Provozování krematorií
1. Můžeme jako provozovatelé krematoria spalovat anatomicko-patologický odpad?
Likvidace anatomicko-patologického odpadu (uloženého v anatomických bednách nebo klinik boxech) se řídí § 91 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, který stanovuje, a to pro své účely, co se rozumí pod pojmem anatomicko-patologický odpad.
V § 91 větě první zákona o zdravotních službách je uvedeno: „Části těla odebrané v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, plodové vejce, plodové lůžko (placenta) nebo těhotenská sliznice, odebrané části těla zemřelého nebo tkáně a buňky, které byly určeny pro výrobu léčiv, k vědeckým, výzkumným nebo výukovým účelům, nebo orgány, tkáně a buňky určené pro použití podle zákonů upravujících nakládání s lidskými orgány, tkáněmi nebo buňkami a nebyly pro tyto účely použity (dále jen „anatomicko-patologický odpad“), se spalují ve spalovně poskytovatele, nemá-li poskytovatel vlastní spalovnu, ve spalovně jiného poskytovatele nebo v krematoriu, a to na základě smlouvy uzavřené s jiným poskytovatelem nebo provozovatelem krematoria. Obdobně se postupuje, jde-li o odebrané části těla zemřelého, které byly použity k vědeckým, výzkumným nebo výukovým účelům s tím, že jejich spálení zajišťuje a hradí ten, kdo je použil. Plody po potratu, které nebyly jako jiné lidské pozůstatky vydány k pohřbení postupem podle zákona o pohřebnictví, se zpopelňují v krematoriu odděleně od anatomicko-patologického odpadu, a to na základě smlouvy uzavřené mezi poskytovatelem a provozovatelem krematoria.“
Z citovaného ustanovení vyplývá, že primárně se anatomicko-patologický odpad spaluje ve spalovně provozovatele zdravotních služeb. Nemá-li provozovatel vlastní spalovnu, pak se anatomicko-patologický odpad spaluje na základě smlouvy buď ve spalovně jiného provozovatele zdravotních služeb, nebo v krematoriu. Ačkoli se v citovaném ustanovení hovoří o částech lidského těla, je nutno mít na zřeteli, že v praxi se zpravidla jedná o anatomicko-patologický odpad vzniklý ze zdravotních úkonů na pacientech (ex vivo).
Nejedná se tedy o lidské pozůstatky (části těl ex mortuo) podle zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o pohřebnictví“), ale ani o odpad podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
S ohledem na § 14 odst. 3 písm. a) zákona o pohřebnictví ve spojení s § 91 věty první zákona o zdravotních službách je možné anatomicko-patologický odpad v krematoriu pouze spalovat, nikoli zpopelňovat. V souladu s přílohou C „Etika zpopelnění Mezinárodní kremační federace (ICF)“ ČSN EN 15017/2020 termín „zpopelnění“ musí být oficiálním termínem používaným výhradně pro popis způsobu nakládání s lidskými ostatky při pohřbu žehem.
V souvislosti s následným nakládáním s popelem ze spáleného anatomicko-patologického odpadu se neaplikuje ustanovení § 14 odst. 3 písm. e) až h) zákona o pohřebnictví část věty před středníkem zákona o pohřebnictví, to konkrétně znamená:
1) Anatomická bedna s anatomicko-patologickým odpadem se neopatří značkou nezničitelnou ohněm.
2) Spálené odpady z krematoria (popel) se musí umístit do samostatné, vhodně označené nádoby (nikoli urny) až do doby konečného uložení na skládku odpadů (nikoli na hřbitov).
Pokud provozovatel krematoria uloží popel vyjmutý z kremační pece po spálení anatomicko-patologického odpadu do urny, pak již nelze aplikovat doporučení v bodě 2. Urnu je v tomto případě nutné uložit do společného hrobového místa na veřejném pohřebišti, které je výhradně určené pro deponaci tohoto druhu popela. V souladu s § 18 odst. 7 zákona č. 185/2001 Sb., pokud dochází ke sběru nebo výkupu odpadu, který má povahu pietních předmětů (typicky uren) nebo jejich částí, je provozovatel zařízení povinen uvést u jednotlivých odebraných nebo vykoupených předmětů jejich stručný popis, umožňující dodatečnou identifikaci a doplnit jej uvedením písmen, číslic, popř. dalších symbolů nacházejících se na těchto předmětech.
Provozovatelé krematorií podle § 15 odst. 2 zákona o pohřebnictví nemohou vést evidenci likvidace (spalování) anatomicko-patologického odpadu v rámci evidence vedené v kremační knize, neboť v ní lze vést evidence pouze lidských pozůstatků a lidských ostatků. Provozovatelé krematorií, která spalují anatomicko-patologický odpad, musejí tedy vést odděleně dvě evidence. První evidence dokumentuje zpopelněná těla zemřelých, jiné lidské pozůstatky a lidské ostatky (v samostatné kremační knize žehů) na základě smlouvy s provozovatelem pohřební služby nebo s vypravitelem pohřbu, druhá evidence se týká spalování anatomicko-patologického odpadu (v samostatné nemocniční knize spalů) na základě smlouvy s poskytovatelem zdravotních služeb. Mezi doporučené náležitosti nemocniční knihy spalů jsou data související s přijetím anatomicko-patologického odpadu do chladicího zařízení krematoria, pořadové číslo a datum spalu, popis rakve a spalovaného materiálu, hmotnost odpadu, předávající poskytovatel zdravotnické služby, údaje o uložení popela na skládku atd.).
Plody po potratu nejsou anatomicko-patologickým odpadem. Evidenci plodů po potratu vede proto provozovatel krematoria samostatně. Plody po potratu, které nebyly jako jiné lidské pozůstatky vydány k pohřbení postupem podle zákona o pohřebnictví, se zpopelňují (nikoli spalují) v krematoriu (nikdy ne ve spalovně odpadů) odděleně od anatomicko-patologického odpadu, a to na základě smlouvy uzavřené mezi poskytovatelem a provozovatelem krematoria (viz výše citovaný § 91 zákona o zdravotních službách). Ustanovení § 14 odst. 3 písm. e) až h) zákona o pohřebnictví se tudíž aplikují, včetně použití konečné rakve, urny a hrobového místa na pohřebišti.
2. Mohu jako provozovatel krematoria otevřít uzavřenou rakev s tělem zemřelého, abych mohl zkontrolovat, zda se v rakvi nenacházejí předměty, které by mohly poškodit kremační pec, zejména její citlivá čidla? Pec je v záruce a výrobce nám v manuálu vyjmenovává všechna omezení, která musíme dodržovat, abychom životnost pece nezkracovali zbytečně rychle a zároveň nepřišli o záruku.
Zákon o pohřebnictví v § 4a odst. 1 uvádí, že otevřít konečnou rakev s lidskými pozůstatky nebo urnu s lidskými ostatky je oprávněn pouze vypravitel pohřbu. Toto ustanovení se týká zachování piety a důstojného nakládání s tělem zemřelého (viz návětí § 4: „S lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky musí být zacházeno důstojně.“), ovšem na zajištění bezpečného provozu se nevztahuje.
Při provozu krematoria je zapotřebí ochránit zařízení, ale rovněž obsluhu kremační pece a ostatní osoby pohybující se v bezprostřední blízkosti pece. Provozovatel krematoria je odpovědný za minimalizaci rizik spojených s pohřbíváním. Zákon o pohřebnictví proto provozovateli krematoria či veřejného pohřebiště výslovně nezakazuje konečnou rakev otvírat, je-li účelem otevření dozor nad úpravou těla zemřelého, či kontrola nesnímatelných náhrad uvedených v listu o prohlídce zemřelého a vybavení rakve včetně milodarů.
Jako provozovatel uveďte do řádu krematoria účel a konkrétní podmínky, za kterých budete konečné rakve otvírat. Domníváme se, že nejvhodnější chvíle pro zkontrolování obsahu rakve je při příjmu do krematoria, tedy v momentě, kdy ji přebíráte od pohřební služby. Rakev bude mít povinnost před vámi otevřít přímo provozovatel pohřební služby. Soupis věcí v rakvi by měl mít provozovatel pohřební služby připraven již před přijetím rakve do krematoria, můžete si jej vyžádat předem včetně četného prohlášení, že obsah rakve je ve shodě s řádem krematoria.
Na závěr připomínáme, že každou změnu v řádu krematoria musí odsouhlasit místně příslušná hygienická stanice.
Kontaktní osoba za MMR
Mgr. Tomáš Kotrlý, Th.D., vedoucí oddělení pohřebnictví, tel.: 224 86 4146, e-mail: tomas.kotrly@mmr.cz
Kontaktní osoba za MŽP
Mgr. Tereza Machatová, odbor legislativní, tel.: 267 12 2829, e-mail: tereza.machatova@mzp.cz
Zveřejněné odpovědi vyjadřují právní názor Ministerstva pro místní rozvoj a nelze je považovat za výklad zákona.