Tvorbu směrnice a její přílohy, která stanoví rozdělení rolí a postup pro vytvoření a každoroční aktualizaci Přehledu chladicích a mrazicích zařízení v České republice pro těla zemřelých (Přehled), započalo ministerstvo pro místní rozvoj poté, co Ústřední krizový štáb ČR na svém jednání dne 17. září 2024 jako úkol č. 4 MMR požádal o analýzu stavu v tomto klíčovém segmentu občanské vybavenosti. Přehled se má stát nejen nástrojem pro efektivní kontrolu státu těchto zařízení veřejné infrastruktury, ale i součástí havarijních plánů krajů, které by je využily v případě živelních katastrof, epidemií, havárií či v jiných situacích, kdy by došlo k vyššímu počtu úmrtí. 

Naopak v případě hrozby rozsáhlého výpadku dodávek elektrické energie na velkém území po dobu desítek hodin nebo při riziku zaplavení těchto umrlčích komor je povinností provozovatele zajistit evakuaci těl zemřelých. Některá těla zemřelých jsou v těchto prostorách přechodně uložena nejen k pohřbení, ale také ke zdravotní či soudní pitvě. Hrozí i šíření infekčních chorob z nechlazených tlejících těl. 

Na návrh generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru, konkrétně na základě zkušeností z epidemie nemoci covid-19, bude Přehled doplněný Hasičskými záchrannými sbory krajů i o údaje o kapacitách kremačních pecí, konkrétně se zaměří na počet provozuschopných pecí včetně stanovení jejich centrálně vedeného ID a na kapacitu jejich žehů ve vícesměnném provozu.

Na textu návrhu směrnice spolupracovali členové pracovní komise, kterou MMR v říjnu 2024 zřídilo spolu se zástupci ministerstva vnitra, generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, Asociace krajů ČR, ministerstva zdravotnictví a krajských hygienických stanic. Komise se dne 30. října 2024 konsenzuálně shodla na tom, že nejprůchodnější cesta ke splnění úkolu vede přes krajské hygienické stanice, které schvalují provozní řády pohřebních služeb. Směrnice bude vydána ve Věstníku ministerstva zdravotnictví, protože ten jediný je oprávněn metodicky řídit krajské hygienické stanice.

Údaje z provozních řádů nemusejí odpovídat skutečnosti

Ondřej Fries, zástupce ředitele odboru ochrany veřejného zdraví MZ, v úvodu jednání ujistil MMR o podpoře při realizaci tohoto projektu. Je to právě jeho útvar, který má v náplni práce koordinaci činnosti krajských hygienických stanic v České republice. Na výjezdním zasedání MMR se zástupci ministerstva zdravotnictví, generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, Sdružení místních samospráv, sedmi krajských hygienických stanic, čtyř krajských úřadů, dvou zdravotnických zařízení (soudních lékařství) a zdravotnické záchranné služby shodli na nutnosti mezioborové spolupráce a informovali o zkušenostech dobré praxe i úskalích, která mohou při zjišťování údajů potřebných pro vytvoření Přehledu nastat.

René Pros z oddělení hygieny obecné a komunální ve Žďáru nad Sázavou, který je zároveň člen pracovní komise MMR, přiblížil své postupy při schvalování řádů pohřebních služeb. Právě v těchto provozních řádech musejí mít pohřební služby uvedené údaje o počtu a umístění márnic s chladicím a mrazicím zařízením. Jak René Pros prozradil, před schválením každého řádu či jeho změnou zjišťuje stav márničního zařízení přímo na místě, tedy na adrese, kterou provozovatel uvedl v řádu. Tato praxe ale žel není obvyklá, o čemž se letos přesvědčilo MMR, které opakovaně při svých kontrolách zjistilo, že nejedna pohřební služba má v řádu uvedenou jen jednu jedinou provozovnu, a to sjednávací kancelář, nikoli už místnost pro úpravu zemřelých a márnici. V jednom případě dokonce ani přítomná sjednavatelka pohřbení nevěděla, kde se umrlčí komora nachází. Technická zázemí kontroloři mnohdy dohledají v neoznačených a veřejnosti zcela nepřístupných objektech bez čísla popisného v několik kilometrů vzdálené obci.

Všichni účastníci obdrželi tištěné informace o kontrolních a dozorových činnostech, které krajským hygienickým stanicím ukládá zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jednalo se tabulky k článku Tomáše Kotrlého Pohled na úkoly krajské hygienické stanice v pohřebnictví [In: HYGIENA 67(4), 2022, s. 134-150].

Článek T. Kotrlého naleznete zde
Tabulku Přehled kontrolních činností naleznete zde
Tabulku Dozorová činnost KHS naleznete zde

Zákon dovoluje sdílení, počty bez ID márnic pak logicky „nesedí“

O své zkušenosti s kontrolou a evidencí umrlčích komor hovořila Jeanette Horčicová, vedoucí oddělení hygieny obecné a komunální z Krajské hygienická stanice Zlínského kraje. „V případě, že pohřební služba požádá o změnu řádu, jedu na místo a zjišťuji, zda skutečnost odpovídá údajům uvedeným v předkládaném řádu. S provozovatelem také hovořím o podmínkách, které stanoví zákon a on je musí dodržovat,“ uvedla. K nejčastějším prohřeškům řadí ponechání těla v průběhu chlazení v transportním vaku a také nedodržování zákonem stanovených teplot při chlazení či mražení těl zemřelých.

Jak vyplynulo z diskuse, s obdobnými obcházeními zákona se setkávají hygienici i v dalších krajích. Při zjišťování kapacit jednotlivých márnic pouze z řádů, nikoli přímo na místě, mohou hygienici vykazovat zavádějící údaje. Zákon o pohřebnictví pohřebním službám dovoluje jejich sdílení. V praxi to znamená, že pohřební služby mají ve svém řádu uvedený určitý počet míst v márnici tak, aby vyhovoval zákonným požadavkům. Jenže z řádů nikdo nevyčte, že se jedná o tatáž místa. Absentuje centrálně vedené ID umrlčích komor. Ve skutečnosti je chladicích zařízení odhadem třikrát méně, než vykazuje součet míst z jednotlivých řádů. Nemluvě o absenci kvalifikovaného připojení k elektrické síti a vzdáleného sledování teploměru (funkce alarmu v případě nedodržení stanovených teplot či zařízení mimo provoz). 

Prezentaci J. Horčicové naleznete zde.

Údaje z řádů poskytovatelů zdravotních služeb a domovů pro seniory neexistují

Připravovaný Přehled má zahrnovat také údaje o márnicích zdravotnických zařízení a pobytových zařízení sociálních služeb. Na vážný problém se získáváním těchto dat upozornila Lenka Šimůnková, vedoucí oddělení protiepidemiologického z Krajské hygienické stanice v Ústí nad Labem: „Vyhláška o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a vybraných zařízení sociálních služeb č. 306/2012 Sb., ačkoli stanoví podmínky a hygienické požadavky na úklid a na manipulaci s prádlem zdravotnických zařízení a vybraných zařízení sociálních služeb, neupravuje parametry márnice ani chladicí jednotky pro zemřelé v nemocnici či v domově pro seniory.“

Provozní řády zdravotnických zařízení a vybraných zařízení sociálních služeb tudíž neobsahují žádné informace o místě pro přechodné ukládání těl zemřelých. Protiepidemiologické úseky KHS schvalující zdravotnické provozní řády nemají na rozdíl od obecné a komunální hygieny, zabývající se tímtéž v pohřebnictví, z čeho čerpat a jak doplnění těchto řádů ze zákona vymáhat.

Na nutnost zahrnout údaje o prostorách pro přechodné ukládání těl zemřelých do provozních řádů nemocnic a jejich havarijních plánů poukázala ve svém vystoupení také Dana Klinderová. Pro případ požáru v Hlavově ústavu v Praze je vypracován velmi podrobný trauma plán, který ovšem nijak neupravuje evakuaci těl zemřelých čekajících na zdravotní nebo soudní pitvu. „Necháme je uhořet a s nimi i důkazy pro kriminální policii?“ položila si řečnickou otázku vystupující vrchní laborantka soudního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice Praha.

Prezentaci D. Klinderové naleznete zde.

Havarijní plány a márnice z pohledu GŘ HZS ČR

Zkušenosti hasičů z epidemie covidu-19, ale i stále častější živelní katastrofy, či hrozby hromadných neštěstí avizují, že je nutné vytvořit a pravidelně aktualizovat přehled chladicích a mrazicích zařízení. Platí totiž zákon o pohřebnictví, který stanoví, že pokud není vyhlášený válečný stav a účinnost zákona pozastavena, není legální hromadně pohřbívat ani používat k dočasnému uložení těl zemřelých plochy zimních stadionů nebo chladicí vozy jiného určení. Při stavu nebezpečí, nouzovém stavu a stavu ohrožení státu musejí být využívány výhradně márnice obecní na hřbitovech, či soukromé provozované pohřebními službami, krematorii či zdravotnickými a sociálními pobytovými zařízeními. 

Uvedené skutečnosti zdůraznil Miroslav Lukeš, ředitel odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení, který na výjezdním zasedání zastupoval ministerstvo vnitra, konkrétně generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. Jak dále uvedl, Přehled se stane součástí havarijních plánů krajů, které se zpracovávají pro řešení mimořádných událostí a stanovují opatření k provádění záchranných prací na jejich území. „Hejtmani potřebují, aby data v havarijních plánech byla aktuální. I z tohoto důvodu bude nutné pravidelně aktualizovat údaje o márnicích uvedené v Přehledu,“ upozornil Miroslav Lukeš. 

Mrazit, či chladit tělo od 8. dne od zjištění úmrtí?

Druhý den výjezdního zasedání byl věnován výhradně hygienickým stanicím na úseku hřbitovních a pohřebních služeb. Rozprava se vedla i o tom, zda ze zákona o pohřebnictví vyjmout povinnost uloženou pohřebním službám, a to mrazit lidské pozůstatky při -10 °C po jednom týdnu od zjištění úmrtí prohlížejícím lékařem. 

Téma týkající se § 7 odst. 1 písm. f), který dozorují hygienické služby, přednesl Miroslav Adámek, provozovatel pohřební služby ze Sušice. „Toto opatření by snížilo energetické nároky na provoz, ale především by pozůstalí mohli vidět tělo zemřelého i po týdnu nebo ho mít při smutečním obřadu ukázané smutečním hostům v otevřené rakvi. „Těla zemřelých, u nichž nebyla prokázána vysoce nakažlivá nemoc nebo nenesou známky traumat, nepodléhají při chlazení na 2 až 3 °C procesu rozkladu ani po desátém dni od úmrtí. Je mi líto pozůstalých, kterým musím říkat, že jim tělo jejich blízkého nemohu po týdnu ukázat jen proto, že to zakazuje zákon,“ uvedl s tím, že pracovníci v pohřebnictví dokáží rozpoznat stav těla, kdy je možné ho s ohledem na city pozůstalých ještě pouze chladit. Další skutečností, která mluví proti brzkému mražení, je stav rakve po vyjmutí z mrazicího zařízení. „Vznikne na ní jakási jinovatka, takže rakev nelze z estetického hlediska ihned přemístit do smuteční síně,“ doplnil Miroslav Adámek.

Argumenty proti mražení těl po týdnu od úmrtí podpořila také Kateřina Šneberková, ředitelka Správy hřbitovů a krematoria města Plzně: „V případě, že je tělo v rakvi silně zmražené, nemůžeme ho s rakví vložit do kremační pece.“

Shodný názor na upjatou striktnost zákona v tomto směru zastává také Jan Krajsa, zástupce přednosty Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice u sv. Anny Brno, který se k diskusi připojil poté, co se ve svém hlavním příspěvku věnoval problematice saponifikace těl zemřelých. 

Prezentaci J. Krajsy naleznete zde.

Závěrem

Moderátor dvoudenního jednání, Tomáš Kotrlý, vedoucí oddělení pohřebnictví MMR, poděkoval čtyřiceti účastníkům za pozornost a aktivní účast s tím, že se podle jeho názoru díky společnému výjezdnímu zasedání prohloubil dialog mezi MMR a krajskými hygienickými stanicemi započatý v roce 2018. „Jsem rád, že jsme tady nezaznamenali ani náznak resortismu. MMR nechce nijakým způsobem hygieny úkolovat, ale chce s nimi nadále spolupracovat,“ řekl na závěr.