Cílem tohoto právního názoru ze dne 4. března 2025, který jsme konzultovali s ministerstvy vnitra a spravedlnosti je, nastínit obcím postup za situace, když si je fyzická osoba za svého života vybere coby vypravitele vlastního pohřbu.

1. Portál veřejné správy

Pojišťovací domy, alespoň některé z nich, nabízejí svým klientům pojištění pohřbu. Lidé, kteří dopředu myslí na poslední chvíle svého života, mohou také využít služeb pohřebních ústavů na předplacení vlastního pohřbu. Tyto komerční produkty mají ulehčit situaci pozůstalých, kteří s jejich pomocí uhradí náklady na poslední rozloučení. Díky zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“), konkrétně jeho § 114, se na zajištění pohřbení podle přání svých osamělých obyvatel mohou již více než deset let podílet i obce.

Na portálu veřejné správy gov.cz naleznete od roku 2020 informace týkající se vyslovení přání o podobě pohřbu osob bez blízkých příbuzných. Z těžkého úředního textu vyplývá, že fyzická osoba může za svého života na obecním úřadě uvést do protokolu, zda chce být pohřbena do pronajatého hrobu nebo hrobky či žehem. Je však nutné předeslat, že obec taková přání sice musí registrovat, nikoli však splnit, leda by vypravila tzv. sociální pohřeb.

Služba veřejnosti dříve vysloveného přání v duchu ustanovení § 114 občanského zákoníku cílí zejména na osamělé těžce nemocné osoby či na lidi v terminálním stadiu. Při aplikování této zajisté velmi potřebné služby v praxi je nutné se řídit ustanovením § 5 zákona o pohřebnictví. Náklady na pohřeb se sice musí hradit z pozůstalosti, nebude-li však její výše stačit k úhradě pohřebních a hřbitovních výloh, obec v roli vypravitele pohřbu získá od státu refundaci pouze za účelně vynaložené náklady.

Agenda sociálních pohřbů má svá úskalí, která by do budoucna mohly zmírnit centrální registry, tzv. registr posledních přání, do kterého by měl povolený vstup prohlížející lékař, který by do Listu o prohlídce vyplnil základní údaje o podobě pohřbu. Za stávající situace například stále hrozí nebezpečí, že obec, u níž člověk své přání vyslovil, se o jeho úmrtí nedozví. Další možnou překážkou je skutečnost, že zájemce přijde „příliš brzy“, obec přání zaeviduje, ale po době několika desetiletí obec v souladu se svými skartačními pravidly písemnost skartuje. Jak tedy za současných podmínek má obec postupovat, aby vyslovené přání neupadlo v průběhu let do zapomnění? Jak prakticky naplnit právo na rozhodnutí, jak bude po smrti naloženo s naším tělem?

2. Volba formy

Forma zakotvení přání o podobě takového (quasi) sociálního pohřbu není zákony nikterak upravena či stanovena. Lze tak připustit, že přání o podobě takového pohřbu může mít formu smlouvy/dohody uzavřené mezi obcí na straně jedné a žadatelem na straně druhé, nebo určitého písemného záznamu o provedeném jednání, který bude uložen na obecním úřadu.

​2.1. Podání

Pokud přání o podobě takového pohřbu nesplňuje náležitosti podání předepsané ustanovením § 37 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zejména absentují-li povinné údaje dle odst. 2, pak by se obec podáním s ohledem na citlivost problematiky měla zabývat a toto podání nechat zaevidovat prostřednictvím spisové služby úřadu.

2.2. Smlouva

V případě smlouvy/dohody je nutné vzít v úvahu otázku, který orgán obce bude takovou smlouvu/dohodu schvalovat. Vycházíme-li z předpokladu, že problematika agendy dříve vysloveného přání náleží do samostatné působnosti obce, pak v úvahu přichází rada obce podle § 102 odst. 3 zákona o obcích; v obcích, kde se rada obce nevolí, starosta obce (§ 99 odst. 2 ve spojení s § 102 odst. 4 zákona o obcích), s tím, že zastupitelstvo obce si tuto pravomoc může vyhradit podle § 84 odst. 4 zákona o obcích. 

3. Účelně vynaložené položky sociálního pohřbu

Ze samotné konstrukce práva volby pohřbu vyplývá, že jeho rozsah nebude tak úzký, jak lze dovodit z jazykového vyjádření § 114 ObčZ. Termín „pohřeb“ může evokovat zdání, že člověk má právo rozhodnout pouze o způsobu pohřbení svých pozůstatků. V tomto směru je však autonomie vůle člověka rozhodnout o způsobu pohřbení do značné míry omezena. Kogentní úprava zákona o pohřebnictví totiž výslovně stanoví, že pohřbít lze člověka toliko uložením do hrobu nebo hrobky na veřejném nebo neveřejném pohřebišti nebo zpopelněním v krematoriu [§ 4 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 2 písm. c) PohřZ]. Ustanovení § 114 odst. 1 ObčZ však nehovoří jen o způsobu pohřbení (žeh/zem), ale o pohřbu, což je pojem širší. Pojem pohřeb není v žádném právním předpisu legálně definován, přesto je na mnoha místech užíván. Bude-li tedy stačit pozůstalost k úhradě pohřbu, je možné např. respektovat rozhodnutí i ohledně uspořádání smutečního rozloučení, objednání parte,  řečníka nebo vypravení konduktu až k hrobu.

3.1. Ujednání o volbě sociálního pohřbu

Jsme toho názoru, že právo volby sociálního pohřbu by nemělo mít tak široké uplatnění, jak to občanský zákoník předkládá. Níže příkladem uvádíme, v čem by mělo ujednání o volbě sociálního pohřbu spočívat. 

Jde o právo si s obcí ujednat:

• způsob pohřbení – zda tělo bude pohřbeno uložením do hrobu, hrobky nebo zpopelněním,
• místo, kde bude tělo pohřbeno, a s kým tam bude pohřbeno,
• způsob naložení se zpopelněnými ostatky (např. rozptyl popela nebo uložení do urnového hrobu).

3.2. Odvolání přání

Ač to z § 114 odst. 1 ObčZ explicitně nevyplývá, člověk má podle našeho názoru právo odvolat své rozhodnutí ohledně volby pohřbu. Za správný považujeme názor, že odvolání nemusí mít stejnou formu jako původní rozhodnutí o způsobu pohřbení. Postačí, aby byl projev vůle učiněn na obci ústně do protokolu.

4. Příslušnost obce

Pokud jde o příslušnost obce k rozhodování o volbě pohřbu, § 114 odst. 1 ObčZ stanoví, že se jedná o obec, na jejímž území člověk zemřel. Toto pravidlo je nutné vykládat prizmatem § 28 ObčZ. V případě, že není známo, kde člověk zemřel, má se za to, že se tak stalo tam, kde bylo nalezeno jeho tělo, resp. tam, kde naposledy pobýval živý v případě prohlášení za mrtvého, neboť zákon nijak nevylučuje, aby se konal pohřeb bez fyzické přítomnosti těla zemřelého. 

V případě úmrtí člověka v zahraničí repatriovaného do České republiky se příslušnost obce k rozhodnutí o podobě pohřbu řídí zákonem o pohřebnictví, podle kterého platí, že povinnost zajistit pohřbení stíhá obec, na jejímž území byly pozůstatky vyloženy z dopravního prostředku. MMR umožňuje, aby sociální pohřeb vypravila jakákoliv obec, pokud s obcí, na jejímž úmrtí došlo k úmrtí, uzavře dohodu. V této meziobecní dohodě podle občanského zákoníku může být stanoveno, že obec, která pohřbívá dobrovolně, bude pohřbívat podle přání zemřelého tak, jak bylo v protokolu obce kdysi zaznamenáno. Je ovšem otázka, zda bude za 40 let MMR tuto agendu nadále vykonávat, zda bude občanský zákoník a zákon o pohřebnictví nadále beze změn v této oblasti účinný apod.

5. Kazuistika města Pardubice

Na Magistrát města Pardubic se v roce 2024 obrátila žena středního věku bez příbuzných, v dobrém zdravotním stavu, nájemkyně hrobového místa, které při sepsání poslední vůle notář doporučil, aby vyslovila přání o podobě svého pohřbu na uvedeném úřadu. Magistrát města Pardubic chce žadatelce vyjít vstříc, avšak nikde nenašel „návod“, jakým způsobem její přání do protokolu uchovat na úřadě tak, aby po smrti paní, k níž může dojít i za několik desítek let, byl protokol nalezen a její přání v něm uvedené bylo, alespoň částečně, splněno. Magistrát města Pardubic se obrátil na další statutární města a krajský úřad, ale získal pouze vyjádření, že se s obdobným případem dosud nikde nesetkali. 

5.1. Stanovisko notářské komory

Žadatelka se s prosbou o pomoc rovněž obrátila na notářskou komoru v Hradci Králové, od níž získala tuto odpověď: „… asi by bylo nejvhodnější zkombinovat uzavření smlouvy s vybranou osobou, nejlépe se závětním dědicem. Jedno vyhotovení této smlouvy pak svěřit této osobě. S případnou úpravou závěti Vám poradí notář (notářská komora není oprávněna poskytovat ze zákona jakékoliv služby, porady a právní rady). V závěti lze ještě zakotvit příkaz týkající se pohřbu, eventuelně povolat vykonavatele závěti, jenž na splnění tohoto příkazu dohlédne. Nemocnice a sociální zařízení většinou vznášejí dotaz – koho mají o případném úmrtí vyrozumět. Seznam notářů naleznete na webových stránkách Notářské komory České republiky.“

5.2. Role osoby blízké

S názorem notářské komory se plně neztotožňujeme, a to zejména z důvodu, že dědické řízení spojené s otvíráním závěti se zpravidla koná až několik týdnů či měsíců po pohřbení zemřelé osoby. Žadatelka navíc požaduje, aby vypravitelem byla obec (statutární město Pardubice). To podle našeho názoru zatím podle stávajícího právního řádu možné není. Stačí, aby se po její smrti objevila jakákoli osoba blízká, která má v souladu s § 114 ObčZ před městem ve vypravení pohřbu přednost, bude-li rychlejší než obec. To však neznamená, že ujednání o volbě sociálního pohřbu nemůže být podkladem pro rozhodnutí o volbě pohřbu u těch osob, které jsou uvedeny v posloupnosti v § 114 odst. 1 ObčZ, neboť zemřelý zanechal výslovné rozhodnutí na obecním úřadu, z něhož je patrné přání ohledně podoby pohřbu. V tomto smyslu zaprotokolované rozhodnutí nebo dvoustranná smlouva s obcí působí inter partes a bude mít účinky i ve vztahu k osobám, které jsou uvedeny v dané posloupnosti. 

Zákonodárce sleduje primární zásadu ochrany práva člověka učinit rozhodnutí o svém pohřbu výslovným prohlášením ještě za života, jež má přednost před pravidlem stanoveným § 114 odst. 1 ObčZ. Apelujeme v zájmu předcházení případných sporů, aby v praxi vlastním právním jednáním každý rozhodl o uvedených záležitostech předem a vyloučil tak aplikaci výchozích pravidel stanovených zákonodárcem v § 114 odst. 1 ObčZ. Je-li právo volby pohřbu porušeno a došlo-li zároveň k zásahu do piety zemřelého, mohou se aktivně legitimované osoby domáhat postmortální ochrany podle § 82 odst. 2 ObčZ.

MMR považuje za vhodné předat žadatelce kartičku s instrukcí, kterou bude u sebe nosit, kam se má ten, kdo objeví její tělo nebo prohlížející lékař v nemocnici, obrátit. Také by mohla mít povinnost městu nahlásit skutečnost o tom, že o vyslovení svého přání o podobě pohřbu informovala praktického lékaře (většinou je to on, kdo ohledává tělo zemřelého v domácím prostředí). Cílem tohoto doporučení MMR je zejména minimalizace rizik spojených se ztrátou spisu či smlouvy v případě vypravování sociálního pohřbu dlouho poté, co bylo přání na obecním úřadě protokolárně zaznamenáno.

Vyslovení přání o podobě pohřbu osob bez blízkých příbuzných na obci je jednou z možností, jak člověk může určit způsob svého budoucího pohřbení. 

6. Závěr

Rozhodování o pohřbu osoby blízké v obecné rovině spadá podle Evropského soudu pro lidská práva pod rozsah práva na ochranu rodinného a soukromého života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a současně je i ve světle judikatury Nejvyššího soudu České republiky úzce spjato s právem pozůstalých na pietu. Mnohem komplikovanější je otázka, jak postupovat ve chvíli, kdy náklady podle ujednání o rozhodnutí o pohřbu hradí v přenesené působnosti obec ze svého rozpočtu a následně je požaduje refundovat od MMR.