Naopak zákon o veřejných dražbách se nebude vztahovat na jednorázové nebo nahodilé dražby (např. charitativní dražby nebo dražby pořádané na kulturních akcích), protože v těchto případech nejspíše výše vyjmenované znaky podnikání naplněny nebudou.
Podle současného zákona o veřejných dražbách je dražebníkem osoba, která organizuje dražbu a má k tomu příslušné oprávnění. Dnešní pojetí je tedy navázáno na existenci příslušného živnostenského oprávnění pro provádění veřejných dražeb, zatímco nová koncepce se místo toho soustředí na samotný faktický výkon dražební činnosti. Pokud dnes někdo provádí veřejné dražby bez živnostenského oprávnění, není považován za dražebníka, a nevztahuje se tak na něj zákon o veřejných dražbách. Z tohoto pohledu je nová definice výhodnější, protože i osoby bez živnostenského oprávnění jsou považovány za dražebníky a jsou povinny řídit se zákonem o veřejných dražbách, přičemž jim z něj vyplývá rovněž soukromoprávní i správněprávní odpovědnost.
Kromě podnikatelů budou i nadále dražebníky také územní samosprávné celky a stát. Zatímco v současnosti mohou být dražebníky pouze vlastního majetku, nově budou dražebníky i ve vztahu k majetku, s nímž jsou oprávněny nakládat. Rozšíření okruhu draženého majetku se na základě dosavadní praxe ukázalo jako velmi žádoucí. Stát bude moci být nově dražebníkem např. majetku zajištěného v trestním řízení, obce uvítají zejména možnost samy provádět veřejné dražby nálezů nebo silničních vozidel odstraněných z pozemní komunikace podle zákona o pozemních komunikacích.