13. Mohou provozovatelé pohřebních služeb na základě žádosti vypravitele pohřbu vystavit při smutečním obřadu v kostele, v obřadní síni nebo v místnosti pro výstav (viewing room) tělo zemřelého v otevřené rakvi nekonzervované i po uplynutí jednoho týdne od úmrtí, tj. v rozporu § 4 odst. 1 písm. c) zákona o pohřebnictví?
 

Ministerstvo pro místní rozvoj a zástupci zájmových sdružení v pohřebnictví se ve společném metodickém doporučení shodují na výkladu § 4 odst. 1 písm. c) zákona o pohřebnictví, který zní:
 

„S lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky musí být zacházeno důstojně a tak, aby nedošlo k ohrožení veřejného zdraví nebo veřejného pořádku; z těchto důvodů je zakázáno vystavovat lidské pozůstatky před pohřbením, s výjimkou nekonzervovaného těla zemřelého, které může být vystaveno v otevřené rakvi do 1 týdne od úmrtí.“

takto:
 

Provozovatelé pohřebních služeb mohou vystavit nekonzervované tělo zemřelého v rámci smutečního obřadu v kostele, v obřadní síni nebo v místnosti pro výstav (viewing room) do tří týdnů od úmrtí pouze v uzavřené rakvi (např. se skleněným víkem) a je-li k tomuto vystavení po zákonné lhůtě tělo zemřelého způsobilé. O způsobilosti těla zemřelého k vystavení do tří týdnů od úmrtí rozhoduje lékař.

V souladu s čl. 7.2.4.4 „Místnost pro výstav“ ČSN EN 15017/2019, nazvané „Služby v pohřebnictví“, musejí být během takového výstavu zachovány přísné hygienické podmínky. Pro pozůstalé mají být zajištěna vhodná místa k sezení. Místnosti pro vystavení mají být větratelné a/nebo klimatizované. Místnosti pro vystavení mají být přiměřeně zvukotěsné. Mají být zajištěny vhodné prostředky pro komunikaci se zaměstnanci pohřební služby.

14. Podle zákona o pohřebnictví je provozovatel pohřební služby povinen vést evidenci o zacházení s lidskými pozůstatky a lidskými ostatky, do níž zaznamenává zákonem stanovené položky (např. jméno a příjmení zemřelého, místo a datum narození, je-li známo, místo a datum úmrtí, je-li známo). Můžete mi prosím sdělit, jak dlouho je nutné tyto dokumenty ukládat – archivovat?

Zákon o pohřebnictví nestanovuje dobu, po kterou má provozovatel pohřební služby evidenci o zacházení s lidskými pozůstatky a lidskými ostatky uchovávat. Každá pohřební služba si proto může stanovit skartační lhůtu sama. Doporučujeme ji odvodit od doby tlecí, tj. minimálně na 10 let, a to i v případě pohřbu žehem. Tento údaj pak je vhodné zanést do řádu pohřební služby.
Obdobná je praxe i u hřbitovních knih. Ty bývají nabízeny ke skartačnímu řízení až po zrušení pohřebiště, tj. v souladu s § 24 zákona o pohřebnictví, minimálně 10 let po vydání rozhodnutí územně příslušného krajského úřadu o zrušení pohřebiště. Více naleznete v publikaci Pohřeb a pohřebiště na str. 8).

15. Potřebuji jako provozovatel pohřební služby mít také řád pro nakládání s nebezpečným odpadem?

Určitý odpad z provozu pohřební služby vykazuje stejné vlastnosti a rizika jako odpad ze zdravotní péče. Vyžaduje proto i shodné nakládání. Jedná se například o odpady kontaminované lidskou krví, sekrety nebo výkaly (použité vaky na zemřelé, obvazový materiál, jednorázové holicí strojky, hřebeny, ochranné pomůcky zaměstnanců apod.).

Jestliže ve stávajícím řádu pro provozování pohřební služby nemáte zahrnuto, kterak postupujete při sběru tohoto nebezpečného odpadu, je nutné příslušný text doplnit formou dodatku v podobě Pokynů pro nakládání s odpady. Dokument odpovídá požadavkům § 89 odst. 1 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, a je v souladu s přílohou č. 48 vyhlášky č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.

Ministerstvo pro místní rozvoj nyní se souhlasem jedné z územních poboček Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje zveřejňuje v anonymizované podobě dodatek k řádu, který může sloužit jako vzor pro jiná pracoviště „hygien“ a provozovatele pohřebních služeb.

Inspiraci pro případné úpravy či doplnění lze čerpat také ze vzoru Pokynů pro nakládání s odpady ze zdravotní péče, které zájemcům na svých webových stránkách nabízí Krajská hygienická stanice Olomouckého kraje.

16. Jsem matrikářkou obecního úřadu. Ještě i v roce 2023 se nezřídka setkávám s případy, kdy pohřební služba vybírá peníze od vypravitele pohřbu za vyřízení úmrtního listu pohřbívanému, aniž by cokoli prakticky pro pozůstalou rodinu zařídila. Pohřební služba navíc leckdy přikládá doklady, které já však k zápisu úmrtí nepotřebuji. Dále v případech úmrtí občana ČR nadbytečně přikládá občanský průkaz zesnulého. Uvítala bych, pokud by pohřební služby zasílaly na matriční úřad pouze sdělení o vypraviteli pohřbu (údaj o osobě, která pohřeb sjednala) výhradně datovou schránkou. Odkazuji se na zákon o matrikách a informace portálu gov.cz
https://pruvodce.gov.cz/umrti
https://gov.cz/informace/INF-8
Postupuji prosím správně v souladu se zákonem o pohřebnictví?
 
Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neukládá provozovateli pohřební služby zajišťující pohřbení konkrétního zemřelého povinnost cokoli po tomto zůstaviteli zaslat na matriční úřad. Některé pohřební služby zřejmě jen chtějí napomoci pozůstalým s něčím, co si mohou zařídit sami a bezúplatně.
 
Od provozovatele pohřební služby nejste povinna za matriční úřad jakýkoli dokument převzít, nevhodné kopie dokumentů po zemřelém musíte skartovat, originály pohřební službě vrátit; provozovatele pohřební služby poučit.
 
V současnosti po přijetí zákona č. 269/2021 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, již matriční úřady občanské průkazy zemřelých nevybírají. V souladu s § 38 odst. 2 tohoto zákona každý, kdo má v držení občanský průkaz vydaný osobě, která zemřela a který není úředně znehodnocen, je povinen jej neprodleně odevzdat pověřenému úřadu nebo pověřenému zastupitelskému úřadu. Příslušnými správními orgány pro odevzdání tohoto dokladu jsou tedy obecní úřady obce s rozšířenou působností a v Praze úřad městské části určený Statutem hlavního města Prahy. Občanský průkaz po zemřelém mohou odnést na tyto úřady sami pozůstalí, zákon o pohřebnictví tuto povinnost pohřebním službám neukládá.
 
Matrikám musí být dodána příslušná část listu o prohlídce zemřelého, kterou na matriku ovšem zasílá výhradně lékař prohlížející tělo zemřelého, nikoli pohřební služba. Pro případné ověřování údajů, které při své práci potřebuje matriční úřad, slouží registr obyvatel (ROB) a Agendový informační systém evidence obyvatel nebo cizinců (AISEO, AISEC).
 
Ohledně informací o vypraviteli pohřbu se musí matriční úřad domluvit alespoň s místní pohřební službou. Někde je zavedený zvyk, že pohřební služba bezúplatně na matriku zasílá datovou schránkou tzv. průvodku, kde je uvedeno jméno zemřelého, datum a místo pohřbu a jméno a adresa vypravitele včetně jeho telefonu.
 
Často to však může být pohřební služba vám zcela neznámá, z jiných částí republiky či dokonce ze zahraničí, která pohřeb pro vypravitele zajistila. Zpravidla tyto pohřební služby vámi nepoučené vám zasílají v neoznačené obálce nepodepsané dokumenty, což by se stávat nemělo.
 
Proto je skutečně lepší vyčkat, až Vám vypravitele pohřbu nahlásí sama rodina, ideálně vybídnuta k tomu provozovatelem pohřební služby.
 
Matričním úřadům při případných pochybnostech doporučujeme vyžádat si od fyzické osoby (nahlašovatele) kopii smlouvy či objednávky o zajištění pohřbu, která obsahuje údaje o osobě, která pohřeb sjednala. Zdůrazňujeme, že samotná faktura pohřební služby nedokládá vypravitele pohřbu.

17. Vypravitel pohřbu při jeho sjednání uvedl, že nesouhlasí s tím, aby byly zemřelému při úpravě těla uzavřeny tělní otvory, zároveň nám zakázal zemřelého umýt mýdlem. Pokud mu vyhovíme, porušíme zákon o pohřebnictví?

Zákon o pohřebnictví nenařizuje při úpravě těla zemřelého uzavírání tělních otvorů. Dokonce se tímto pojmem vůbec nezabývá. Přání vypravitele pohřbu můžete bez obav vyhovět.
 
Zákon o pohřebnictví v rámci péče o zemřelého nestanoví povinnost tělo umývat mýdlem nebo na očistu použít dezinfekční prostředek. Minimalizuje tak nebezpečí porušení tělesné integrity člověka. Úprava těla zemřelého by měla být prováděna šetrně a s pietou. Proto je nutné zaměřit se jen na nejnutnější úpravy. Přirozené či umělé tělní otvory nelze bez povolení rodiny ucpávat ani zašívat. Problém s následky možného úniku sekretů z těla lze vyřešit použitím jednorázových absorpčních plen pro dospělé. Katétry a drény se neodstraňují, je třeba je řádně zafixovat v původní poloze leukoplastí.
 
Pravdou je, že pojem uzavření tělesných otvorů zmiňuje norma ČSN EN 15017 (763500) Služby v pohřebnictví – Požadavky. V bodě 9.2.1 Prvotní úkony pod písmenem e) uvádí, že počáteční péče o zemřelého musí zahrnovat: „uzavření tělesných otvorů, je-li to dovoleno…“
 
Je nutné mít na zřeteli, že české technické normy nejsou právně závazné. Při nakládání s tělem zemřelého se jimi řídit nemusíte. Znění norem však lze využít například při uzavření smlouvy o vypravení pohřbu, kde se můžete zcela držet jejich textu, nebo můžete některé jejich parametry změnit, či je zcela pominout. Bez kodifikace povinnosti uzavření tělních otvorů ve smlouvě je tato úprava zakázána. Pokud ji tedy pohřební služba provede bez souhlasu vypravitele, lze tuto činnost považovat za přestupek dle § 7 odst. 1 písm. d) zákona o pohřebnictví.
 
V případě tzv. sociálních pohřbů nelze uzavření tělních otvorů provádět, jelikož vyhláška č. 277/2017 Sb., o postupu obce při zajištění slušného pohřbení, příkaz k jeho realizaci neobsahuje. Je-li přesto zákrok proveden, Ministerstvo pro místní rozvoj jej obci neproplatí, jelikož nejde o účelně vynaložený náklad.

18. Existuje nějaké ustanovení o tom, že by i duchovní, který vykoná pohřeb (není-li vypravitelem pohřbu), měl v rámci farních písemností uchovávat list o prohlídce zemřelého? Některé pohřební služby jeho kopii v případě, že se pohřeb koná mimo obřadní síň, duchovním předávají.

Zákon o pohřebnictví v žádném svém ustanovení neukládá povinnost pohřební službě v rámci sjednaného pohřbu s obřadem církevního rozloučení předávat list o prohlídce zemřelého duchovnímu, který je pověřen k vykonání církevního obřadu. Uvedený postup předávávání kopie faráři je patrně reliktní záležitost doby do roku kolem 1950, kdy církve pohřebiště ještě provozovaly, a tudíž uvedené údaje na listě pak zanesly do evidenční knihy pohřebiště. List o prohlídce zemřelého je posledních 23 let důležitý pouze pro pozůstalou rodinu, matriky, provozovatele pohřebních služeb, krematorií a veřejných pohřebišť. Musejí se podle něj řídit a dokládají jím identifikaci lidských pozůstatků při jejich předání krematoriu či pohřebišti (viz např. ustanovení § 7 odst. 1 písm. e) a g), § 7 odst. 2 písm. a), § 22 odst. 2). Obecně platí, že tento list po vyplnění lékařem musí neustále doprovázet lidské pozůstatky až do jejich pohřbení.

19. Jako provozovatelé pohřební služby zamýšlíme vybudovat objekt s chladicím a mrazicím zařízením. V budově chceme zřídit i prostory, v nichž by se pozůstalí mohli pietně rozloučit se svými zesnulými. Lze tuto stavbu umístit v rámci zástavby, ve které jsou v přímém sousedství, bez odstínění, oddělení zahradou a dalšími pozemky, rodinné domy?

Domníváme se, že objekt s chladicím a mrazicím zařízením a se zázemím pro pietní rozloučení se zesnulými lze považovat za stavbu občanské vybavenosti poskytující služby. Tato služba bude (s výjimkou velkých měst) zcela jistě sloužit celé obci a možná i jejímu okolí. V případě velkých měst si myslíme, že by se jednalo o službu, pro niž by bylo nutné vymezovat plochu nadmístního významu ve smyslu § 2 odst. 1 stavebního zákona.

Jisté je, že v současné době (v roce 2023) převážná většina územních plánů s tímto typem služby nepočítá. Při posuzování vhodnosti konkrétního záměru bude třeba vzít v úvahu různé faktory (např. existence nemocnice, LDN či domova pro seniory v obci, jejich kapacita i počet chladicích boxů). Pochopitelně je nutné také posoudit hlukovou zátěž z chlazení zejména v nočních hodinách, kdy se rodinné domy v okolí chladí otevřenými okny, způsob odvodu tepla z chladicích agregátů, velikost objektu, četnost dopravy atd. a to i s ohledem na případné pandemie, kdy při té poslední byla velká poptávka po této službě.

Doporučujeme tento typ služby vymezit samostatně jako plochu občanské vybavenosti, protože potřebnost takovéto činnosti je srovnatelná například s lékařskou ordinací.

20. Mohu coby provozovatel pohřební služby ukládat těla zemřelých do chladicího a následně mrazicího zařízení jen ve spodní části rakve z důvodu šetření místa, a tím i provozních nákladů? Dále prosím o odpověď, zda zákonem o pohřebnictví daná teplota při chlazení se měří na těle zemřelého nebo v prostorách chladicího zařízení.

Ustanovení zákona o pohřebnictví hovoří o způsobu uložení těl zemřelých v chladicích a mrazicích zařízeních pohřební služby zcela jednoznačně. Podle § 7 odst. 1 písm. a) je provozovatel pohřební služby povinen k ukládání lidských pozůstatků do pohřbení v těchto prostorách používat rakve. V souladu s písmenem f) téhož odstavce a paragrafu musí ukládat lidské pozůstatky do pohřbení pouze v rakvi nebo v jiné obdobné schránce. Pokud provozovatel pohřební služby tímto zákonem nařízeným způsobem nekoná a tělo zemřelého uloží do chladicího či mrazicího zařízení pouze ve spodní části rakve, dopustí se přestupku, který šetří Ministerstvo pro místní rozvoj.

K ukládání lidských pozůstatků musí provozovatel pohřební služby použít celou rakev, nikoli pouze její spodní díl. Tuto skutečnost potvrdilo Ministerstvo pro místní rozvoj svým rozhodnutím o přestupku č. j. MMR-60874/2023-31 ze dne 27. září 2023. Účastník řízení namítl, že jím uchovávaná těla zemřelých byla v chladicím zařízení přechovávána pouze v dolní (spodní) části jiné obdobné schránky, nikoli rakve. Ani to dozorující orgán nepřijal jako legitimní argument. Zákon o pohřebnictví nedefinuje pojem rakev ani pojem jiná obdobná schránka, což v praxi znamená, že je na orgánu dozoru, jak v konkrétním případě rozhodne.

Citujme přímo z výše uvedeného rozhodnutí: „Zákonem o pohřebnictví je nesplnění povinnosti uvedené v § 27 odst. 2 písm. b), ... použít k ukládání lidských pozůstatků do pohřbení rakve...´ definováno jako přestupek. Rakev vždy sestává ze dvou dílů, a to dolního (spodního) dílu a víka, tedy dvou dílů, které spolu dohromady tvoří jeden celek. Použití pouze spodního dílu rakve k uložení lidských pozůstatků do pohřbení v chladicím nebo mrazicím zařízení neodpovídá ani § 7 odst. 1 písm. f), jak se mylně domnívá účastník řízení, neboť tento stanoví, že provozovatel pohřební služby je povinen, ukládat lidské pozůstatky do pohřbení pouze v rakvi nebo v jiné obdobné schránce...´ Spodní díl rakve nelze považovat za Jinou obdobnou schránku. Účastník řízení k uchování lidských pozůstatků nevyužívá ani jiné obdobné schránky, které by byly v souladu se zněním zákona o pohřebnictví. Mezi ně spodní díl rakve nepatří, což dokazuje i účastníkem řízení předložený znalecký posudek, který ve výčtu možných jiných obdobných schránek spodní díl rakve neuvádí. Povinnost stanovená v § 7 odst. 1 písm. a) zákona o pohřebnictví je třeba považovat za obecnou povinnost, kterou je potřeba vždy splnit. Povinnost stanovenou v § 7 odst. 1 písm. f) je třeba považovat za specifické ustanovení k § 7 odst. 1 písm. a). Obě tato ustanovení tak nejsou postavená na roveň, jak se mylně domnívá účastník řízení.“

Další námitky, že police úložných boxů chladicího či mrazicího zařízení jsou pro umístění rakve s tělem nízko nad sebou, neobstojí. Provozovatel pohřební služby má při své činnosti používat takové úložné prostory, které odpovídají zákonným požadavkům. Navíc u mnoha typů úložných boxů lze police výškově přenastavit nebo je prostřednictvím výrobce upravit.

Do márnice má přístup nejen personál provozovatele pohřební služby, ale i jiní provozovatelé nebo např. údržba či úklid. V případě nehody, havárie či živelní pohromy nelze vyloučit, že v márnici budou zasahovat např. členové Hasičského záchranného sboru či Policie ČR apod. Zejména kvůli identifikaci mohou do márnice kdykoli přijít vypravitelé pohřbu a jimi pověřené osoby z pozůstalé rodiny. Pohledům všech těchto osob tak mohou být vystavena nedostatečně zakrytá těla zemřelých. Zemřelí mají „právo“ na intimitu i v márnici. Zákon o pohřebnictví je chrání před bezúčelnými pohledy veřejnosti. To platí i pro chladicí zařízení poskytovatelů zdravotních služeb.

K vaší druhé otázce uvádíme, že teploty, které pro zařízení určené k chlazení a mrazení těl zemřelých stanovuje zákon, se vždy měří v prostorách těchto zařízení, nikoli tedy na těle zemřelého. Mnohem zásadnější je otázka, zda teplotu v chladicím a mrazicím zařízení má provozovatel pohřební služby povinnost sledovat soustavně, a to zejména v době své několikadenní nepřítomnosti. Doporučujeme teplotu sledovat prostřednictvím vzdáleného alarmu či bezdrátové internetové sítě. Nelze totiž připustit, aby se těla zemřelých během víkendů či o vánočních nebo velikonočních svátcích nechladila jen proto, že došlo k nečekanému výpadku dodávky elektrické energie, o němž provozovatel pohřební služby neměl tušení. V případě „vypnutí proudu“ by měl naopak zareagovat ihned a co nejdříve uvést do provozu náhradní zdroj napájení.

21. Může nám coby pohřební službě provozovatel pohřebiště zakázat výkop hrobu, pokud nesouhlasíme s tím, aby na našeho hrobník po celou dobu prací dohlížel správce pohřebiště, který je zároveň také místní hrobník? Provozovatel pohřebiště od nás navíc vyžaduje poplatek za tento dozor.

Provozovatel pohřebiště je podle zákona o pohřebnictví povinen umožnit pohřební službě nebo vypraviteli pohřbu pohřbení nebo uložení lidských ostatků na hřbitově. Nikoli však bezpodmínečně. Zakáže-li provozovatel pohřebiště svým odůvodněným rozhodnutím vykopat hrob a uložit do něj tělo zemřelého, a pohřební služba přesto tento akt vykoná, zákon o pohřebnictví sice poruší, ale nedopustí se přestupku podle uvedeného zákona (ustanovení § 27 odst. 2 písm. f] nelze v tomto případě použít). Provozovatele pohřební služby však lze sankcionovat podle řádu pohřebiště za předpokladu, že je v něm uvedeno, za jakých podmínek je možné pohřeb do země zakázat, a tyto podmínky provozovatel nesplnil.

Zákon o pohřebnictví stanoví, že provozovatel pohřebiště má nárok na úhradu přiměřených nákladů za poskytnuté služby související s pohřbením do země. Tyto služby musejí být v řádu pohřebiště uvedeny a poplatek za dozor by měl být uveden v ceníku provozovatele pohřebiště. Požadavek na zaplacení odborného a bezpečnostního dozoru je proto ve vámi popsaném případě oprávněný. 
Na závěr nabízíme srovnání: Dokážete si představit, že totéž by pohřební služba provedla provozovateli krematoria, vnikla do jeho prostor a tam tělo zemřelého přes jeho zákaz pohřbila žehem bez dozoru obsluhy kremační pece? Veřejný pořádek musí být zachován jak v krematoriu, tak i na hřbitově (viz Časté dotazy, provozování pohřebišť, otázka č. 26).

22. Vyplývá ze zákona o pohřebnictví povinnost, že zaměstnanci pohřebních služeb musejí absolvovat nějaký odborný kurz, případně zkoušku, se zaměřením na obor, v němž působí?

Na zaměstnance pohřebních služeb se žádné zákonem o pohřebnictví dané nařízení související s povinností absolvovat odborný kurz, či složit zkoušku, nevztahuje. Za kvalitu jimi odvedené práce i jejich chování vůči klientům odpovídá vždy provozovatel pohřební služby, to je v případě společnosti s ručením omezeným jeho statutární orgán. Ten je odpovědný i za případné možné přestupky, které odhalí některý z kontrolních orgánů. Na jeho rozhodnutí také záleží, zda protiprávní jednání svého zaměstnance bude nějakým způsobem sankcionovat – např. při udělení pokuty tuto částku na něm vymáhat.

23. Musí mít provozovatel pohřební služby k dispozici chladicí a mrazicí zařízení pro přechodné ukládání těl zemřelých vždy pod kontrolou tak, aby jeho případná porucha nebo výpadek elektrického proudu byly bez zbytečného odkladu opraveny a zařízení mohlo dál plnit svoji hygienickou a pietní funkci?
 
Ano, provozovatel pohřební služby musí mít k dispozici chladicí a mrazicí zařízení pro přechodné ukládání těl zemřelých vždy pod kontrolou (dálkovou nebo fyzickou). V roce 2024 byl provozovatel pohřební služby uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 27 odst. 2 písm. b) zákona o pohřebnictví, kterého se dopustil tím, že v rozporu s § 7 odst. 1 písm. a) téhož zákona nesplnil povinnost použít k uložení lidských pozůstatků funkční chladicí zařízení. Přizvaný soudní znalec v průběhu přestupkového řízení konstatoval, že provozovatel pohřební služby nebral zřetel na důsledky nevhodného připojení k elektrickému proudu, zejména na jistič, kdy „rozběh jednoho zařízení (chladicí jednotky) bylo již na hraně vybavení tohoto jističe“. Dále bylo zařízení připojeno k elektrické síti pomocí čtyř kusů prodlužovacích kabelů a jejich délka byla v rozporu s ČSN 34 0350 (nemá překročit 50 m). Při délce 80 m (taková byla délka připojení jednotek) je možný stav, kdy v případě poruchy by mohlo dojít k nevčasnému vypnutí napájení a „na kovovém plášti chladicích boxů by se mohlo objevit nebezpečné napětí“. Znalec dále v posudku uvedl, že se „pozastavuje nad tím, že u chladicích komor nebylo osazeno hlídání výpadku napájení chladicích zařízení ani hlídání nárůstu teploty uvnitř chladicího zařízení s následným hlášením zodpovědné osobě/osobám pomocí SMS apod. Taková zařízení jsou běžně dostupná a jejich cena je v řádu vyšších stovek, případně nižších tisíců korun.“

24. Musí pohřební služba umístit chladicí zařízení ve vhodné místnosti, nebo jej lze postavit kamkoli, třeba do haly, dílny, stodoly, hangáru, garáže, sklepa, suterénu či na dvůr?

Provozovatel pohřební služby je povinen uložit tělo zemřelého do provozovny pohřební služby, do chladicího zařízení umístěného v provozovně, nikoli do prostoru své haly, víceúčelové dílny apod., která není uvedena v řádu pohřební služby schváleném místně příslušnou krajskou hygienickou stanicí. V souladu se zákonem o pohřebnictví nelze objekt haly či její vnitřní prostory považovat za provozovnu pohřební služby.

Tělo zemřelého je provozovatel pohřební služby povinen uložit do chladicího zařízení, které je schopné plnit funkci chladicího nebo mrazicího zařízení ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona o pohřebnictví nepřetržitě.

V roce 2024 byl provozovatel pohřební služby uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 27 odst. 2 písm. b) zákona o pohřebnictví, kterého se dopustil tím, že v rozporu s § 7 odst. 1 písm. a) téhož zákona nesplnil povinnost použít k uložení lidských pozůstatků funkční chladicí zařízení. Přizvaný soudní znalec v průběhu přestupkového řízení konstatoval, že provozovatel pohřební služby měl k dispozici „tři chladicí jednotky umístěny v hale, ovšem tyto neměly vlastní elektroinstalaci. Tato je nahrazena ´soustavou´ prodlužovacích kabelů a je připojena na nedostatečně vybavený elektrický okruh.“ 

Účelem ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona o pohřebnictví není řešit, na jakou teplotu chladicí či mrazicí zařízení provozovatele chladí (viz ustanovení § 7 odst. 1 písm. f) zákona o pohřebnictví), ale zda má provozovatel vůbec k dispozici chladicí zařízení, které je nutné definovat v souladu s ČSN EN 15017/2020 Pohřební služby – Požadavky. Dle čl. 7.2.3.1 uvedené evropské technické normy nesmí celý prostor, komora nebo místnost, ve kterém se chladicí jednotka nachází, působit traumatizujícím dojmem. Dle čl. 7.2.3.4 se musí od chladicího zařízení rozlišit samotná chladicí jednotka pro rakve. Z tohoto také vyplývá, že mít k dispozici chladicí zařízení v souladu se zákonem o pohřebnictví znamená mít k dispozici vhodnou místnost, prostoru nebo komoru se stěnami, stropem, dveřmi a okny, do které se chladicí box umístí. 

Ministerstvo pro místní rozvoj posoudí, zda objekt je k pietnímu účelu vyhovující a chladicí box v něm umístěný, zda má řádné elektrické připojení s dálkovým přístupem, viz otázka č. 23.

Předpokladem dodržení § 7 odst. 1 písm. a) zákona o pohřebnictví je v řádu pohřební služby, schváleném místně příslušnou hygienickou stanicí, uvedené fungující, řádně zasíťované chladicí nebo mrazicí zařízení nastavené a zapnuté na předepsanou teplotu, jehož případný výpadek je kontrolován na místě nebo jej lze monitorovat vzdáleně pomocí moderních technologií. Chladicí a mrazicí zařízení musí být dle zákona o pohřebnictví umístěno v provozovně pohřební služby nebo v pronajatých prostorách sloužících k přechodnému uložení těl zemřelých, které jsou rovněž uvedeny ve schváleném řádu pohřební služby.


Zveřejněné odpovědi vyjadřují právní názor Ministerstva pro místní rozvoj a nelze je považovat za výklad zákona.