Pojďme si ale celou myšlenku této operace rozebrat trochu podrobněji. Pokud by skutečně ANO navrhlo a legislativním procesem prošel staronový zákon, tak i v případě, že vše půjde snadno a rychle, začne se teprve v letech 2027–2028 budovat centralizovaná státní stavební správa s Úřadem rozvoje území v čele, krajskými úřady a jejich pobočkami. Tato úplně nová struktura bude vznikat na základě diskuzí, které v té době už budou více než 10 let staré (vedly se v době před covidem). Za tu dobu se ale kontext stavebního zákona výrazně posunul – přibyly nové požadavky na výstavbu obnovitelných zdrojů energie, 5G sítí, obnovu přírody, usnadnění těžby strategických surovin apod. To vše už ovlivňuje nebo brzy nutně ovlivní také některá stavební řízení. Pouhý návrat zpět proto jednoduše není možný.

Efektivní vládnutí a dobrá správa věcí veřejných se musí opírat o práci s daty. Díky nim umíme jasně popsat řešený problém i cíle, kterých chceme dosáhnout. U mnoha agend MMR jsme v tomto ohledu udělali velký krok dopředu. Místo pocitů různých odborníků s často úzkou specializací a dílčími zkušenostmi máme analyzované rozsáhlé soubory dat v řadě oblastí. 

Stavební zákon „Kláry Dostálové” byl ve své době postavený spíše na pocitech než datech a měl řadu nedostatků:

• Argumentovalo se žebříčkem délky stavebního řízení, který samotný autor – Světová banka – stáhl. Objevila se zde podezření z pochybné metodiky i přímo manipulací.
• Reálná délka stavebních řízení v Česku se vyhodnocuje jen obtížně. MMR má přístup jen k datům v novém systému digitalizace stavebního řízení, který běží s řadou problémů. Řízení zahájená před červnem 2024 jsou vedena roztříštěně na jednotlivých stavebních úřadech. 
• Větší developeři, projektanti i stavební firmy působící ve více městech mluví o velmi odlišných zkušenostech s prací a přístupem jednotlivých stavebních úřadů i dalších dotčených orgánů. Někde schvalují obdobné projekty rok, jinde to trvá 10 let). 
• Zákon sázel na zkrácení stavebního řízení, tím je ale možné celý proces zrychlit jen v řádu měsíců. Kámen úrazu je hlavně v územním plánování, kde se úspora může počítat na roky.

Záměr jednoho velkého státního úřadu, který rychle povoluje stavby a operativně přesouvá spisy mezi zaměstnance po celé republice tak, aby razítko vydal co nejrychleji, by samozřejmě byl ideální výsledek. Úspěch tohoto projektu však není možné zaručit. Stále není jasné, zda skutečně vyřeší zásadní problémy českého plánování a povolování staveb. To, co nevyřeší určitě, je problém nedostatečných personálních kapacit ve stavebnictví nebo na úřadech.

Co je tedy potřeba změnit? Současný daňový systém nemotivuje obce ke stavebnímu ani jinému hospodářskému rozvoji – přímé přínosy nové výstavby do obecních rozpočtů jsou minimální, zatímco náklady spojené s novou infrastrukturou nebo odpor stávajících obyvatel ke změnám jsou velmi reálné a viditelné. Ani stavební „superúřad” obcím nepřinese rychle více prostředků na výstavbu nových dopravních komunikací, ČOV nebo škol. Je to přitom nedostatek peněz na doprovodnou infrastrukturu, který brzdí výstavbu. 

Rychlost posuzování souladu stavebních záměrů s celou řadou předpisů nemusí být nutně spojena jenom s počtem úředníků, kteří se agendě budou věnovat. Ostatně ten je dnes limitovaný, na pracovním trhu zkrátka nejsou nebo pro ně práce ve státním sektoru není finančně dostatečně zajímavá. Stejně tak není jasné, zda-li by pomohlo lepší využití času těch stávajících. Neexistuje seriózní analýza, která by nám jasně řekla, jaký potenciál zrychlení může přinést jednotné řízení úředníků v novém úřadu. Nedá se ani vyloučit, že se tempo práce dokonce sníží.  

V neposlední řadě chybí informace, do jaké míry může práci zefektivnit větší využití AI nástrojů. Z jiných agend v gesci MMR už máme zkušenosti, u kterých typů úkonů je AI skutečně pomocníkem a novým kolegou, kterému můžeme přiřadit část práce. Pokud ale budou kapacity politického vedení a klíčových vysokých úředníků zahlceny vznikem nového úřadu, rozvoj AI se nutně dostane minimálně na rok na vedlejší kolej.

Závěrem je potřeba zmínit, že vytvoření nového úřadu bude mít obrovské náklady, a to nejen na „hardware” (budovy nebo kancelářské a IT vybavení), ale také na „software” (výběr zaměstnanců, jejich přechod z obcí do státní služby apod.). Vzhledem k zamýšlenému přesunu tisíců zaměstnanců se může stát, že místo toho, aby řešili potřeby občanů, developerů a dalších institucí, stráví tisíce hodin zvykáním si na nový systém. Jak dlouho bude trvat, než se tyto vysoké finanční i lidské náklady vrátí? Žádný takový propočet zatím neexistuje nebo nebyl představen.

A co dál? Stavební úřady teď potřebují především stabilitu. Digitalizace stavebního řízení a neustálé změny stavebního zákona pro ně v posledních několika letech byly a stále jsou zvýšená zátěž. Dejme jim možnost se nadechnout a nám prostor dopady nové legislativy dobře  vyhodnotit. Dalším krokem musí být rekodifikace územního plánování, která zvýší nejen ekonomickou motivaci obcí se rozvíjet a umožní dosáhnout shody na nových projektech. Nakonec musíme také investovat do lidí a moderních technologií. Bez kvalitních a motivovaných úředníků a bez využití AI nástrojů pro rutinní úkony žádná reforma nepřinese potřebné zrychlení.