodnutích vyjádřil k námitkám, které se vztahovaly ke změnám v novém stavebním zákoně a související úpravě architektury DSŘ. Konstatoval, že resort „dostatečným a jasným způsobem zdůvodnil svůj postup“ a „přednesl konkrétní důvody, pro které po něm nelze požadovat, aby v zadávacím řízení nadále pokračoval.“ Původní architektura předpokládala využití stovek odlišných lokálních informačních systémů stavebních úřadů, ze kterých měla data směřovat do integrační platformy DSŘ. Po přijetí věcné novely nového stavebního zákona ale tato platforma kvůli změnám ve struktuře stavebních úřadů a jejich spisové služby ztratila smysl. Nová architektura proto počítala s centralizovaným agendovým informačním systémem, který nahradí dosavadní lokální software na stavebních úřadech. Realizovat toto řešení nebylo v rámci běžících soutěžních dialogů možné, MMR je proto zrušilo a účastníkům oznámilo, že chystá otevřenou soutěž na dodání centralizovaného agendového systému.  
 
Úřad také upozornil na to, že jednání firmy ICZ a.s. v těchto řízeních (použití stejného textu u dvou různých návrhů aj.) „vzbuzuje pochybnosti o pravých úmyslech navrhovatele v souvislosti s podaným návrhem.“ Společnost ICZ a.s. byla mezi účastníky zrušených soutěžních dialogů.