Jiné lidské pozůstatky

1. Vzhledem k tomu, že se jako provozovatelé Linky pomoci v těhotenství opakovaně setkáváme při těhotenských ztrátách s problémy při vydávání „jiných lidských pozůstatků – plod po potratu“, klademe si tyto otázky zda

• matka, příbuzný či jiná blízká osoba může (jako vypravitel pohřbu) požádat o vydání „jiných lidských pozůstatků“ bez účasti pohřební služby a jaké podmínky musí splnit, aby jim je nemocnice vydala;
• je při uložení „jiných lidských pozůstatků“ do země (často o váze pouhých desítek gramů) povinností hřbitovní správy zajistit údajný minimální požadavek jejich uložení do hloubky 1,5 m, popř. jaké jsou povinnosti?

K vašemu prvnímu dotazu, zda matka, příbuzný či jiná blízká osoba může (jako vypravitel pohřbu) požádat o vydání jiných lidských pozůstatků bez účasti pohřební služby a jaké podmínky musí splnit, aby jim je nemocnice vydala, uvádíme, že Ministerstvo pro místní rozvoj není v této věci kompetentní. Poskytovatelé zdravotních služeb, a to jen někteří, se řídí metodickými pokyny Ministerstva zdravotnictví publikovanými v jeho Věstníku. Náš níže uvedený názor byl projednán s tímto ústředním orgánem státní správy, ale nebyl publikován ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví. Není tedy pro nikoho závazný.

Plod po potratu, včetně biologických zbytků potratu, není-li možné je od plodu oddělit, se stává jiným lidským pozůstatkem pouze za předpokladu, že o jeho vydání dobrovolně požádá do 96 hodin od potratu nebo ukončení těhotenství osoba blízká. Jiným lidským pozůstatkem je za těchto podmínek vždy i plod po umělém přerušení těhotenství.

Právní řád České republiky nestanoví žádný postup pro vydání plodu po potratu. Způsob vydání plodu po potratu není v § 5a zákona o pohřebnictví specificky vymezen a záleží na postoji každého zdravotnického zařízení. Záleží na rozhodnutí konkrétního zdravotnického zařízení, zda plod po potratu vydá konkrétní osobě blízké. Jak uvádíme zde, zákonodárci záměrně nevydali žádný závazný formulář žádosti o vydání. 

Na jiném místě uvádíme, že existují případy, kdy osoba blízká není na takové předání vhodně připravena. Není-li ochotná se lépe připravit, lze trvat na předání pouze provozovateli pohřební služby. Podat stížnost na konkrétní zdravotnické zařízení, viz zde. 

V souladu s metodickým doporučením Ministerstva zdravotnictví k zacházení s tělem zemřelého (částka 10/2024 Věstník MZ ČR) má každý vypravitel pohřbu, i ten, který pro svého zesnulého sjedná pohřeb bez obřadu, právo u poskytovatele zdravotních služeb požadovat vhodnou místnost, ve které si tělíčko plodu po potratu upraví a vloží do jiné obdobné schránky podle § 7 odst. 1 písm. f) zákona o pohřebnictví.

K vašemu druhému dotazu, zda je při uložení jiných lidských pozůstatků do země povinnost hřbitovní správy zajistit údajný minimální požadavek jejich uložení do hloubky 1,5 m, popř. jaké jsou povinnosti, uvádíme následující.

Plody po potratu, ke kterým se rodina hlásí, že je hodlá pohřbít, tedy tzv. jiné lidské pozůstatky, mohou být pohřbeny jak v krematoriu, tak rovněž do hrobu nebo hrobky v malé dřevěné schránce se vší důstojností a pietou. Zákon o pohřebnictví nestanoví hloubku hrobu takto malých dětí. Domníváme se, že u plodů po potratu by hloubka hrobu měla být stanovena v řádu konkrétního veřejného pohřebiště.

2. Jak máme postupovat při žádosti o vydání pozůstatků po potratu? Pokud tomu dobře rozumím, způsob vydání plodu po potratu není v § 5a zákona o pohřebnictví specificky vymezen a záleží na postoji každého zdravotnického zařízení. Představa, že pro vlastní nenarozené dítě, které mělo tak specifickou diagnózu jako je anembryomolla (tzn., že ze zárodku se vyvíjí pouze plodové obaly, embryo není vůbec viditelné), si žádám z důvodu vnitřního předpisu poskytovatele zdravotní služby pohřební vůz, je pro mě zcela absurdní a možná i svým způsobem nedůstojná. Očekávám v této intimní situaci spíše neobyčejnou dávku soukromí, ticha a respektu k mému rozhodnutí, ne složité papírování, anonymní muže v černém a oficiální převozy na oficiální obřady a strojený soucit, případně lhostejnost. Myslím, že pokud ženy o vydání přemýšlejí, velmi často v tom nemají oporu a pochopení ani ve svém muži natož ve svém nejbližším okolí, takže se v důsledku nedostatku sil (a informací) a časovém presu rozhodnou pro konvenční řešení.

Podle našeho názoru je problém částečně v tom, že ženu, která jde na potrat (zejména na ten spontánní), většinou vůbec nenapadne hledat, co k tomu říká zákon o pohřebnictví (nebo na to nemá čas a energii). Málokdo má všeobecný přehled o veškeré legislativě, aby znal svá práva ještě předtím, než se v tak specifické situaci ocitne. Existuje řada organizací, odborných publikací a internetových stránek, které se podobnými tématy zabývají a umí být velmi nápomocné. Rád poradí také lékařský i nelékařský personál poskytovatele zdravotních služeb. Právní řád České republiky skutečně nestanoví žádný postup, záměrně nevydal žádný závazný formulář. Základním kritériem zákonnosti je ustanovení občanského zákoníku, který v § 92 odst. 1 stanoví: „Lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje.“ Máte-li v úmyslu splnit tuto přirozeně lidskou povinnost, máte právo požádat lékaře výslovně, nikoli písemně.

3. Jakým způsobem je možné přepravovat jiné lidské pozůstatky ze zdravotnického zařízení do místa pohřbení? Mohla by si např. matka jako vypravitelka pohřbu odnést mrtvý plod třeba v tašce? Nebo se zde postupuje jen dle § 9 zákona o pohřebnictví, dle kterého je možná přeprava po pozemních komunikacích jen ve vozidlech zvláštního určení? Důvodová zpráva k § 9 říká, mimo jiné, že "zákon neupravuje převážení lidských pozůstatků po pozemních komunikacích koňmo, lafetou nebo přenášení lidských pozůstatků po pozemních komunikacích pěší chůzí, neboť tento druh konduktu, omezený svou povahou k přemístění na krátkou vzdálenost, není nutně vykonáván provozovatelem pohřební služby, ale může být svěřen blízkým osobám zemřelého a má především obřadní charakter". Je toto myšleno všeobecně nebo jen např. na nějaké státní pohřby nebo smuteční průvod z kostela na hřbitov? Neumíme si v nemocnici představit, že bychom matce vydali mrtvý plod a ona jej někde odložila, aniž by jej řádně pohřbila.

V souladu s § 5a písm. b) zákona o pohřebnictví poskytovatel zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení došlo k potratu nebo ukončení těhotenství na žádost ženy nebo ze zdravotních důvodů, vydá jiné lidské pozůstatky (plod) k pohřbení (nikoli k přechodnému uložení v domácnosti). Matka proto nemá právo na vydání plodu, aniž by vám nejprve nezajistila jeho uložení do konečné, tj. dřevěné a pevně uzavřené, dětské rakve nebo jiné obdobné schránky (malé dřevěné truhly, krabičky). Použití různých papírových obalů, proutěných košíků, plastových nádob či dokonce pouhých igelitových tašek je nepřístupné. K uložení do jiné obdobné schránky by mělo dojít například ve „vhodné místnosti“ podle § 4 odst. 3 zákona o pohřebnictví pod vaším dohledem nebo přímo vašimi zaměstnanci.

Převoz lze uskutečnit soukromým osobním vozidlem nebo v případě provozovatele pohřební služby v souladu s § 9 odst. 1 zákona o pohřebnictví, dle kterého je možná přeprava lidských pozůstatků (nikoli jiných lidských pozůstatků) po pozemních komunikacích jen ve vozidlech zvláštního určení. Do pohřebního vozu se konečná rakev či jiná obdobná schránka přenese ideálně zaměstnanci pohřební služby nebo pod jejich dohledem. Protože ale obřadní přenášení jiných lidských pozůstatků (plodů) zpravidla v rámci konduktu zákon o pohřebnictví nezakazuje, zvláště ne mimo pozemní komunikace (například na hřbitově), doporučuji vám přijmout, např. vnitřním předpisem, taková opatření, aby se obřadní průvod – kondukt (a to i pro případ přenášení těl zemřelých dospělých osob) konal mimo areál nemocnice.

4. Máme se jako původci zdravotnického odpadu nadále řídit metodikou pro nakládání s odpady ze zdravotnických zařízení (Státní zdravotní ústav, 2016), která nám nařizuje produkt potratu do ukončeného dvanáctého týdne těhotenství spálit ve spalovně zdravotnického odpadu pod katalogovým číslem 18 01 02 Části těla a orgány O/N v režimu zákona o odpadech?

Nikoli. Počínaje dnem 1. září 2017 je vámi uvedená metodika Ministerstva životního prostředí neúčinná v kap. 4.1.10.3 Patologickoanatomický odpad, kde cituje již neplatné ustanovení § 91 zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Plod po potratu je právní pojem nezávislý na počáteční délce těhotenství a má být v souladu s novým ustanovením § 91 zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování zpopelněn v krematoriu odděleně od anatomicko-patologického odpadu jako samostatný biologický materiál. Plod po potratu nesmí být spálen ve spalovně.

5. Za jakých podmínek smí poskytovatel zdravotních služeb uložit plod po potratu do odpadu?

Plod po potratu, včetně biologických zbytků potratu, není-li možné je od plodu oddělit, se stává jiným lidským pozůstatkem pouze za předpokladu, že o jeho vydání dobrovolně požádá do 96 hodin od potratu nebo ukončení těhotenství osoba blízká. Jiným lidským pozůstatkem je za těchto podmínek vždy i plod po umělém přerušení těhotenství.

Pokud osoba blízká nepožádá poskytovatele zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení došlo k potratu nebo ukončení těhotenství na žádost ženy nebo ze zdravotních důvodů, o vydání plodu po potratu nebo plodu po umělém přerušení těhotenství, zůstává takový plod odpadem, a to speciálním, který nebude dovolené spalovat společně s odpadem anatomicko-patologickým ve spalovnách poskytovatelů zdravotních služeb. Má být vložen, maximálně spolu s dalšími plody, do samostatného kontejneru, zpopelněn v krematoriu a jeho popel uložen v anonymní urně. To vše na základě příkazní smlouvy poskytovatele zdravotních služeb s provozovatelem krematoria.

Poskytovatelům zdravotních služeb doporučujeme, aby součástí těchto smluv byla i ustanovení o způsobu uložení uren, aby anonymní urna se zpopelněnými ostatky plodů po potratu nezůstala v budově krematoria bezprizorní, ale údaje o ní byly nakonec vedeny ve hřbitovní knize poté, co ji provozovatel krematoria nechá uložit na veřejném pohřebišti do anonymního hrobového místa.

6. Dle § 91 zákona 372/2011 Sb. o zdravotních službách: „Plody po potratu, které nebyly jako jiné lidské pozůstatky vydány k pohřbení postupem podle zákona o pohřebnictví, se zpopelňují v krematoriu odděleně od anatomicko-patologického odpadu, a to na základě smlouvy uzavřené mezi poskytovatelem a provozovatelem krematoria.“ Je možné tyto plody po potratu zpopelňovat hromadně, nebo je nutné každý jednotlivý plod po potratu zpopelnit samostatně?  

V důvodové zprávě k novele tohoto zákona (s. 36, 44 a 54), která mění Vámi citovaný § 91 zákona o zdravotních službách, je k Vaší otázce konstatováno toto:

„Jakmile v zákonné lhůtě 96 hodin od potratu neprojeví nikdo zájem o vydání plodu k pohřbení, bude s ním jako doposud nakládáno provozovatelem krematoria v režimu anatomicko-patologického odpadu pouze s tím rozdílem, že budou hromadně (v jedné rakvi) zpopelňovány pouze plody po potratech, tedy bez přítomnosti jiného odpadu ze zdravotnictví.“ 

„K tomu se nově stanoví zákonná lhůta 96 hodin, během níž budou mít rodiče právo rozhodnout, zda požádají o vydání těla jejich samovolně potraceného dítěte nebo dítěte, jehož život byl v průběhu těhotenství ze zdravotních důvodů ukončen, k pohřbení. Po jejím marném uplynutí bude možné s těmito plody zacházet jako s anatomicko-patologickým odpadem, ovšem s nově navrženým způsobem – hromadným zpopelněním plodů v krematoriu bez přítomnosti jiného zdravotnického odpadu. Návrh respektuje právo volby rodičů, kteří by chtěli pohřbít svého potomka v rané fázi vývoje, ale poskytovatel zdravotních služeb jim vydání plodu po potratu odmítl s tvrzením, že takový postup by při váze plodu menší než 500 g neměl oporu v zákoně nebo že se od chvíle potracení jedná o část těla pacientky ex vivo, nikoli o samostatný lidský kadáver. V situacích konfliktního těhotenství jde o respektování práva na osobní a rodinný život, do něhož je podle návrhu zařazeno i právo pohřbít každý lidský pozůstatek bez ohledu na jeho stáří.“

„Uvedená varianta neumožňuje zacházet shodně také s plody po potratu, o jejichž pohřbení neprojeví rodiče zájem, vzhledem k výrazně vyšším nárokům na nově vytvořené podmínky pro jejich přechodné uložení v chladícím zařízení, hromadném uložení do dětské rakve a převozu do krematoria.“

Z těchto citací důvodové zprávy předkladatele zákona vyplývá, že zákonodárce umožnil poskytovatelům zdravotní péče přikázat provozovateli krematoria plody po potratu zpopelňovat hromadně. Blíže viz také prezentaci MMR ze dne 14. září 2017 zveřejněnou na internetových stránkách MMR, obrázek „Bedny pro biologický materiál“ a „Metodika MŽP 2016“.

7. Jako zdravotnická záchranná služba jsme byli přivoláni k ošetření ženy ve druhém trimestru gravidity, ve 21. týdnu. Zjistili jsme, že u ženy dochází k potratu. Před naším příjezdem se porodil vak blan, uvnitř kterého byl plod nejevící známky života. Zahájili jsme resuscitaci, ale nebyla účinná. Jak máme postupovat v případě takového potratu?

Ve vámi popisované situaci došlo zřejmě k potratu plodu, který nebyl životaschopný. Resuscitace, pokud ji velikost plodu a jeho stav po potratu umožní (např. s ohledem na stáří těhotenství nebo dobu odlučování, která nám není známa), je jistě správným postupem. Vzhledem k délce těhotenství však předpokládám, že se jednalo o plod po potratu, jehož hmotnost byla nižší než 500 gramů. Právě tato hmotnost je pomyslnou hranicí, která rozhoduje, zda se jedná o plod po potratu. Vyšší hmotnost než 500 gramů znamená, že se již jedná o mrtvě narozené dítě.

Vozidlo zdravotnické záchranné služby jistě nedisponuje váhou, která by mohla určit, zda se jedná o plod po potratu nebo o mrtvě narozené dítě. Plod i vak blan může být dále vyšetřen. Z těchto důvodů by měl být předán nejprve na gynekologicko-porodnické oddělení spolu s pacientkou. Teprve po vyšetření a případném zvážení by měl gynekolog rozhodnout o dalším postupu.

8. Dovoluje zákon o pohřebnictví pohřbít plod po potratu do hrobu na veřejném pohřebišti, nebo tyto jiné lidské pozůstatky musí být pohřbeny pouze žehem?

Z některých míst zaznívá, že plody po potratu, ke kterým se rodina hlásí, že je hodlá pohřbít, tedy tzv. jiné lidské pozůstatky, mohou být pohřbeny výhradně v krematoriu a rodičům je poté předána urna s popelem. Tato informace je zcela mylná. Rodiče mají právo pohřbít tělíčko potraceného dítěte rovněž do hrobu nebo hrobky v malé dřevěné schránce se vší důstojností a pietou. Záleží na rodičích, pro jaký způsob rozloučení a pohřbení se rozhodnou. Ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s MMR v roce 2022 navrhlo vládě, aby vypravitel pohřbu na pohřbený plod získal pohřebné, pokud si o ně zažádá. V takovém případě úřad práce vyžaduje doklad o pohřbení do země, který má povinnost vydat provozovatel pohřebiště.
 
V souladu se zákonem 265/2001 Sb., o pohřebnictví, konkrétně § 2 písm. b), je mimo jiné plod lidským ostatkem. Matka i otec mohou požádat nemocnici o vydání plodu a mají právo jej pohřbít. Je třeba také uvést, že zdravotnická záchranná služba poskytuje neodkladnou péči a musí být k dispozici pro dalšího pacienta s dojezdovou dobou do 20 minut. Z tohoto důvodu nemůže převážet plod do jiné nemocnice na patologicko-anatomické oddělení k případným vyšetřením. Výjezdová skupina zdravotnické záchranné služby by tak byla blokována činností, která nejen snese odkladu, ale není ani péčí o pacienta.
 
Ze všech výše uvedených důvodů bychom doporučovali plod i s vakem blan předat s pacientkou k dalšímu vyšetření. V případě, že by se vám předání opakovaně nedařilo nebo pokud byste chtěli mít jistotu, že proběhnou v budoucnu bez komplikací, doporučuji celou situaci předem projednat s vedením gynekologicko-porodnického oddělení nebo i s vedením nemocnice.
 
Zdroj: TEMPUS Medicorum, autorka: MUDr. Mgr. Dita Mlynářová. Zveřejněno se souhlasem České lékařské komory.

9. Musíme na obcích zajistit pohřbení i mrtvě narozeného dítěte?

Obec má pohřbívací povinnost k tělu zemřelého. Tělem zemřelého je i tělo mrtvě narozeného dítěte, nikoli však tělo plodu po potratu nebo po umělém přerušení těhotenství. Tělem zemřelého se pro potřeby zákona o pohřebnictví a pro potřeby vyplnění listu o prohlídce zemřelého konkrétně rozumí „plod narozený bez známek života, jehož hmotnost je 500 g a více, nelze-li porodní hmotnost určit, narozený po dvacátém druhém dokončeném týdnu těhotenství, a nelze-li délku těhotenství určit, nejméně 25 cm dlouhý, a to od temene hlavy k patě.“ (Příloha k vyhlášce č. 297/2012 Sb., o listu o prohlídce zemřelého, nečíslovaná poznámka pod čarou pro účel vyplnění listu). Pouze takovému plodu (mrtvě narozenému dítěti) náleží prohlídka lékařem ukončená vyplněním listu o prohlídce zemřelého a zajištění slušného pohřbení obcí. V této souvislosti vznikla potřeba zajistit důstojné zacházení i s tělem plodu potraceného živě pod hranicí tzv. viability; podle § 30 odst. 2 zákona o pohřebnictví „plod po ukončení těhotenství, který vykazoval známky života“, proto patří pod pojem „tělo zemřelého“, nikoli pod definici „jiných lidských pozůstatků“. Těmto lidským pozůstatkům musí být zajištěna stejná pieta a důstojnost jako živě narozeným dětem zemřelým bezprostředně po porodu.