Rozhodnutí ve věci nabytí nepatrného majetku bylo publikováno v databázi Nejvyššího soudu České republiky v lednu 2021 pod číslem 24 Cdo 785/2020.
Jde o otázku, která nebyla dosud v praxi dovolacího soudu řešena a která je pro refundaci nákladů sociálních pohřbů naprosto klíčová. Obec v roli vypravitele pohřbu, poté co se z jakéhokoli důvodu rozhodne odmítnout nepatrný majetek po pohřbeném zůstaviteli, podle tohoto rozhodnutí již může legitimně požádat Ministerstvo pro místní rozvoj o refundaci. Obec se nemusí obávat, že řízení o pozůstalosti bude ukončeno soudně nařízenou likvidací nepatrného majetku a Ministerstvo pro místní rozvoj tudíž její žádost bude muset odmítnout.
Podnětem bylo dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti rozhodnutí jednoho z krajských soudů. K dovolací námitce, že zastavení pozůstalostního řízení je podle zákona možné pouze při vydání nepatrného majetku vypraviteli pohřbu, odvolací soud uvedl, že: „… to bude vždy stát, kdo nabude uvedený majetek nepatrné hodnoty.“
Bylo by neekonomické uvedené řízení o pozůstalosti nadále vést, když se o pozůstalost nejedná (nepatrný majetek není pozůstalost). V dané věci se proto analogicky postupuje jako v situaci předpokládané ust. § 154 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.