(pořadí, v němž jsou opatření uvedena, nevyjadřuje prioritu toho kterého opatření, ale pořadí, v němž byla opatření projednávána)
1. Zrušení formy listinných akcií na majitele obecně je předmětem samostatně iniciované a v legislativním procesu projednávané změny právní úpravy. Tato změna je podporována, avšak sama o sobě nemusí být dostatečným řešením problému nejasné vlastnické struktury dodavatelů při veřejných zakázkách.
Na problém nejasné vlastnické struktury dodavatelů se poukazuje v souvislosti s veřejnými zakázkami velmi často, neboť je prakticky nemožné zjistit propojení osob, které ovládají akciové společnosti na základě akcií na majitele, se zadavatelem veřejné zakázky nebo se subjekty, které o jejím přidělení rozhodují.
2. Možnost zadavatele žádat o čestné prohlášení od dodavatelů po podání žádosti o účast/nabídky, kteří jsou propojenými osobami, o tom, že nikdo z jejich zaměstnanců se nepodílel na zpracování žádosti o účast/nabídky druhého dodavatele, který je s ním propojenou osobou, ani se nedopustili zakázaného jednání bid riggingu ve smyslu Pokynů pro boj proti kartelovým dohodám mezi uchazeči o veřejnou zakázku vydaném OECD v únoru 2009
3. Jednání uchazeče/dodavatele, který se dopustil bid riggingu (viz např. Pokyny pro boj proti kartelovým dohodám mezi uchazeči o veřejnou zakázku vydané OECD v únoru 2009), povede k zapsání této osoby do rejstříku se zákazem plnění veřejných zakázek.
Navrhuje se úprava vyloučení uchazeče/dodavatele, který se dopustil tzv. bid riggingu, ze zadávacího/koncesního řízení. Lze doporučit, aby jednání uchazeče/dodavatele, který se dopustil bid riggingu, vedlo k zapsání této osoby do rejstříku se zákazem plnění veřejných zakázek. Navrhuje se možnost zadavatele žádat o čestné prohlášení od dodavatelů po podání žádosti o účast/nabídky, kteří jsou propojenými osobami o tom, že nikdo z jejich zaměstnanců se nepodílel na zpracování žádosti o účast/nabídky druhého dodavatele, který je s ním propojenou osobou, ani se nedopustili zakázaného jednání bid riggingu ve smyslu Pokynů pro boj proti kartelovým dohodám mezi uchazeči o veřejnou zakázku vydaném OECD v únoru 2009.1
4. Zahrnutí a rozpracování na úrovni metodiky (viz níže ř. 24) opatření týkající se identifikace všech subdodavatelů, kteří se v určitém rozsahu budou podílet na plnění zakázky.
Navrhuje se povinnost uchazečů o zakázky uvádět ve své nabídce identifikační údaje všech subdodavatelů, kteří se budou podílet na plnění veřejné zakázky v rozsahu nad určitou hodnotu (dále jen „nadlimitní subdodavatelé“). Je potřeba dořešit obecný problém vymezení pojmu subdodavatele.
5. Všichni členové komisí v zadávacím řízení podepíší prohlášení vylučující střet zájmů ve smyslu zákona o střetu zájmů.
6. V případě státní správy by aktivně legitimovaným subjektem mohl být Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). V případech, kdy by vznik škody byl zjevný (např. pravomocné rozhodnutí o udělení pokuty zadavateli veřejné zakázky), byl by ÚZSVM povinen tuto škodu vymáhat od odpovědných osob z úřední povinnosti.
7. Zavedení povinného pojištění poradců v zadávacích řízeních v určitém poměru k předmětu veřejné zakázky.
Ve státní správě vzniká řada špatných rozhodnutí. Přestože tato rozhodnutí činí konkrétní lidé, jen výjimečně za ně nesou jakoukoliv (politickou nebo materiální) odpovědnost. Nabízí se srovnání se soukromým sektorem. Kapitálové obchodní společnosti jsou, podobně jako např. obce, založeny na systému delegace. Vlastníci společnosti dosazují její vedení, které jim pak odpovídá za výsledky společnosti. Podobně občané obce volí zastupitelstvo, které pak dále volí radu obce. Rada obce (kraje) by měla být vystavena podobnému tlaku na efektivitu, jaký je vyvíjen např. na členy představenstva akciových společností. Kromě obecní samosprávy by podobný systém měl být zaveden i pro státní správu. Základem pro novou úpravu by měl být nově definovaný okruh osob, které jsou oprávněny jménem poškozené veřejné instituce soudně vymáhat náhradu škody vůči konkrétním osobám, které takovou škodu způsobily. V současné podobě systém nefunguje především proto, že osoby, které odpovídají za škodu, jsou zároveň velmi často jedinými osobami, které by byly oprávněny náhradu škody vymáhat.
8. Prosadit účinnost zákona o státní službě v co nejkratším termínu.
Úředník a/nebo jeho nadřízený je mnohdy dosazen ze zájmových důvodů a žádá se od něj jednání na objednávku. Existenční nejistota: absence pravidel umožňuje nepohodlného úředníka pohotově propustit, hrozba propuštění při personálním zemětřesení po každých volbách. Nízké platy ve státní správě podporují hlad po přivýdělku, byť nezákonném. Nízké platy vedou k selekci méně kvalifikovaných úředníků, kteří si rádi nechají od dodavatelů pomoci s přípravou zakázek (a tím jim třeba i neúmyslně předávají část vlivu), po odborné stránce jsou méně připraveni obhajovat profesně správné názory.
9. Prodloužit povinnosti uchovávat dokumentaci uvedenou v § 155 zákona o veřejných zakázkách po dobu 10 let.
Problém uchovávání dokumentace na 5 let v zákoně o veřejných zakázkách – nedostatečné vzhledem k promlčení trestních činů.
10. Právo každého zájemce/uchazeče nahlédnout do části nabídek, která se týká prokázání splnění kvalifikace, případně do žádosti o účast, dalších jiných zájemců/uchazečů v tomtéž řízení, a možnost činit z těchto dokumentů opisy a výpisy.
Problém požadavku na zveřejňování informací a dokumentů týkajících se zadávacích řízení.
11. Upřesnění požadavků na protokoly z jednání komisí pro posouzení kvalifikace/hodnotící komise. Tyto by neměly obsahovat „agregovaná posouzení“ (např. „dodavatel splnil všechny kvalifikační předpoklady stanovené zadavatelem“), ale naopak by měly obsahovat uvedení požadovaných kvalifikačních předpokladů zadavatelem a jejich konkrétní doložení skutkovými tvrzeními a důkazy jednotlivých dodavatelů obsažených v jejich žádosti o účast/nabídce.
V případě posouzení kvalifikace by se mělo jednat o poměrně jednoduché a zcela objektivní posouzení listin, které uchazeč předložil. Netřeba tedy blíže zdůvodňovat, snad s výjimkou případů, kdy zadavatel žádal uchazeče o doplňující informace ve smyslu § 59 odst. 4 ZVZ, či pokud uchazeč prokázal kvalifikaci jiným dokumentem, než který měl dodat, a zadavatel posoudil dokument jako vyhovující. V daném případě se jedná o to, aby dodavatelé si byli rovni, protože v případě, že zadavatel ve spise zadávacího řízení v rámci zprávy o posouzení a hodnocení nabídek neuvede konkrétní údaje z nabídky/žádosti o účast dalších dodavatelů a u některých ano, pak jsou někteří dodavatelé zvýhodněni. Při hodnocení nabídek by měl však každý člen hodnotící komise svoje stanovisko k nabídkám odůvodnit, zejména v těch případech, kdy nerozhoduje toliko cena, ale posuzuje se ekonomická výhodnost nabídek, v jejímž rámci je hodnotící váha přisuzována i jiným dílčím kritériím (např. metodika zpracování zakázky, atd.).
12. Povinnost zadavatele a hodnotící komise hodnotit jedinou nabídku. Zavedení výslovné povinnosti zadavatele posoudit a zdůvodnit výběr a přijatelnost nabídky.
V současné době je v § 79 odst. 6 ZVZ tato úprava: „Hodnotící komise neprovede hodnocení nabídek, pokud by měla hodnotit nabídku pouze jednoho uchazeče.“ V zadávacím procesu by mělo být obsaženo zdůvodnění výhodnosti a přijatelnosti jediné nabídky pro zadavatele z hlediska hodnoty za peníze (angl. value for money). Je zřejmé, že v některých zadávacích řízeních může dojít k situaci, že nabídku podá jediný dodavatel. Samo o sobě není výsledek zadávacího řízení, kdy je obdržena jediná nabídka, pro zadavatele nutně špatným výsledkem. V každém případě by měl zadavatel/hodnotící komise výběr jediné nabídky racionálně a robustně zdůvodnit; např. ve Velké Británii je k tomu možné použít čl. 4.15 publikace Value for Money Assessment Guidance, HM Treasury, listopad 2006.2 V současné době v ČR neexistuje v této oblasti jednotný metodologický rámec, který by alespoň nějak pomohl zadavatelům v této situaci.
13. Povinnost zadavatele uvést jako součást zadávací dokumentace seznam všech relevantních dokumentů, včetně údajů o jejich zpracovatelích, které ve vztahu k projektu, kterého se veřejná zakázka týká, pořídil (financoval) – např. studie proveditelnosti, různé analýzy atd. Dále povinnost zadavatele tyto dokumenty zpřístupnit ostatním zájemcům v zadávacím řízení na vyžádání (opatření proti asymetrii informací mezi dodavateli).
V praxi se vyskytují situace, kdy je zadavatelem zvýhodňován zpracovatel předchozích stupňů (např. projektové dokumentace), a to tím, že zadání pro další stupeň je „na pár stránek“ a zadavatel se ani nezmíní, že již dříve pořídil pro daný projekt rozsáhlé studie/analýzy/rozbory. Samozřejmě, že je zvýhodňován zpracovatel předcházejících stupňů, který má často detailní informace, které mají zřejmý cenotvorný význam. Dodavatel ani neví, že takové dokumenty byly zadavatelem pořízeny, kdo je pořídil a co obsahují. Za takové situace je samozřejmě velmi obtížné pro kohokoliv, kdo takové informace (minimálně s kontextuální hodnotou) nemá, podat v zadávacím řízení vůči dodavateli, který tyto informace má, porovnatelnou nabídku.
14. Upravit povinnost dle § 55 odst. 1 písm. d) ZVZ tak, že „K prokázání splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů dodavatele může veřejný zadavatel požadovat předložení jednoho či více z těchto dokladů: … a) doklad o pojištění, jejímž předmětem je pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou dodavatelem třetí osobě“.
Dle současného znění § 55 odst. 1, písm. a) ZVZ platí následující „K prokázání splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů dodavatele může veřejný zadavatel požadovat předložení jednoho či více z těchto dokladů: …a) pojistnou smlouvu, jejímž předmětem je pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou dodavatelem třetí osobě“. V praxi je tento požadavek dále někdy specifikován, že musí pojištění přesně obsahovat konkrétní předmět. Je třeba vnímat, že ve fázi kvalifikace slouží potvrzení o pojištění pouze k ověření, že daný dodavatel je na pojistném trhu pojistitelný. Požadavek, aby předkládal celé znění pojistné smlouvy, včetně všech pojistných podmínek obsahující navíc přesně vymezený text zadavatelem je pro fázi kvalifikace objektivně zcela nepoužitelný a navíc velmi nákladný (zejména za situace, kdy dodavatel neví, zdali zakázku vyhraje či nikoliv). Postačoval by pojistný certifikát, pojistka či jiné potvrzení či doklad pojišťovny o výši, typu a trvání pojištění; tomu i odpovídalo i znění § 32 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, které bylo nahrazeno stávajícím zněním ZVZ. V opačném případě, zvláště u skupinových pojistných smluv v rámci velkého koncernu (zejména zahraniční společnosti), jsou tyto dodavatelé nuceni už ve fázi kvalifikace nechávat překládat do českého jazyka stovky stran pojistných smluv. Paradoxní je někdy situace, že požadavek na pojištění se objevuje ve fázi kvalifikace, ale nikoliv textu realizační smlouvy.
15. Snížení zákonných limitů pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu („VZMR“) (nyní 2 mil. Kč bez DPH – dodávky a služby, resp. 6 mil. Kč bez DPH – stavební práce) na polovinu.
16. Povinné zveřejňování výběrových řízení pro zadávání VZMR – (nepodléhajících specifickému režimu ZVZ) na profilu zadavatele (nikoli každý nákup, ale když už zadavatel vyhlásí výběrové řízení).
17. Zavedení elektronických tržišť pro zadávání VZMR (kde je to možné) – popř. i jako způsobu splnění zásad dle § 6 ZVZ.
18. Zavedení dohledové činnosti i na VZMR, zavedení možnosti podání opravných prostředků.
19. Důsledný dohled nad případy dělení VZMR, přísnější sankce za zjištěná porušení zákazu účelového dělení.
20. Výkladová stanoviska dozorového orgánu (ÚOHS) k obsahu (resp. i stanovení způsobu splnění) zásad dle § 6 ZVZ, které musí veřejný zadavatel při přidělování VZMR dodržovat.
21. Stanovit metodicky aplikační a výkladová hlediska (orgánem dohledu, gestorem zákonné úpravy – nyní MMR) a parametry pro určení hranic/mezí předmětu jedné VZ (dosud věcné, místní a časové hledisko, záměr zadavatele, předvídatelnost).
22. Změna ustanovení § 2 odst. 7 ZVZ tak, že režim zadavatele v případě, že naplňuje znaky veřejného a současně sektorového zadavatele, bude takový, že zadavatel bude postupovat dle ustanovení zákona pro veřejného zadavatele.
Předmět jedné VZ, ať již nadlimitní či podlimitní (která by jinak podléhala povinnému zadávacímu řízení – tedy VZ podlimitní či nadlimitní) je účelově rozdělen na více zakázek z věcného, časového hlediska (předmět jedné VZ, který by jinak byl obvykle realizován např. po dobu 3 let je rozdělen na 3 VZ, každá s délkou plnění na 1 rok), což deformuje otevřené soutěžní prostředí a zvýhodňuje určité dodavatele, potažmo může mít negativní dopad na objektivitu cen. Do uvedeného okruhu by bylo lze (s výhradami) podřadit i otázku zadávání VZ v rámci větších zadavatelů s více expoziturami (pobočkami); jde o posouzení, zda jednotlivé expozitury mají subjektivitu pro zadávání VZ pro svou („pobočkovou“) potřebu, nebo zda je nutné obdobné a spolu související VZ pro všechny pobočky zadávat jako celek.
23. Výkonné orgány veřejných i sektorových zadavatelů by měly schvalovat hodnotící kritéria na konkrétní nadlimitní veřejné zakázce před zahájením příslušného zadávacího řízení. Schválení by mělo formu usnesení příslušného orgánu (respektive rozhodnutí dané osoby, nejedná-li se o rozhodnutí kolektivního orgánu) a to s odůvodněním zvolených dílčích hodnotících kritérií a přidělených vah s ohledem na dosažení zuživatelné hodnoty za peníze na konkrétní veřejné zakázce pro zadavatele/uživatele.
V současné době je často netransparentní výběr hodnotících kritérií (zejména ve vztahu k zajišťovacím instrumentům a kvalitativním parametrům hodnocení) a chybí jejich zdůvodnění. Není zde povinný formální úkon, kterým by odpovědní (statutární) představitelé zadavatelů schvalovali hodnotící kritéria a jejich váhy a přitom bylo VŠEM zřejmé, jak byla příslušná dílčí hodnotící kritéria a jejich váhy stanoveny s ohledem na potřeby zadavatele (odůvodnění zadavatele k dílčím hodnotícím kritériím a jejich váhám) a s ohledem na dosažení nejlepší hodnoty za peníze (angl. best value for money). Při stanovení hodnotících kritéria a jejich vah by se měla uplatnit hlavní zásada veřejného zadávání – zásada hospodárnosti (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 28/2008-74, str. 5 a 6)
24. Vypracování a každoroční aktualizace „Metodiky nejlepší hodnoty za peníze“ schválené vládou ČR.
V současné době nejsou v zákoně o veřejných zakázkách stanovena žádná směrná pravidla pro dosažení hlavního účelu zadávacích řízení, a to zásady hospodárnosti, která odpovídá zásadě dosažení nejlepší hodnoty za peníze na dané veřejné zakázce. Měla by být k disposici metodika, která by minimálně obsahovala na úrovni zakázkové základní metodický přístup k nastavení dané veřejné zakázky i příslušného zadávacího řízení z pohledu ekonomického obdobně, jako tomu je u podobných metodik v zahraničí. Cílem má být konfrontovat zadavatele s otázkami, které by si z hlediska ekonomické teorie kladl jakýkoliv řádný hospodář (osoba, která rozhoduje o určitém výdaji). Pomocí metodiky a její pravidelné aktualizace by docházelo k postupnému vytváření zavedené odborné praxe a současně by byly využívány reálné postupy zadavatelů dle informací poskytovaných zadavateli. Metodika by také mohla obsahovat popis nejčastějších chyb a porušení pravidel při postupu zadavatelů. Metodika by sloužila ke zvyšování znalostí osob zastávajících funkce v orgánech zadavatelů a zmenšovala by riziko nesprávných postupů těchto osob. Např. ve Velké Británii se používá Value for Money Assessment Guidance, HM Treasury, listopad 2006.
25. Upřesnění pojmu „ekonomické výhodnosti“ v metodice anebo ve výkladovém stanovisku.
Zadavatel často pod kritériem ekonomické výhodnosti žádá od uchazečů vypracovat různé analýzy a metodiky řešení problému, který je předmětem zakázky, dodané dokumenty hodnotící komise oboduje, a na jejich základě zadavatel určí vítěze tendru. Vzhledem k tomu, že váha přiznávaná těmto analýzám a metodikám je v procentech často vyšší než váha nabídkové ceny, převažují při hodnocení subjektivní kritéria nad objektivním a měřitelným posouzením nabídek. Je zřejmé, že kvalitativní hodnocení, oproti hodnocení kvantitativnímu (cena) je založeno na předpokladu, že členové hodnotící komise mají vůbec odbornost, aby dané kvalitativní hodnocení mohly provádět. V tomto smyslu v ZVZ chybí odborné záruky a institucionální předpoklady pro hodnocení obdobné jako v soutěži na návrh (např. architektonická soutěž). Je zřejmé, že zvláště u zakázek s vysokou hodnotou duševní činnosti je kvalitativní dílčí hodnotící kritérium důležitou součástí přidané hodnoty veřejné zakázky, ale za stávajícího převažujícího stavu, kdy jsou jednotlivé složky tohoto kritéria vymezovány v České republice nepřesně/neurčitě, je třeba hodnocení takových zakázek upravit v zákoně jinak než u jiných zakázek (obdobně jako u soutěže o návrh).
26. Formulace v ZVZ: „Prováděcí předpis by měl stanovit povinnost zveřejňovat zejména: (následuje výčet)".
27. Neplnění povinnosti zařadit do správních deliktů.
28. Informace a podklady o tom, kdo rozhodoval v procesu VZ, by měly být zachyceny pro možnou kontrolu v budoucnu.
29. Výrazně zredukovat ustanovení § 152 ZVZ "Ochrana důvěrných informací".
30. Všude, kde to lze použít, zavést systém elektronické aukce.
Cesta k zefektivnění nakládání s veřejnými prostředky nevede přes tvoření kazuistické právní úpravy či kladením obrovské sumy povinností na zadávající osoby. Veřejné zakázky jsou manipulovány nebo špatně zadávány právě díky složitosti tohoto systému, jeho kabinetní podobě, a díky informacím, kterými disponuje vždy jen úzká skupina osob.
Nejsilnějším nástrojem je naopak minimum neveřejných informací, posílení prvků veřejné kontroly, zejména tzv. konkurenční kontroly od zainteresovaných subjektů a průhlednost myšlenkových pochodů zadavatele on-line a ex post, včetně jednoznačně definované a písemně zachycené osobní odpovědnosti osob podílejících se veřejných nákupech, nikoli pouze na samotném zadávacím řízení. Mnoho zakázek je zmanipulováno již ve fázi, která dávno předchází zákonnému zadávacímu postupu (např. specifikace předmětu).
Motivace k dodržování zákona:
1. Dodavatel (uchazeč, zájemce): ekonomické riziko z neuzavření či vypovězení kontraktu, nemožnost dodávat zadavatelům (zejména státu) pro futuro, trestněprávní či správní odpovědnost;
2. Zadavatel – osoby: minimální možnost něco „tutlat“, neboť platí, že veřejná informace je v rámci pletich bezcenná informace, jednoznačně definovaná odpovědnost osob účastnících se na realizaci zadávacího řízení, dále velmi významně funguje tzv. riziko z osobní ostudy, ztráty práce, obava z trestněprávní odpovědnosti.
31. Zadavatel by měl předběžně oznamovat nadlimitní VZ, nejen v případech, kdy hodlá zkrátit lhůty.
V současné době se ve velmi malém rozsahu používají předběžná oznámení. Tato skutečnost ve spojení s často extrémními nároky na kvalifikaci zadavatelů vedou k malé účasti dodavatelů v některých „exponovaných“ zadávacích řízeních. Předběžné oznámení je nástroj, který umožňuje širší hospodářskou soutěž indikací tržní příležitosti. Toto opatření je tak nepřímým tlakem na zadavatele, aby opravdu usilovali o hospodářskou soutěž, zejména na veřejných zakázkách, které svým rozsahem a požadavky na kvalifikaci již sami o sobě předpokládají omezený trh dodavatelů.
32. V zákoně upravit institut tzv. mimořádně vysoké ceny jako je tomu u mimořádně nízké ceny se všemi důsledky (zadavatel musí vyzvat uchazeče ke zdůvodnění a případně jej ze soutěže pro tento důvod i vyloučit atd.).
Chybí institut tzv. mimořádně vysoké ceny na rozdíl od mimořádně nízké ceny, která už v ZVZ upravena je. Dochází k tomu, že u velkých stavebních zakázek (otevřené řízení), např. stavba dálnic apod., se přihlásí pouze dva, a nabídnou oba cenu o mnoho vyšší než kolik je odhad v zadávací dokumentaci. Jeden z takových uchazečů v zásadě musí vyhrát, i když v reálné soutěži by někdo nabídl cenu jistě nižší. Pokud není jiné vady, nelze zrušit soutěž pouze pro to, že (obě) nabízené ceny jsou „mimořádně vysoké“ – vyhrává samozřejmě nižší ze dvou vysokých nabídek.
33. U vybraných zakázek (objem financí) požadovat posouzení ceny ze strany MF ČR formou cenového auditu (analogie schvalovací doložky u zák. č. 219/2000 Sb.)
Při zcizení majetku České republiky je vyžadováno schválení ze strany Ministerstva financí v souladu s právním řádem z hlediska jeho hospodárnosti. Bylo by tedy vhodné obdobnou kompetenci Ministerstva financí ve smyslu posouzení stanovit i pro proces opačný, tj. nabývání majetku či služeb u zakázek určitého objemu.
34. Možnost odstoupení zadavatele od smlouvy uzavřené s dodavatelem by měla být povinnou součástí obchodních podmínek – pro případ, že se ukáže údaj uvedený v nabídce nepravdivým nebo pokud byl zadavatel uveden v omyl (po celou dobu trvání smlouvy) rozhodl na základě nepravdivých skutečností atd. Povinnou součástí smlouvy by mělo být uvedení údajů o ovládající a ovládané osobě. Samotný pojem ovládající osoby by byl vymezen odkazem na funkční úpravy jinde.
V praxi se vyskytují případy, kdy zadavatel nesjedná ve smlouvě možnost od ní odstoupit za předpokladu, že ji uzavřel na základě nedostatečných nebo nepravdivých informací, které by jej vedly k rozhodnutí smlouvu neuzavřít. Rovněž neexistuje silná motivace smluvních stran a často ani možnost takovou smlouvu rozvázat.
35. Zařadit do režimu zákona o střetu zájmů i ty zaměstnance, kteří nepodléhají střetu zájmů nyní (nejsou vedoucími zaměstnanci), ale de facto mají vliv na veřejné zakázky.
V současné době se výrazným způsobem na zadávacím řízení podílejí i osoby, které nepodléhají povinnostem podle zákona o střetu zájmů.
36. Navrhuje se výslovně upravit v ZVZ, které informace/dokumenty jsou veřejné a stanovit povinnost zadavatele tyto dokumenty zveřejňovat – v tom okamžiku bude možno tyto dokumenty požadovat též dle InfZ, a to po celou dobu archivace dle § 155 ZVZ. Konkrétně: nabídky uchazečů s výjimkou informací, které podléhají utajení. Zveřejňovat v okamžiku podpisu smlouvy s vítězem. Zveřejnění znamená zpřístupnění na vyžádání.
InfZ v současné době nefunguje jako nástroj pro získávání informací o průběhu zadávání zakázky – chybí účinné sankce;
- § 152 ZVZ stanoví důvěrnost informací poskytnutých dodavatelem x InfZ nezná důvěrnost jako důvod neposkytnutí;
- InfZ naopak říká, že mlčenlivost se nevztahuje na informace, které vznikly činností povinného subjektu (zadavatele) § 11 odst. 3 InfZ;
- § 48 ZVZ poskytování zadávací dokumentace dodavatelům x komukoli dle InfZ;
- § 80 ZVZ do zprávy o posouzení a hodnocení nabídek mohou nahlížet a pořizovat si opisy uchazeči x kdokoli dle InfZ.
37. Zveřejňovat věcný záměr/ekonomické zdůvodnění zakázky, a např. dostupné studie, analýzy atp., jakmile existují.
38. U zakázek nad určitou hodnotu zahrnutí povinnosti vypracovat věcný záměr/ekonomické zdůvodnění zakázky
Navrhuje se zveřejňovat věcný záměr/ekonomické zdůvodnění zakázky. Cílem není u všech zakázek vytvářet nový dokument, ale zveřejnit argumenty zadavatele ve fázi před zahájením zadávacího řízení – např. dostupné studie, analýzy atp. Podstatou je získat informace o tom, proč se požaduje konkrétní plnění, jaký má ekonomický či jiný smysl. Cílem by mohlo být omezení zbytečných a nepotřebných nákupů. V případě zakázek nad určitou hodnotu by pak vypracování věcného záměru/ekonomického zdůvodnění bylo povinné.
39. Zveřejnění informací by zahrnovalo oznámení ceny a skutečné doby realizace, popř. dalších informací týkajících se realizace zakázky.
V současné době končí zadávací proces z hlediska transparentnosti uveřejněním oznámení o výsledku zadávacího řízení dle § 83 ZVZ, tj. není jasné, za kolik a v jakém čase byla daná veřejná zakázka ve skutečnosti realizována.