Poskytovatelé zdravotních služeb
 

1. Musí lékař prohlížející tělo zemřelého kontaktovat Policii ČR, pokud se nedovolá rodině nebo na ni nemá žádný kontakt nebo například tehdy, kdy zemřelý měl jako trvalé bydliště zapsánu adresu úřadu města, a je tedy zřejmé, že se svými blízkými nesdílel jednu domácnost nebo byl tzv. člověk bez domova?
 
Povinnost oznámit úmrtí osobám blízkým, alespoň jedné z nich, vyplývá ze zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Konkrétně § 86 odst. 1 písm. c) stanoví, že lékař provádějící prohlídku těla zemřelého o úmrtí nebo nálezu těla zemřelého informuje osobu blízkou zemřelému, je-li mu tato osoba známa. Týž paragraf v písmenu h) ukládá lékaři prohlížejícímu tělo zemřelého povinnost informovat Policii České republiky, jestliže mu není známa osoba blízká zemřelému nebo ji nebylo možné o úmrtí vyrozumět, a to za účelem vyhledání osoby blízké zemřelému a předání informace o úmrtí. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že lékař, pokud se mu nepodaří z jakéhokoli důvodu kontaktovat osobu blízkou, je povinen o tom informovat Policii České republiky.
 
MMR v roce 2023 řešilo stížnost dcery zemřelého na nemocnici, ve které rodinou dlouhodobě opuštěný otec zesnul. Oficiálně měl trvalé bydliště na městském úřadě, domov už dávno neměl nikde. Dceři však nikdo během dvou měsíců jeho skon nesdělil, o smrti se dozvěděla až od notáře. Nemocnice čelila předžalobní výzvě, protože neoznámila úmrtí Policii České republiky. Lékař prohlížející tělo zemřelého se za to musel poškozené veřejně omluvit.

2. Za jakých podmínek smí poskytovatel zdravotních služeb uložit plod po potratu do odpadu?

Plod po potratu, včetně biologických zbytků potratu, není-li možné je od plodu oddělit, se stává jiným lidským pozůstatkem pouze za předpokladu, že o jeho vydání dobrovolně požádá do 96 hodin od potratu nebo ukončení těhotenství osoba blízká. Jiným lidským pozůstatkem je za těchto podmínek vždy i plod po umělém přerušení těhotenství.

Pokud osoba blízká nepožádá poskytovatele zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení došlo k potratu nebo ukončení těhotenství na žádost ženy nebo ze zdravotních důvodů, o vydání plodu po potratu nebo plodu po umělém přerušení těhotenství, zůstává takový plod odpadem, a to speciálním, který nebude dovolené spalovat společně s odpadem anatomicko-patologickým ve spalovnách poskytovatelů zdravotních služeb. Má být vložen, maximálně spolu s dalšími plody, do samostatného kontejneru, zpopelněn v krematoriu a jeho popel uložen v anonymní urně. To vše na základě příkazní smlouvy poskytovatele zdravotních služeb s provozovatelem krematoria.

Poskytovatelům zdravotních služeb doporučujeme, aby součástí těchto smluv byla i ustanovení o způsobu uložení uren, aby anonymní urna se zpopelněnými ostatky plodů po potratu nezůstala v budově krematoria bezprizorní, ale údaje o ní byly nakonec vedeny ve hřbitovní knize poté, co ji provozovatel krematoria nechá uložit na veřejném pohřebišti do anonymního hrobového místa.

3. Jak má poskytovatel zdravotních služeb zacházet s mrtvě narozenými dětmi?

Poskytovatelé zdravotních služeb budou s mrtvě narozeným dítětem zacházet jako s každým jiným tělem zemřelého, tedy podle § 79 až 92 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů; lhůty a postup při zajištění slušného způsobu pohřbení mrtvě narozených dětí obcí pak stanovuje zákon o pohřebnictví a jeho prováděcí právní předpis.
 
Za náklady pohřbu mrtvě narozeného dítěte může jeho vypravitel čerpat sociální dávku pohřebného, je-li fyzickou osobou. S účinností od 1. ledna 2015 přiděluje matriční úřad mrtvě narozenému dítěti i rodné číslo.

4. Jakým způsobem je možné přepravovat jiné lidské pozůstatky ze zdravotnického zařízení do místa pohřbení? Mohla by si např. matka jako vypravitelka pohřbu odnést mrtvý plod třeba v tašce? Nebo se zde postupuje jen dle § 9 zákona o pohřebnictví, dle kterého je možná přeprava po pozemních komunikacích jen ve vozidlech zvláštního určení? Důvodová zpráva k § 9 říká, mimo jiné, že "zákon neupravuje převážení lidských pozůstatků po pozemních komunikacích koňmo, lafetou nebo přenášení lidských pozůstatků po pozemních komunikacích pěší chůzí, neboť tento druh konduktu, omezený svou povahou k přemístění na krátkou vzdálenost, není nutně vykonáván provozovatelem pohřební služby, ale může být svěřen blízkým osobám zemřelého a má především obřadní charakter". Je toto myšleno všeobecně nebo jen např. na nějaké státní pohřby nebo smuteční průvod z kostela na hřbitov? Neumíme si v nemocnici představit, že bychom matce vydali mrtvý plod a ona jej někde odložila, aniž by jej řádně pohřbila.

V souladu s 5a písm. b) zákona o pohřebnictví poskytovatel zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení došlo k potratu nebo ukončení těhotenství na žádost ženy nebo ze zdravotních důvodů, vydá jiné lidské pozůstatky (plod) k pohřbení, nikoli k přechodnému uložení (zejména nikoli do igelitové tašky). Matka proto nemá právo na vydání plodu, aniž by Vám nejprve nezajistila jeho uložení do konečné, tj. dřevěné a pevně uzavřené, dětské rakve. K tomuto uložení by mohlo dojít například ve „vhodné místnosti“ podle § 4 odst. 3 zákona o pohřebnictví pod Vaším dohledem nebo přímo Vašimi zaměstnanci. 

Postupovat lze dále dle § 9 zákona o pohřebnictví, dle kterého je možná přeprava lidských pozůstatků (včetně plodů) po pozemních komunikacích jen ve vozidlech zvláštního určení. Do pohřebního vozu se konečná rakev přenese ideálně zaměstnanci pohřební služby nebo pod jejich dohledem. Protože ale obřadní přenášení jiných lidských pozůstatků (plodů) zpravidla v rámci konduktu zákon o pohřebnictví nezakazuje, zvláště ne mimo pozemní komunikace (například na hřbitově), doporučuji Vám přijmout, např. vnitřním předpisem, taková opatření, aby se obřadní průvod - kondukt (a to i pro případ přenášení těl zemřelých dospělých osob) konal mimo areál nemocnice.

5. Máme se jako původci zdravotnického odpadu nadále řídit metodikou pro nakládání s odpady ze zdravotnických zařízení (Státní zdravotní ústav, 2016), která nám nařizuje produkt potratu do ukončeného dvanáctého týdne těhotenství spálit ve spalovně zdravotnického odpadu pod katalogovým číslem 18 01 02 Části těla a orgány O/N v režimu zákona o odpadech?

Nikoli. Počínaje dnem 1. září 2017 je Vámi uvedená metodika Ministerstva životního prostředí neúčinná v kap. 4.1.10.3 Patologickoanatomický odpad, kde cituje již neplatné ustanovení § 91 zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Plod po potratu je právní pojem nezávislý na počáteční délce těhotenství a má být v souladu s novým ustanovením § 91 zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování zpopelněn v krematoriu odděleně od anatomicko-patologického odpadu jako samostatný biologický materiál. Plod po potratu nesmí být spálen ve spalovně.

6. Dle § 91 zákona 372/2011 Sb. o zdravotních službách: „Plody po potratu, které nebyly jako jiné lidské pozůstatky vydány k pohřbení postupem podle zákona o pohřebnictví, se zpopelňují v krematoriu odděleně od anatomicko-patologického odpadu, a to na základě smlouvy uzavřené mezi poskytovatelem a provozovatelem krematoria.“ Je možné tyto plody po potratu zpopelňovat hromadně, nebo je nutné každý jednotlivý plod po potratu zpopelnit samostatně?  

V důvodové zprávě k novele tohoto zákona (s. 36, 44 a 54), která mění Vámi citovaný § 91 zákona o zdravotních službách, je k Vaší otázce konstatováno toto: 

„Jakmile v zákonné lhůtě 96 hodin od potratu neprojeví nikdo zájem o vydání plodu k pohřbení, bude s ním jako doposud nakládáno provozovatelem krematoria v režimu anatomicko-patologického odpadu pouze s tím rozdílem, že budou hromadně (v jedné rakvi) zpopelňovány pouze plody po potratech, tedy bez přítomnosti jiného odpadu ze zdravotnictví.“ 

„K tomu se nově stanoví zákonná lhůta 96 hodin, během níž budou mít rodiče právo rozhodnout, zda požádají o vydání těla jejich samovolně potraceného dítěte nebo dítěte, jehož život byl v průběhu těhotenství ze zdravotních důvodů ukončen, k pohřbení. Po jejím marném uplynutí bude možné s těmito plody zacházet jako s anatomicko-patologickým odpadem, ovšem s nově navrženým způsobem – hromadným zpopelněním plodů v krematoriu bez přítomnosti jiného zdravotnického odpadu. Návrh respektuje právo volby rodičů, kteří by chtěli pohřbít svého potomka v rané fázi vývoje, ale poskytovatel zdravotních služeb jim vydání plodu po potratu odmítl s tvrzením, že takový postup by při váze plodu menší než 500 g neměl oporu v zákoně nebo že se od chvíle potracení jedná o část těla pacientky ex vivo, nikoli o samostatný lidský kadáver. V situacích konfliktního těhotenství jde o respektování práva na osobní a rodinný život, do něhož je podle návrhu zařazeno i právo pohřbít každý lidský pozůstatek bez ohledu na jeho stáří.“

„Uvedená varianta neumožňuje zacházet shodně také s plody po potratu, o jejichž pohřbení neprojeví rodiče zájem, vzhledem k výrazně vyšším nárokům na nově vytvořené podmínky pro jejich přechodné uložení v chladícím zařízení, hromadném uložení do dětské rakve a převozu do krematoria.“

Z těchto citací důvodové zprávy předkladatele zákona vyplývá, že zákonodárce umožnil poskytovatelům zdravotní péče přikázat provozovateli krematoria plody po potratu zpopelňovat hromadně. Blíže viz také prezentaci MMR ze dne 14. září 2017 zveřejněnou na internetových stránkách MMR, obrázek „Bedny pro biologický materiál“ a „Metodika MŽP 2016“.

7. Po ohledání těla zemřelého se našemu koronerovi v případě, kdy se vypravitelem pohřbu zcela jistě stane obec, nepodařilo zajistit žádnou pohřební službu ani žádnou osobu odpovědnou za převoz těla zemřelého. Obec tvrdila, že může do situace vstoupit až po 96 hodinách a Policie ČR nechtěla řešit vůbec nic. Naopak po našem koronerovi bylo požadováno, aby zajistil pohřební službu. Našeho koronera jsme z místa odvolali s tím, že nemá legislativní pravomoc povolávat pohřební službu v případě zajištění tzv. sociálního pohřbu. Postupovali jsme správně?

Každá osoba, u které je tělo uloženo, má povinnost oznámit obci, že je třeba tělo pohřbít. Toto sdělení může učinit i před lhůtou 96 hodin od oznámení úmrtí osobě blízké (viz § 5 odst. 6 zákona o pohřebnictví). Váš postup byl v této fázi správný. Obec měla okamžitě objednat prvotní převoz v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pohřebnictví. Pohřbít sice ještě nemohla, ale měla povinnost zajistit v součinnosti s Policií ČR veřejný pořádek tím, že tělo zemřelého uloží do márnice.

Policie ČR vykonává nezbytné úkony směřující k ochraně veřejného pořádku tak, jak jí ukládají ustanovení § 2 a 10 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a § 4 odst. 1 zákona o pohřebnictví. V souladu se zákonem o Policii ČR proto mohli zajistit uložení těla zemřelého do márnice i policisté.

S vaším názorem, že koroner nemá legislativní pravomoc povolávat pohřební službu v případě zajištění obecního pohřbu, lze polemizovat: Koroner je zároveň lékař, poskytovatel zdravotní služby, podle názoru MMR má proto i on zákonnou povinnost vyplývající z postupu při úmrtí (§ 86 zákona o zdravotních službách) postupovat de lege artis, chránit veřejné zdraví a zabránit šíření případné infekce z těla zemřelého tím, že zajistí uložení těla do márnice. Může také přikázat pitvu.

8. Vezl jsem svého dědu na kontrolu do nemocnice. Při příjezdu nás „přivítal“ obrovský billboard s reklamou na pohřební službu, který je přidělán na plotě areálu nemocnice. Děda se v autě doslova sesypal a od té doby mluví jen o smrti. Domnívám se, že reklama na pohřební službu nesmí být v nemocnici ani na plotě jejího areálu. Je moje domněnka správná?

Názor MMR je takový, že zákaz reklamy na pohřební služby se týká nejen budov a samotného areálu poskytovatele zdravotních (i sociálních) služeb, ale vztahuje se rovněž jeho oplocení, viz zde. MMR dle platné legislativy však není oprávněno v takovýchto případech konat, jelikož v nich nemá dozorové kompetence.

Pokud je, jak uvádíte, reklamní poutač na pohřební službu umístěný skutečně přímo na plotě nemocnice, kontaktujte zřizovatele tohoto zdravotnického zařízení s upozorněním na vámi uváděnou skutečnost.

Dále máte možnost podat podnět na krajský živnostenský úřad k zahájení řízení z moci úřední ve smyslu ustanovení § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účelem řádného prověření, což může znamenat i opatření k nezbytnému vysvětlení, podle § 137 správního řádu, dotčených osob. Provedenými úkony, a na základě výsledků jejich posouzení, může vzniknout důvodné podezření z porušování § 6a písm. a) zákona o regulaci reklamy spočívající v šíření reklamy v areálech zařízení poskytovatelů zdravotních služeb, kdy podmínkou pro konstatování nezákonného šíření reklamy je její šíření v areálu nemocnice. Zda na základě těchto výsledků krajský živnostenský úřad shledá pro vedení přestupkového řízení dostatek argumentů a důvodů, je otázka, na kterou MMR nemůže odpovědět. Věc, podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, může být také odložena, a to usnesením krajského živnostenského úřadu poznamenaným do spisu.


Zveřejněné odpovědi vyjadřují právní názor Ministerstva pro místní rozvoj a nelze je považovat za výklad zákona.