Provozování pohřebišť
 

K dotazu, jak správně postupovat při darování hrobky městu, zpravidla provozovateli pohřebiště, na kterém se hrobka nachází, uvádíme, že akt darování hrobky (zděná nadzemní nebo podzemní stavba určená k ukládání lidských pozůstatků), tedy věci samostatné nemovité, která ovšem není předmětem evidence v katastru, zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pohřebnictví“) neupravuje přímo, ale obecně odkazuje v § 31 odst. 1 na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“).
 
Nevíme, zda se jedná o podzemní hrobku zděnou, jejíž součástí je vrchní stavba – náhrobek; obojí tvoří dle našeho názoru jeden celek – viz § 498 občanského zákoníku, a obojí bývá zpravidla umístěno na hrobovém místě (pozemku), který provozovatel pohřebiště pronajímá. Bez znalosti předmětné nájemní smlouvy a hřbitovní evidence nelze uzavřít, kdo je vlastníkem stavby a kdo nájemcem hrobového místa. Nájemce pozemku (hrobového místa), na kterém se hrobka nachází, ji však darovat nemůže, není-li zároveň jejím vlastníkem. Převést hrobku darovací smlouvou na město může pouze vlastník hrobky (převádí hrobku jako nemovitost – nikoli tedy nájem hrobového místa).
 
Darování se realizuje prostřednictvím darovací smlouvy. Jedná se o dvoustranné soukromoprávní jednání, což znamená, že k jeho uskutečnění je vždy zapotřebí vůle dvou stran. K poskytnutí daru obci se tak může zásadně rozhodnout kdokoli, nicméně obec musí s přijetím daru souhlasit. Podle § 102 odst. 1 zákona o obcích rada obce připravuje návrhy pro jednání zastupitelstva obce a zabezpečuje plnění jím přijatých usnesení. Zastupitelstvo obce musí vždy schválit nejen samotný převod konkrétně specifikované nemovitosti, ale i podmínky tohoto převodu, jako je například pojištění nemovitosti. Z uvedeného vyplývá, že je nutno předem zajistit příslušný materiál obsahující i vlastní text darovací smlouvy, a předložit ho na jednání uvedených orgánů obce (města), neboť zastupitelstvo schvaluje i vlastní text smlouvy zpracované příslušnou organizační složkou obce.
 
Co se týče darování nemovitosti obci, tak k přijetí takového daru resp. k uzavření darovací smlouvy, jejímž předmětem je nemovitá věc, je zapotřebí souhlas zastupitelstva obce, jelikož dle § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, je zastupitelstvu obce vyhrazeno rozhodování o nabytí a převodu hmotných nemovitých věcí. Pokud se bude jednat o darování nemovité věci, a darovací smlouvou tedy dojde k převedení věcného (vlastnického) práva k dané nemovité věci, bude navíc dle § 560 zákona vyžadována také smlouva v písemné formě.
 
Přestože k právním úkonům obcí dochází v drtivé většině případů právě písemnou formou, pro úplnost dodáváme, že písemná forma smlouvy není zákonem vyžadována jen při darování nemovitých věcí, ale dle § 2057 odst. 1 občanského zákoníku také při darování jakékoli věci zapsané do veřejného seznamu (tedy např. ochranné známky, podílu v obchodní korporaci apod.).
 
Protože hrobka zpravidla není nemovitá věc evidovaná v katastru nemovitostí, nebude pro převod vlastnického práva k dané nemovitosti na obec dále nutné podat návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí spolu s originálem převodní (darovací) smlouvy s úředně ověřenými podpisy a uhrazeným správním poplatkem. Účinky převodu vlastnického práva hrobky na obec nejsou vázány na vklad tohoto práva do katastru nemovitostí, nenastávají tudíž zpětně ke dni podání návrhu. Obecný postup pro případného dárce však není možné stanovit, jelikož vždy bude záležet na domluvě mezi dárcem a obcí v konkrétní situaci.
 
Po nabytí vlastnického práva je nutno, aby obec dále zajistila vypracování znaleckého posudku, kterým by byla určena cena hrobky, kterou získá do svého majetku a nadále bude vedena v účetnictví obce. Následně je možno takto získanou hrobku formou kupní smlouvy předat event. novému majiteli k dalšímu využití. Samozřejmě je možno uzavřít i novou smlouvu o nájmu hrobového místa ve smyslu § 25 zákona o pohřebnictví s novým nájemcem.
 
Na závěr tedy opakujeme, že v situaci, kterou popisujete, a za předpokladu, že hrobka je ve vlastnictví případného dárce, bude dle § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, nutné, aby záměr o uzavření darovací smlouvy schválilo na návrh rady města zastupitelstvo.
 

 9. Hřbitovní knihu vedeme v elektronické podobě a tiskneme ji zhruba jednou za rok. Máme tisknout pouze evidenci hrobových míst, u nichž v daném období došlo k pohřbení či uložení urny? Nebo máme tisknout celou sestavu za hrobová místa (např. 1000 míst), byť tu většiny z nich nedošlo k uložení ostatků?
 
Podle našeho názoru, který jsme konzultovali s krajskými úřady na konzultačních dnech MMR v roce 2018, se má tisknout evidence pouze těch hrobových míst, u nichž v daném roce došlo k pohřbení či uložení urny. Z uvedeného vyplývá, že kompletní sestava za hrobová místa, u kterých nedošlo za uplynulé období k žádným změnám, se netiskne. Pokud se tedy na Vašem pohřebišti uskutečnilo během loňského roku např. 30 zápisů do hřbitovní evidence, bude tisk hřbitovní knihy obsahovat pouze těchto 30 záznamů, pochopitelně včetně všech informací o zemřelých, které vyžaduje zákon.
  
10. Máme jako město povinnost zajistit na našem veřejném pohřebišti provádění hrobnických prací? Pokud ano, můžeme mít uzavřenou smlouvu na výkop hrobu přímo s hrobníkem? Má se platba za tuto službu uskutečnit prostřednictvím města, které poté službu hrobníkovi proplatí? Nebo je možné, aby objednatel služby odvedenou práci zaplatil přímo hrobníkovi, který by neměl uzavřenou smlouvu s městem a podnikal by na základě živnostenského listu?

Při stanovení služeb, které je povinný zajistit provozovatel veřejného pohřebiště, je nutné vycházet z § 18 odst. 1 zákona o pohřebnictví, který hned v první větě toho § věnující se provozování veřejného pohřebiště stanoví, že „provozování veřejného pohřebiště zahrnuje zejména výkopové práce související s pohřbením a exhumací (…)". Je to tedy jedna ze základních činností zajišťující provoz hřbitova. Přibližme si tuto problematiku srovnáním s obsluhou kremační pece, ve které rovněž dochází k pohřbení. Těžko si dovedeme představit, že by si každý z pozůstalých spalovače zajistil sám. Hřbitov je ve své podstatě stejná provozovna jako krematorium. Zachování veřejného pořádku, bezpečnost práce, zaměstnanců i návštěvníků, pieta při manipulaci s ostatky či ochrana sousedních hrobů při výkopu hrobové šachty jsou skutečnosti, které je nutné bezpodmínečně zajistit.

Písemná smlouva s hrobníkem je proto podle našeho názoru nutností, jelikož nelze připustit, aby na hřbitově kopal „kde kdo“. Správce je navíc zodpovědný za zabezpečení výkopových činnosti, a jednak je smlouva nutná z důvodu reklamace týkající se provedené práce hrobníka. Správce nemá bez této smlouvy žádný nástroj účinné kontroly nad činností hrobníka/ů. Tím nechceme zakazovat cizího hrobníka, který bude pod dozorem vašeho smluvního kopat na objednávku rodiny, viz § 19 odst. 2 písm. f) zákona o pohřebnictví. Jen tím chceme zdůraznit, že pozůstalý má právo nikoho si sám nezajišťovat, a chtít od vás pohřeb do země „all inclusive“ na klíč. Pokud nejste toto schopni zajistit, hrozí vám ze strany krajského úřadu pokuta v souladu s § 27 odst. 5 písm. b) zákona o pohřebnictví.

Dále se domníváme, že jako provozovatel pohřebiště musíte mít s hrobníkem uzavřenou smlouvu na výkop hrobu a platba za tuto službu se musí uskutečnit prostřednictvím provozovatele pohřebiště, tedy přes provozovatele, který následně příslušnou sumu hrobníkovi proplatí. Není možné, aby platby od lidí inkasoval přímo hrobník bez smlouvy s provozovatelem pohřebiště.

Pro úplnost dodejme, že provozování soukromého hřbitova, i když na pozemku obecním, zákon o pohřebnictví zakazuje. Tento názor zdůvodňujeme těmito ustanoveními zákona o pohřebnictví: § 16 odst. 1; § 18, § 19 odst. 1 a odst. 2 písm. k). Dále se lze opřít i o zákon o obcích, který obcím ukládá obecné povinnosti při majetkových dispozicích. Obec, ani jakožto účastníka soukromoprávního vztahu, nelze vyjmout z požadavků kladených na správu věcí veřejných. Obec v roli veřejnoprávní korporace má při nakládání se svým majetkem určité zvláštní povinnosti vyplývající právě z jejího postavení coby subjektu veřejného práva. Proto i zde platí, že hospodaření s majetkem obce musí být maximálně průhledné, účelné a veřejnosti přístupné.

11. Jakou právní povahu má Řád veřejného pohřebiště?

Provozovatel pohřebiště se při své činnosti řídí řádem veřejného pohřebiště, pokud jde o právní povahu řádu pohřebiště, je třeba vycházet z toho, že jde o „provozní řád“ vydávaný obcí v samostatné působnosti vymezující podmínky provozu hřbitova jako takového. K vydání řádu pohřebiště je příslušná rada obce, případně zastupitelstvo obce, pokud si vydání řádu pohřebiště vyhradí. Jde o zbytkovou pravomoc rady nebo starosty obce (zákon č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení), § 102, odst. 3 a 4) a jiné opatření orgánu obce (doporučujeme využít opět zákon o obecním zřízení, § 110 odst. 4 písm. e) – vydání směrnice).

Řád veřejného pohřebiště nemá povahu obecně závazné vyhlášky, není tedy právním předpisem podle výše uvedeného zákona o obcích. Přesto může osobám ukládat povinnosti, které jsou pod pokutou, a to na základě ustanovení § 5 odst. 1 písm. i) zákona 251/2016 Sb. o některých přestupcích (poruší podmínky uložené na ochranu veřejného pořádku při konání sportovních, kulturních, pietních a jiných společenských akcí anebo v místech určených k rekreaci, turistice nebo pohřbívání, nebo…).

Podstatné je to, že nikoli jako vlastník pozemku, ale jako provozovatel pohřebiště může obec rozhodovat, jak bude s pozemkem určeným pro pohřbívání nakládáno a jak se na něm mají chovat třetí osoby.

12. Jak postupovat v případě opuštěných hrobů nebo staticky porušených, či rozpadajících se náhrobků u hrobů, ke kterým se nikdo nehlásí a není k těmto hrobovým místům uzavřena smlouva? Je možné pouze odstranit náhrobek, místo upravit a následně pronajmout s tím, že by bylo možné postavit pouze urnový náhrobek včetně nemovité podzemní šachtice na 6 až 9 uren?

V případě, že kostrová hrobová místa s opuštěnými hrobovými zařízeními nejsou vázána platnou nájemní smlouvou k hrobovému místu, je třeba, aby uživatelé těchto hrobových míst, přestože nejsou nájemci, byli o záměru informováni nejlépe formou usnesení zastupitelstva, které bude zveřejněno na úřední desce a na vývěsce hřbitova.

Pokud se jedná o opuštěná movitá hrobová zařízení, k nimž nelze doložit vlastnický vztah podle hřbitovní knihy nebo občanského zákoníku, na základě výzvy se nikdo k vlastnictví nepřihlásí a vlastnické vztahy nejsou již dlouhou dobu známy, a podle hřbitovní komise se zároveň protokolárně jedná o bezcenná, a to zejména památkově, dále zcela neprodejná hrobová zařízení, lze jej považovat za odpad, který je potřeba odstranit citlivě (nevhodné je použití náhrobků na dlažební kostky nebo jejich pohození na skládku). V případě německých hrobů se postupuje dle mezinárodní smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o dobrém sousedství a přátelské spolupráci. Podrobné i formace přináší Příručka pro obce – K péči o opuštěné německé a další hroby na hřbitovech v České republice), a o otázku, jak s nimi naložit.

Přestože problematika sepulkrálních památek nespadá do oblasti pohřebnictví, týká se zejména zákona o ochraně památek, občanského zákoníku a mezinárodních úmluv, Ministerstvo pro místní rozvoj si je vědomo speciálnosti a citlivosti jakéhokoli zdobení a označování hrobů. Právní řád České republiky ovšem, a to i z hlediska právního vývoje před vznikem České republiky, zřizování, držení a rušení náhrobků, stél a hrobek na hřbitovech speciálně neupravuje. Zákon o pohřebnictví zmocňuje provozovatele pohřebišť k tomu, aby si v řádu pohřebiště upravil podle místních zvyků nakládání s nimi, viz například vzorový řád pohřebiště. Samozřejmě je doporučeníhodné do nájemních smluv upravit i otázku náhrobků, viz vzorová smlouva.

Posouzení opuštěnosti věci jako takové, a jejího možného ukotvení ve vlastnickém právu, je věc na výsost soukromá a občanskoprávní. Opuštěnost věci nemovité (velké náhrobky spojené pevně se zemí – vyjmutá stavba ze stavebního řízení, hrobkové kaple, podzemní hrobky, ozdobné pomníky, reliéfy, sochy apod.) upravuje platný občanský zákoník (2014) ve svém ustanovení § 1050 odst. 2, dle kterého „Nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovité věci po dobu deseti let, má se za to, že ji opustil“. Občanský zákoník, který nabyl účinnosti v roce 2014, není však v této věci retroaktivní a starý občanský zákoník se v této věci často novelizoval, něco málo v této problematice upravoval i zákon o pohřebnictví před novelou před rokem (2017).

Zásadní otázkou v této souvislosti je také to, zda se jedná o cenné, dobře se prodávající hrobové zařízení, případně zda hrobové zařízení nespadá pod památkovou ochranu. Majetková komise obce nebo komise hřbitovní by měla protokolárně rozhodnout o každém náhrobku individuálně, do jaké kategorie věci spadá a zda není třeba přizvat památkáře, kameníky, sochaře, pamětníky, německé spolky apod. V každém případě by měla o takovém posouzení rozhodovat minimálně tříčlenná komise obce a údaje zapsat do hřbitovní knihy či alespoň zaznamenat do zvláštního protokolu, např. do přílohy hřbitovní knihy.

Ideálním postupem by bylo dále zjistit, ve kterém roce, měsíci a dni bylo konkrétní hrobové zařízení opuštěno a postupovat podle tehdejší právní úpravy a tehdejšího řádu pohřebiště. Obecně platí, že drtivou většinu opuštěných hodnotných a výrazných hrobových zařízení by měl nabýt do majetku provozovatel pohřebiště, tedy obec. Jako vlastník těchto zařízení (včetně jejich ocenění a inventarizace) má o náhrobky řádně pečovat, tedy je citlivě deponovat v rámci hřbitova (jsou tam zpravidla konkrétní jména zemřelých), a to nejlépe tak, že pokud to jejich stav a prostor hřbitova dovolí, uloží je na vhodném místě v rámci volného oddělení či obvodové zdi veřejného pohřebiště.

Při odstranění mohutných se zemí spojených náhrobků a při stavbě nových může dojít k nezamýšlené exhumaci koster, které musejí být v souladu s řádem pohřebiště uloženy do kostnice nebo do obecního hrobu/hrobky. Manipulace s kosterními ostatky může u uživatelů hrobů vyvolat vlnu nevole. Proto je třeba se všemi uživateli hrobů (přestože nejsou nájemníci ani vlastníci kamene) citlivě komunikovat a s ostatky nakládat výhradně ručně, nikoli rypadlem či lopatou a krumpáčem. Řádná evidence exhumovaných ostatků, jejich pietní uložení do transportní rakve a dozor obce nad hrobníkem je samozřejmostí.

13. Město není vlastníkem pohřebiště, ale veřejné pohřebiště provozuje na základě nájemní smlouvy uzavřené s vlastníkem – církví. Ustanovení § 25 odst. 3 zákona o pohřebnictví stanoví bezpodmínečně, že podnájem hrobového místa je zakázán. Jak řešit smluvní vztahy mezi městem, jako nájemcem pohřebiště a občany – zájemci o hrobová místa?

Situace, kterou popisujete, není dle názoru MMR v rozporu s § 25 odst. 3 zákona o pohřebnictví. Tento paragraf se vztahuje k případnému podnájmu hrobového místa od jeho nájemce. Tedy od fyzické nebo právnické osoby, která uzavřela smlouvu o nájmu hrobového místa se zřizovatelem/provozovatelem veřejného pohřebiště. Zjednodušeně, nájemce hrobového místa nemůže uzavřít podnájemní smlouvu s další fyzickou nebo právnickou osobou o podnájmu tohoto hrobového místa. Vámi popisovaný případ lze vztáhnout k § 16 odst. 1 zákona o pohřebnictví. Jedná se smluvní vztah, kdy zřizovatelem a vlastníkem veřejného pohřebiště je církev a jeho provozovatelem obec. Obec, jakožto provozovatel veřejného pohřebiště, může s fyzickými nebo právnickými osobami uzavírat smlouvy o nájmu hrobových míst a s církví uzavírat smlouvy o nájmu za provozování soukromého pohřebiště. Obec zřejmě v nájemní smlouvě s církví (její přesné znění neznáme, proto se pouze domníváme) čistě dobrovolně (mimo zákon o pohřebnictví) uzavřela nájemní smlouvu s církví na provoz celého pohřebiště podle občanského zákoníku, nikoli podle zákona o pohřebnictví na konkrétní hroby.

Blíže viz zde Ministerstvo pro místní rozvoj ČR - Provozování veřejných pohřebišť (mmr.cz).

14. Jsem administrátorka hřbitova a zároveň matrikářka. Není pro mě problém nahlížet do matriční agendy Czech POINTU. Mohu jej využít i v případě, kdy nájemce hrobového místa nereaguje na výzvu o prodloužení nájemní smlouvy? Snadno bych tak mohla zjistit, zda nájemce hrobového místa nezměnil bydliště nebo nedošlo k jeho úmrtí.

Matriky mohou nahlížet do matriční agendy Czech POINTU například při zjišťování nezbytných údajů o snoubencích před uzavřením manželství, při procesu uznávání otcovství a při úmrtí v něm vyhledávají rodné příjmení zesnulých žen, protože tento údaj se již neuvádí v občanském průkazu. Ze základního registru obyvatel a z informačního systému evidence obyvatel jsou obce oprávněny čerpat příslušné údaje k tomu, aby mohly ocenit významné životní události svých občanů. K tomu je dle metodiky Ministerstva vnitra opravňuje ustanovení § 36a zákona č. 106/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon).

Ministerstvo pro místní rozvoj se obrátilo na Ministerstvo vnitra se žádostí o stanovisko. Domníváme se, že povolení nahlížet do základního registru v souvislosti s vyhledáním kontaktů na nájemce hrobových míst by mohla provozovatelům pohřebišť usnadnit jejich leckdy až detektivní práci při dohledání těchto klíčových osob, bez jejichž souhlasu nelze do hrobu pohřbít a zajistit tak řádný provoz pohřebiště.

15. Chceme v obci zřídit vsypovou a rozptylovou loučku. Můžete mi sdělit, zda existují nějaká pravidla, protože zákon o pohřebnictví toto neřeší?

V prvé řadě doporučujeme navštívit hřbitovy s loučkami v okolí a na obcích se zeptat na způsob provozu a údržby (určitě prozradí, které druhy travin se jim osvědčily, jak trávník zavlažují, řeknou, po jak dlouhé době mění zeminu i to, kam ji v rámci stávajícího pohřebiště případně deponují).

Je vhodné zaměřit se na „architekturu“ louček tak, aby odpovídala stylu pohřebiště. Na malebném venkovském hřbitově by asi neměla být obehnána betonem nebo plotem připomínajícím „podnikatelské baroko“. Je třeba, aby s okolím ladila a nijak nevyčnívala. Rozptylová loučka nemusí mít tvar čtverce nebo obdélníku. Je na vás, jak ji do prostoru zakomponujete. Doporučujeme, aby u loučky byla umístěna cedule nebo malý kamenný pomník (opět stylově souznící) či jakési trvanlivé tablo/epitafní deska, na něž by se zapisovala jména rozptýlených spolu s datem narození a datem úmrtí.

U vsypové loučky pozůstalí mohou ocenit důsledek jejího „rozparcelování“ na čtverce (jako u šachovnice). V takovémto případě je možné do hřbitovní knihy zaznamenávat, že ostatky osoby XY leží ve čtverci např. 1B. Toto nakládání s popelem je adresné, smluvní, zcela individuální, tudíž důstojnější a pietnější než pouhý rozptyl.

Před realizací jak rozptylové, tak vsypové loučky nesmíte zapomenout na povinnost nejprve aktualizovat řád pohřebiště a v něm loučku zřídit právně-administrativně. Níže přinášíme charakteristiky úložišť popele zemřelých, které obcím mohou pomoci při rozhodování, který způsob je pro dané pohřebiště nejvhodnější. MMR volně čerpá z disertační práce Ing. arch. Ondřeje Juračky s názvem Výzkum navrhování hřbitovních areálů v kontextu společenských proměn v 21. století na území České republiky, jejíž obhajobě byl v roce 2021 zástupce ministerstva přítomen.

Rozptylová loučka

Rozptylovou loučku lze charakterizovat jako ohraničené prostranství s trvale ošetřovaným travním porostem, na které se volně rozptyluje popel zemřelých. Jelikož neexistuje „konkrétní bod“, do něhož by byl popel rozptýlen, lze hovořit o anonymitě rozptylu. To se ovšem týká výhradně mechanismu rozptylu. Jména těch, jejichž zpopelněné ostatky byly rozptýleny, anonymní nejsou. Údaje se zaznamenávají do hřbitovní knihy, leckde jsou hromadně uvedeny na epitafní desce u rozptylové loučky. Květinové dary se pokládají po obvodu loučky nebo na vymezené ploše.

Pro rozptyl obsahu jedné urny je třeba počítat s plochou 4 až 6 m². Travní porost na rozptylové loučce vyžaduje pravidelnou údržbu a zastřihování. Je třeba mít k dispozici přívod tlakové vody kvůli zkrápění, které musí být provedeno ihned po skončení rozptylu, aby popel prosákl ke kořenům porostu. Kde tyto podmínky nemohou být splněny, nelze rozptylovou loučku zakládat.

Ze své podstaty představují rozptylové loučky volný krajinářský prvek libovolného tvaru, který může být doplňován další zelení nebo tekoucí vodou. Rozptylové loučky jsou rovněž obvykle doplňovány o jednoduché přístřešky za účelem vykonání smutečního obřadu.

Vsypová loučka

Na první pohled se neliší od rozptylové loučky. Liší se však způsobem ukládání popela. Zpopelněné ostatky jedné osoby se vsypou do vyhloubené jamky o průměru 200 mm, hloubky cca 400 mm (jednoduchý vsyp) nebo cca 600 až 700 mm (pro dodatečný přísyp). Dalším rozdílem je tvar plochy. V tomto případě je naopak žádoucí, aby byl zcela pravidelný (čtverec, obdélník). Důvodem je rozčlenění vsypové loučky na pomyslné sloupce a řady, podle kterých je možné zpětně dohledat „bod“ uložení lidského ostatku. Pomocí uvedených souřadnic lze vyčíst z hřbitovní knihy konkrétní hrobové místo.

Plánek vsypové loučky (Autor kresby Ondřej Juračka, převzato z publikace TOMAN, Josef. Rozptyl a vsyp: Pokrokové ukládání zpopelněných ostatků. Praha: Společnost přátel žehu, 1983.)

Vsyp pod epitafní desku

V podstatě jde o vsypovou loučku, ovšem místo vsypu je označeno epitafní deskou s údaji o zemřelém a zpravidla je o rozměrech 500 x 500 x 60 mm. Tento způsob uložení zpopelněných lidských ostatků hodnotí většina pozůstalých jako velice důstojný.

16. Na hřbitově, jehož je obec provozovatelem, máme k dispozici volné hrobky, které hodláme pronajmout novým nájemcům. Můžeme jako obec fakturovat novému nájemci služby hrobníka za vyjmutí ostatků, které jsou v hrobkách stále uloženy?

Podmínky nájmu hrobového místa musejí být stanoveny v řádu pohřebiště. Jelikož jeho přesné znění neznáme, odpovíme obecně: Aby mohla být služba fakturována, musí být nejprve objednána. Ve vámi uvedeném případě by objednatelem musel být nový nájemce hrobového místa, který k tomu ovšem nesmí být ze strany provozovatele veřejného pohřebiště nijak nucen. Z uvedeného vyplývá, že vyjmutí ostatků může hrobník provést na náklady obce před dalším pronajmutím hrobového místa novému nájemci nebo na základě objednávky nového nájemce po uzavření smlouvy o nájmu hrobového místa.

17. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nabídl městu jakožto provozovateli pohřebiště k bezúplatnému převodu i k prodeji hrobová zařízení. Město však o ně nemá zájem. Může tedy tuto nabídku odmítnout? Neporušilo by tím nějaké právní předpisy?

Obecně platí, že by mělo být snahou provozovatele pohřebiště získat opuštěná hrobová zařízení do vlastnictví, protože mu to umožňuje snáze provozovat hřbitov.

Ve vámi uváděném případě je klíčové, kolik hrobových zařízení a v jakém stavu je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) nabízí. Pokud byste se rozhodli nějaká zařízení nepřijmout, bylo by ideální tak učinit na základě rozhodnutí statutárním orgánem zřízené hřbitovní komise (nebo majetkové komise) města, která by je měla protokolárně posoudit a zaznamenat do hřbitovní knihy (nebo do protokolu jako přílohy hřbitovní knihy).

Odmítnutím nabídky ÚZSVM, dle našeho názoru, žádný obecný právní předpis neporušíte. Porušíte však smysl právní úpravy. Takové rozhodnutí totiž bude mít pro provozovatele pohřebiště vážné důsledky. Zde si dovolujeme si připomenout, že se zásadně rozlišuje hrobové zařízení od hrobového místa. Nájemce hrobového místa může a nemusí vlastnit hrobové zařízení, ale zpravidla tomu tak je, tzn., že nájemce hrobového místa zpravidla vlastní i hrobové zařízení anebo při sjednávání nájmu hrobového místa je pro něj často klíčové i vlastnictví k hrobovému zařízení. Nájem hrobového místa bez dispoziční možnosti nakládat s hrobovým zařízením se stává častým důvodem opuštěnosti hrobů v rámci pohřebiště.

V případě, že město jako provozovatel pohřebiště odmítne nabídku ÚZSVM paušálně (bez snahy o výběr zachovalých či cenných náhrobků), nabízí se otázka reálného zájmu o taková hrobová místa, jejichž hrobová zařízení nejsou ve vlastnictví města (provozovatele), ale státu. Obec je nebude moci nájemci nabídnout k prodeji ani k nájmu. Taková místa mohou zůstat v rámci hřbitova trvale nevyužita, což bude komplikovat provoz hřbitova, jelikož se sníží jeho pohřbívací kapacita.

Dovolujeme si upozornit, že ÚZSVM vydal v roce 2017 Instrukci pro postup při nakládání s hrobovým zařízením, ve které stanovuje postup týkající se nakládání s hrobovým zařízením, které, pokud je stavbou, tzn. nemovitou věcí (hrobka), bude nejprve v rámci předkupního práva nabídnuto vlastníkovi pozemku. Pokud neprojeví zájem, bude zařízení nabídnuto nájemci hrobového místa (je-li znám). Jestliže nájemce nabídku nevyužije, hrobové zařízení se nabídne obci, v jejímž obvodu se pohřebiště nachází. V případě, že ani dle výše uvedeného postupu nedojde k odkoupení, prodej se bude realizovat na základě výběrového řízení. Oznámení o něm se zveřejní na pohřebišti a současně se obešle jak nájemci, tak i obci.

Jestliže hrobové zařízení není stavbou, tj. nemovitou věcí (hrobkou), ale věcí movitou (pomník, náhrobek, ozdoba, tzn. bez znehodnocení odnímatelnou věcí), nabídka se realizuje v pořadí: nájemce hrobového místa, obec, vlastník pohřebiště, výběrové řízení.

Naskýtá se ovšem i možnost, aby město požádalo vlastníka (ÚZSVM/stát), aby na své náklady hrobové zařízení odstranil nebo alespoň dovolil městu deponaci náhrobků, protože město/obec nemůže postupovat ve věci nakládání s hrobovým zařízením, jako by bylo opuštěnou věcí. Opuštěnost věci nemovité upravuje platný občanský zákoník (2014) ve svém ustanovení § 1050 odst. 2, dle kterého „Nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovité věci po dobu deseti let, má se za to, že ji opustil“ – k této variantě/problematice naleznete více informací v této rubrice pod číslem 6.

Shrneme-li výše uvedené, pak podle názoru MMR je paušální odmítnutí nabídky ÚZSVM ze strany města sice právně legitimní, ovšem ryze nepraktické. Každé definitivní rozhodnutí má své určité negativní důsledky. Nejenže se sníží pohřbívací kapacita, ale i celková úroveň veřejného pořádku a vzhledu hřbitova. Jako provozovatel pohřebiště by město mělo s ohledem na budoucí strategii utváření hřbitova nabídku ÚZSVM pečlivě zvážit.

18. Jak často, respektive po kolika letech, by se mělo provádět hydrogeologické posouzení veřejného pohřebiště?

Hydrogeologické posouzení území veřejného pohřebiště je komplexní problematikou, proto nejsou k jeho provádění pevně stanovené časové intervaly. Česká asociace hydrogeologů vydala k tomuto tématu Metodickou informaci č. 1/2002, kterou naleznete zde. Vzhledem k tomu, že hydrogeologické podmínky mohou být značně rozdílné i v rámci jednoho veřejného pohřebiště, můžeme nabídnout pouze obecné informace, na co se zaměřit, respektive které ukazatele naznačují, že je potřeba zadat nový hydrogeologický průzkum, jehož výsledkem může mimo jiné být úprava povinné doby tlecí na veřejném pohřebišti. Obecně lze říci, že největší zkušenosti z povahy své činnosti mají hrobníci. Proto je dobré se jich dotázat na změny v přítomnosti vody v půdě oproti normálu, zejména k jejímu obecnému zvýšení. Zároveň jsou schopni podat informace, zda nenachází při výkopech hrobů nezetlelé lidské pozůstatky i po tlecí době, případně, zda nedochází k tzv. saponifikaci (zmýdelnění) lidských pozůstatků. V těchto případech je třeba nechat vyhotovit nový hydrogeologický posudek.

19. Chceme provést exhumaci kosterních ostatků po době tlecí za účelem jejich zpopelnění. Můžeme náš záměr uskutečnit, když řád pohřebiště povoluje pouze exhumaci kosterních ostatků ze hřbitova na jiný hřbitov a jejich zpopelnění zakazuje?

Pohřbení lidských pozůstatků nebo uložení lidských ostatků na pohřebišti je považováno za trvalé. Předpokládá se, že zemřelý za svého života projevil vůli být pohřbený určitým způsobem a na určitém místě, a na nás je, abychom toto jeho přání plně respektovali. Zároveň je dobré mít na zřeteli, že exhumace kosterního skeletu není nikdy provedena zcela a zpopelněna bude pouze jeho větší část. Proto by se exhumace měly provádět jen za závažných důvodů, kdy jiné řešení není možné.

Provozovatel pohřebiště stanovuje podmínky, za kterých je možné provést exhumaci, ve svém řádu zcela legitimně v souladu se zákonem o pohřebnictví. Řád pohřebiště je proto v této otázce právně vymahatelný. Exhumace prováděná v rámci veřejného pohřebiště na žádost nájemce, jakožto zcela ojedinělý a výjimečný počin, může být uskutečněna pouze za dozoru provozovatele pohřebiště, tj. statutárního orgánu obce, který k ní předem vydal souhlas. O stanovisko provozovatele je nutné zažádat písemně s odůvodněním.

Podle našeho názoru ve vámi uvedeném případě tedy není možné kosterní ostatky exhumovat a následně je zpopelnit, aniž by to nebylo povoleno řádem pohřebiště.

20. Může provozovatel pohřebiště otevřít uzavřenou rakev s tělem zemřelého, za účelem kontroly, zda v rakvi se nenacházejí předměty, které by například kontaminovaly zeminu, nebo vaky, které zpomalují rozklad ostatků?

Zákon o pohřebnictví v § 4a odst. 1 uvádí, že otevřít konečnou rakev s lidskými pozůstatky nebo urnu s lidskými ostatky je oprávněn pouze vypravitel pohřbu. Toto ustanovení se týká především zachování piety a vztahuje se na zachování důstojného nakládání s tělem zemřelého.

Provozovatel pohřebiště je odpovědný za minimalizaci rizik spojených s pohřbíváním. Zákon o pohřebnictví proto provozovateli krematoria či veřejného pohřebiště výslovně nezakazuje konečnou rakev otvírat. Jen při tomto úkonu se například může přesvědčit o tom, zda je, či není tělo zemřelého uloženo ve vaku. Pokud vak není vyrobený z rozložitelného materiálu, zpomaluje proces rozkladu ostatků a má vliv na délku tlecí doby. Připomínáme, že použití vaků musí jak pohřební služba, tak i provozovatel pohřebiště zaznamenat do své evidence. Konečnou rakev lze otevřít i za účelem dozoru nad úpravou těla zemřelého, či kontroly předmětů vložených do rakve včetně milodarů.

Jako provozovatel změňte řád pohřebiště tak, že do něj uvedete účel a konkrétní podmínky, za kterých budete konečné rakve otvírat.

Na závěr připomínáme, že každou změnu v řádu pohřebiště musí projednat zastupitelstvo obce (případně rada) a odsouhlasit ji musí místně příslušný krajský úřad.

21. Jsem nový správce hřbitova. Domnívám se, že při pohřbení do hrobky nemusí být tělo zemřelého uloženo do rakve z tvrdého dřeva se zinkovou vložkou ani do kovové rakve. Můj předchůdce mi tvrdí, že se mýlím. Kdo má pravdu?

22. Jako správci hřbitova máme zákonnou povinnost vést evidenci nájemců hrobových míst a vlastníků hrobových zařízení. Jsme v této souvislosti povinni vyžadovat souhlas nájemců a vlastníků hrobových zařízení se zpracováním jejich osobních údajů, nebo to v případě, kdy máme tuto povinnost uloženu zákonem, není potřeba?

24. Naše město má mandátní smlouvu, na základě které mandatář mimo jiné jménem města uzavírá nájemní smlouvy na pronájmy hrobových míst, provádí údržbu hřbitova atd. Jak má být v mandátní smlouvě řešena problematika kopání hrobů, má mandatář tuto činnost provádět jménem města, nebo ji může mandatář provádět svým jménem?

1. splnění smlouvy (o nájmu hrobového místa), jejíž smluvní stranou je subjekt údajů (nájemce hrobového místa),
2. nebo pro provedení opatření přijatých před uzavřením smlouvy na žádost tohoto subjektu údajů [článku 6 odst. 1 písm. b) obecného nařízení]
3. pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce [článku 6 odst. 1 písm. e) obecného nařízení],
4. pro účely oprávněných zájmů příslušného správce či třetí strany [článku 6 odst. 1 písm. f) obecného nařízení],

• Během doby tlecí lze uložit do hrobu i druhou rakev, ale musí jít o tzv. prohloubený hrob, přičemž vrstva ulehlé (nikoli zkypřené) země nad poslední rakví musí být vysoká nejméně 1 metr.
• Prohloubený hrob musí mít hloubku 2 metry až 2,20 metru s podmínkou, že jeho dno bude minimálně 0,5 metru nad ustálenou hladinou podzemní vody (zcela laicky lze vycházet i z toho, že výška „běžné“ rakve se podle typu pohybuje od cca 40 cm do cca 66 cm). 
• Výkop o hloubce 170 cm na uložení dvou rakví na sebe v tlecí době skutečně nestačí. Zajímalo by nás jméno školitele, který tento údaj na svých kurzech uvádí.