Na úvod dlouho očekávaného dokumentu Světové zdravotnické organizace (WHO) Infection and control for the safe management of a dead body in the context of COVID-19 se zdůrazňuje, že jakékoli pokyny v této oblasti podléhají neustálým revizím, které budou zveřejněny, jakmile budou k dispozici závěry z dalších výzkumů. Oproti předcházejícímu doporučení z 24. března 2020 se dočteme, že je třeba brát ohled na sociální postavení pozůstalé rodiny.
Vzhledem k tomu, že virus SARS-CoV-2 byl detekován až po dobu 72 hodin (v experimentálních podmínkách) na površích, jako je plast nebo nerezová ocel, je proto čištění povrchů kontaminovaného prostředí naprosto zásadní.
Kromě podrobnějších pokynů pro pohřeb do země nebo kremaci WHO upravuje technické požadavky na patologické vaky. Tělo lze uložit do rakve i bez použití patologického vaku, lze ho i v otevřeném vaku shlédnout, a to včetně vypravitele pohřbu, pokud to lékař povolí; je-li už tělo ve vaku uloženo, nemělo by se vyjmout, a to ani za účelem přeložení do snadno rozložitelného vaku. Pokud by došlo k zásadnímu nárůstu pohřbívání infekčních těl do hrobu a rozložitelné vaky určené pro pohřbívání do země nebudou na trhu běžně a levně dostupné, lze tělo zemřelého uložit do prostěradla.
Dle aktuálního dokumentu se nelze dotýkat nejen těla, ale ani osobních věcí zesnulého nebo předmětů v jeho okolí. Věci zesnulé osoby však nemusí být spáleny ani jinak zlikvidovány. Mělo by se s nimi manipulovat v rukavicích a čistit je vhodným prostředkem a následně dezinfikovat. Oděvy a další textilie patřící zesnulému by měly být prány v pračce při teplotě vody 60–90 °C.
Smuteční rozloučení by mělo být i v nouzovém stavu důstojné. Pohřební služby i krematoria mohou nabídnout přenosy pohřbů prostřednictvím internetu nebo se termíny pohřebních obřadů mohou posunout do doby, kdy bude virus SARS-CoV-2 na ústupu a opatření se změkčí. Pietní rozloučení mohou lidé uskutečnit s odstupem času na pohřebišti při ukládání urny.
Samozřejmostí východiska celého sedmistránkového textu světové autority je: Důstojnost zemřelých a mravní cítění pozůstalých musejí být respektovány a chráněny za všech okolností. Za tímto účelem je zakázáno nakládat s tělem jako s odpadem, dezinfikovat ho (což z hlediska expozice infekce je zcela zbytečné) a ukvapeně lpět na jeho rychlé likvidaci. Poskytovatel zdravotní služby či orgán ochrany veřejného zdraví by měl s každým mrtvým tělem nakládat případ od případu, vyvažovat jak právo rodiny na pietu tak společenskou potřebu snížit riziko šíření infekce.