Když nejde o běžný nájem

Nájem služebního bytu nebo bytu zvláštního určení se neřídí stejnými pravidly jako běžný nájem. Může být navázán na zaměstnání, zdravotní stav nebo doporučení zřizovatele. Liší se například tím, kdy nájem zaniká, zda přechází na jiné osoby a jaké má nájemce právní postavení. Klíčové je, co je sjednáno ve smlouvě.

Byt zvláštního určení

Byt zvláštního určení je určen pro ubytování osob se zdravotním postižením – buď přímo, nebo v rámci domu se zařízením pro tyto osoby, případně v domě s pečovatelskou službou. Tyto byty bývají upraveny podle potřeb osob, které potřebují určitou míru podpory nebo péče. Uzavření nájemní smlouvy často vyžaduje písemné doporučení příslušného orgánu či zřizovatele.

Služební byt

Služební byt je pronajímán v souvislosti s výkonem zaměstnání, funkce nebo jiné práce. Má zvláštní právní režim – například právo nájemce na přechod nájmu nebo jeho prodloužení může být omezeno. Nájem zpravidla končí uplynutím měsíce následujícího po tom, kdy nájemce ukončil sjednanou práci, pokud k tomu neměl zvláštní důvod, například pracovní úraz.

Na co si dát pozor

• Rozhoduje smlouva, ne účel stavby - to, že je byt určen určité skupině lidí (např. seniorům nebo zaměstnancům), neznamená automaticky, že jde o byt zvláštního určení nebo služební byt. Právní režim musí být výslovně uveden ve smlouvě.
• Označení nemusí odpovídat skutečnosti - i v domě s pečovatelskou službou mohou být běžné nájemní byty. Stejně tak byt poskytnutý zaměstnavatelem nemusí být služební, pokud to nevyplývá ze smluvního ujednání.
• Získání bytu „díky práci“ nestačí - aby byl byt považován za služební, musí být záměr sjednán mezi zaměstnavatelem a nájemcem. Samotné pracovní zařazení nestačí k tomu, aby se uplatnil zvláštní režim.