Portál idnes zveřejnil na sklonku roku 2021 příspěvek pod titulkem „Užiteční i po smrti. Většině ústavů chybí těla, lidé se darují i z vděčnosti“. V článku si oslovení zástupci anatomických ústavů posteskli nad nedostatkem těl zemřelých, která je možné využít při přípravě mediků na budoucí povolání. „V registru dárců nám chybějí tisíce, protože nároky jejich využití pro vědecké a výukové účely jsou vysoké. Dříve platilo, že pokud se nikdo k tělu zemřelému nepřihlásil do 96 hodin, tělo získaly ze zákona anatomické ústavy. Nyní je jiná legislativa a jedinou možnou cestou je, aby lidé darovali za života své tělo prostřednictvím smlouvy,“ popsal kupříkladu zástupce Ústavu anatomie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Pravda je však jiná. Stále platí, že pokud se k zemřelému nikdo nepřihlásí do 96 hodin od oznámení úmrtí, tělo získají ze zákona o pohřebnictví (§ 5 odst. 1) anatomické ústavy od obce v rámci agendy sociálních pohřbů. Je však nutné, aby ústavy s obcemi komunikovaly a podle zákona o zdravotních službách před samotnou anatomickou pitvou si nejprve vyžádaly písemný souhlas osoby blízké k zemřelému.