Zájezd, spojené cestovní služby – Modelové příklady

Jsou okružní plavby (cruises) zájezdem?

S odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 111/2018 Sb., kterým byl změněn zákon č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, jakož i znění bod odůvodnění č. 17 směrnice EU č. 2015/2302 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, je nutno okružní plavby, které zahrnují nocleh, považovat za zájezd. Jedná se o soubor alespoň dvou různých typů služeb cestovního ruchu podle § 1a zákona č. 159/1999 Sb. - dopravy a ubytování pro účely téže cesty nebo pobytu (nejedná se tak o samostatnou službu cestovního ruchu).

V této souvislosti lze odkázat i na rozsudek Soudního dvora EU ve věci Pammer, C-585/08, ve kterém byla za soubor služeb (tj. za zájezd) označena plavba na nákladní lodi uskutečněná na základě smlouvy o plavbě, která za paušální cenu obsahovala vedle dopravy i ubytování a trvala déle než 24 hodin. Na lodi se podle nabídky měla nacházet tělocvična, venkovní bazén, společenská místnost, přístup k videu a televizi. Byly rovněž inzerovány tři dvoulůžkové kabiny se sprchou a WC, odděleným obývacím pokojem vybaveným křesly, psacím strojem, kobercem a chladničkou, jakož i zastávky v přístavech umožňující výlety do města.

Bude se v případě celodenního výletu, který zahrnuje dopravu autobusem, prohlídku města a plavbu lodí jednat o zájezd (nebo spojené cestovní služby)?

Dle ustanovení § 1 odst. 2 písm. písm. a) zákona č. 159/1999 Sb. se tento zákon nevztahuje na zájezdy nebo spojené cestovní služby na dobu kratší než 24 hodin, jestliže nezahrnují nocleh.

Jak je to se zájezdy a spojenými cestovními službami zakoupenými na základě rámcové smlouvy o pracovních cestách?

Nově jsou ve smyslu § 1 odst. 2 písm. c) zákona č. 159/1999 Sb. vyloučeny z působnosti zákona zájezdy a spojené cestovní služby zakoupené osobou na základě rámcové smlouvy o pořádání pracovních cest souvisejících s její obchodní činností, podnikáním nebo povoláním.
Rámcová smlouva o pořádání pracovních cest by pak měla být uzavírána výhradně s tou osobou, s jejíž obchodní činností, podnikáním nebo povoláním souvisí (typicky např. obchodní společnost uzavře smlouvu s cestovní agenturou o pořádání pracovních cest jejích zaměstnanců). Tato osoba by měla být smluvní stranou, neboť rámcová smlouva souvisí s její činností.

Pracovní cesta je v § 42 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů vázána na pracovněprávní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Zákoník práce zde upravuje vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem jako slabší smluvní stranou. Zákon č. 159/1999 Sb. oproti tomu zahrnuje širší okruh osob. Např. jednatele, kteří nemusí být v pracovněprávním vztahu se společností a mají uzavřenu smlouvu o výkonu funkce. Úprava výjimky pro rámcové smlouvy o pořádání pracovních cest v zákoně č. 159/1999 Sb. sleduje také jiný účel, když pro tyto cestující, které považuje za profesionály, nevyžaduje stejný stupeň ochrany jako pro spotřebitele (např. není vyžadováno zajištění pro případ úpadku cestovní kanceláře nebo splnění informační povinnosti cestovní kanceláře podle § 9a zákona č. 159/1999 Sb.). Pojem pracovní cesta v zákoně č. 159/1999 Sb. lze proto vykládat šířeji, tzn. že postačí souvislost s obchodní činností, podnikáním nebo povoláním osoby, která rámcovou smlouvu uzavírá, aniž by musel existovat pracovněprávní vztah (např. u jednatele).

Další otázkou, která byla v souvislosti s uváděnou výjimkou řešena, je výklad pojmu povolání,
resp. případu vlastníků právnické osoby (společníků), kteří nejsou ani zaměstnanci, ani podnikateli a ani členy žádného orgánu, pouze jako společníci danou společnost vlastní. Vztah společníka ke společnosti je dán jeho postavením jako (spolu)vlastníka společnosti. Pokud tedy existuje také souvislost pracovní cesty s obchodní činností nebo podnikáním společnosti, může služby poskytnuté na základě uzavřené rámcové smlouvy využívat také společník. Dle názoru MMR se tohoto případu dotýká také např. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, čj. 6 Afs 116/2014-44, který pro účely daně z příjmů posoudil práci společníka pro společnost jako obdobu závislé činnosti, kterou by vykonával jako zaměstnanec.

Jsou jazykové kurzy (pobyty) zájezdem?

V souvislosti s jazykovými pobyty je v první řadě třeba odkázat na § 1a zákona č. 159/1999 Sb., který vymezuje jednotlivé služby cestovního ruchu, přičemž kombinací alespoň dvou z nich může vzniknout zájezd, resp. spojené cestovní služby. Jazykové kurzy v zahraničí lze přitom považovat za jiné služby cestovního ruchu, neboť představují významnou část zájezdu (alespoň 25% z celkové ceny), příp. jsou inzerovány jako podstatná část zájezdu nebo ji představují (§ 1b odst. 2, resp. § 1c odst. 2 zákona č. 159/1999 Sb.). Zájezdem je přitom vždy určitá kombinace služeb cestovního ruchu. Studijní zahraniční pobyty se pak zpravidla skládají z více služeb cestovního ruchu (1. doprava, 2. ubytování, 3. jiné služby cestovního ruchu, které jsou významnou nebo podstatnou částí zájezdu). Tzn. kombinací alespoň dvou z následujících služeb cestovního ruchu - jazykového kurzu, ubytování a dopravy (např. letenky) - vznikne za podmínek stanovených zákonem č. 159/1999 Sb. zájezd nebo spojené cestovní služby.

O ubytování jako službu cestovního ruchu však nepůjde, je-li ubytování určeno k účelům bydlení. Zákon č. 159/1999 Sb. zde reaguje na bod odůvodnění 17 směrnice EU č. 2015/2302 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách: „Ubytování za účelem bydlení, i při dlouhodobých jazykových kurzech, by se nemělo považovat za ubytování ve smyslu této směrnice.“

Na základě rozsudku Evropského soudního dvora ve věci AFS Intercultural Programs Finland ry,
C-237/97 lze mít za to, že o bydlení se bude jednat v případě pobytu v délce alespoň 6 měsíců. Uvedený rozsudek ESD také stanovil, že ubytování v rodině zdarma, za podmínek, kdy žák je vnímán jako člen rodiny, nesplňuje znaky ubytování jako služby cestovního ruchu.

Je pořádání dětských táborů zájezdem?

Aby se jednalo o zájezd, musí vždy jít o soubor (kombinaci) alespoň dvou různých služeb cestovního ruchu podle § 1a zákona č. 159/1999 Sb. Přitom není rozhodné místo pobytu (zda v ČR nebo v zahraničí). S odkazem na bod odůvodnění č. 17 směrnice EU č. 2302/2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách je třeba ubytování chápat jako samostatnou službu cestovního ruchu, se kterou jsou spojeny tzv. „doplňkové služby“. Ve smyslu směrnice, resp. zákona č. 159/1999 Sb. tak může být v ceně za ubytování jako doplněk zahrnuto též stravování, drobné dopravní služby, jako je přeprava cestujících v rámci prohlídky s průvodcem nebo přeprava mezi hotelem a letištěm nebo železniční stanicí, úklid nebo přístup do místních zařízení určených pro hotelové hosty, jako je bazén, sauna, lázně nebo posilovna. Lze tak konstatovat, že stravování, které je poskytováno jako součást ubytování (tzn. je zahrnuto v ceně za ubytování a je jako součást ubytování rovněž nabízeno a je poskytováno v zařízení, které je součástí ubytovacího komplexu), se již nepovažuje za samostatnou službu cestovního ruchu.

Za samostatnou službu cestovního ruchu se pak považuje jiná služba z oblasti cestovního ruchu, která není ze své podstaty součástí dopravy, ubytování či nájmu automobilu, motocyklu nebo jiného motorového vozidla (je tedy např. tím zmiňovaným doplňkem ubytování, o kterém je hovořeno výše, resp. pojednáno v bodě odůvodnění č. 17 směrnice), zejména prodej vstupenek na kulturní nebo sportovní události, pořádání výletů, prohlídek s průvodcem, prodej skipasů nebo nájem sportovního vybavení.

V praxi pak půjde o nepřeberné množství služeb, které se mohou týkat relaxace, sportu, zábavy
či zdraví (např. wellness pobyty). Sportovní či kulturní program či pořádání výletů včetně průvodcovské činnosti, které jsou v rámci táborů realizovány, pak představují významnou část zájezdu (tj. tvoří alespoň 25 % celkové ceny zájezdu) nebo jsou inzerovány jako podstatná část zájezdu nebo ji jiným způsobem představují. Potom kombinací ubytování a uváděných služeb cestovního ruchu vzniká zájezd.

Bude-li činnost spočívající v pořádání dětských táborů vykazovat jak znaky zájezdu ve smyslu § 1b odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb. (bude se jednat o soubor alespoň dvou různých typů služeb cestovního ruchu – v posuzovaném případě je to ubytování a další služby cestovního ruchu, kterými jsou sportovní či kulturní program či pořádání výletů včetně průvodcovské činnosti), tak i znaky živnostenského podnikání ve smyslu § 2 živnostenského zákona, bude nezbytné pro provozování takové činnosti disponovat živnostenským oprávněním pro provozování koncesované živnosti "Provozování cestovní kanceláře – pořádání zájezdů".

Vztahuje se zákon na všechny zájezdy (SCS)?

Zákon č. 159/1999 Sb. se nevztahuje na zájezdy nebo spojené cestovní služby v případě, že jsou poskytnuty na dobu kratší než 24 hodin, jestliže nezahrnují nocleh, pokud jejich nabízení, prodej nebo zprostředkování není činností vykonávanou podnikatelským způsobem, nebo jsou zakoupené osobou na základě rámcové smlouvy o pořádání pracovních cest souvisejících s její obchodní činností, podnikáním nebo povoláním.