Text se zabývá možnými způsoby pozitivního ovlivňování vývoje sídelní struktury měst a obcí v ČR při zohlednění různorodosti sídel a specifik jednotlivých regionů. Publikace vznikla v rámci plnění opatření 1.1.3 Politiky architektury a stavební kultury ČR.
Východiskem pro zpracování materiálu byly především materiály „Analýza trendů vývoje struktury měst a obcí v ČR od roku 1989“ a „Analýza vlivu nových technologií na sídelní strukturu a strukturu sídel a na jejich spolupráci v sídelní struktuře“, oba pořízené v rámci plnění Politiky architektury a stavební kultury ČR (opatření 1.1.1 a 1.1.2). Kromě těchto analýz byly při tvorbě materiálu využity analytické a strategické dokumenty na celostátní a krajské úrovni zabývající se sídelní strukturou. Na základě těchto podkladů jsou stanovena hlavní doporučení, vedoucí k pozitivnímu ovlivňování sídelní struktury. V přílohách se nacházejí doplňující informace k tématu, na které je v textu odkazováno.
Materiál si neklade za cíl do hloubky řešit a odborně zkoumat osídlení a v něm probíhající vazby a procesy. Je spíše průřezem a shrnutím hlavních trendů a nejnovějších poznatků z vybraných výzkumných projektů s úzkým vztahem k osídlení a sídelní struktuře. Hlavní doporučení směřují k nástrojům územního plánování, které mohou zásadním způsobem ovlivňovat vývoj sídelní struktury, politice územního rozvoje a zásadám územního rozvoje, které stanoví základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území na území jednotlivých krajů a koordinují územně plánovací činnost jednotlivých obcí.