Podmínky vyvlastnění

28 Cdo 349/2017 ze dne 27.04.2017 – Nejvyšší soud
Restituce pozemku dotčeného stavbou dopravní infrastruktury
Rozhodujícím hlediskem pro posouzení otázky, ve kterých případech je ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, vymezené ve schválené územně plánovací dokumentaci, nutné právo k části pozemku vyvlastnit (formou odnětí vlastnického práva), a kdy naopak postačí zřízení věcného břemene, je okolnost, zda restituent by mohl k této části pozemku dotčené takovou stavbou po jejím vydání realizovat své vlastnické právo, nebo nikoliv.

21 Cdo 799/2016 ze dne 26.01.2017 – Nejvyšší soud
Důvody pro zahájení vyvlastňovacího řízení
V rámci vyvlastňovacího řízení není otázka veřejného zájmu předmětem dokazování, vyvlastňovací úřad rozhoduje pouze o tom, jestliže veřejný zájem na dosažení účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Povinnost smluvního zřízení věcného břemene (§ 24 odst. 4 energetického zákona) je titulem k vyvlastnění věcného břemene ve vyvlastňovacím řízení. Zákon v tomto ustanovení výslovně požaduje, aby byl věcně právní vztah mezi provozovatelem a vlastníkem řešen formou věcného břemene. Vzájemné vztahy tedy nelze upravit jinou formou smluvního vztahu. Pokud dotčený vlastník odmítne návrh smlouvy o zřízení věcného břemene a požaduje jinou formu úpravy vzájemných vztahů (např. prodej pozemků nebo dlouhodobý nájem) je to – za splnění dalších podmínek, stanovených v zákoně o vyvlastnění – důvodem pro zahájení vyvlastňovacího řízení.

10 As 294/2016 ze dne 02.03.2017 – Nejvyšší správní soud
Územní a stavební řízení: podmínky pro vyvlastnění
V územním řízení je nutné posoudit, zda je teoreticky možné vyvlastnit pozemek, k němuž žadatel nemá žádný majetkoprávní titul. Jednotlivé podmínky pro vyvlastnění podle § 170 stavebního zákona z roku 2006 se však posuzují v samostatném řízení o vyvlastnění.

6 As 153/2015 ze dne 21.01.2016 – Nejvyšší správní soud
Vyvlastnění: rozdíl mezi žádostí podle § 24 odst. 1 a § 26 odst. 1 zákona o vyvlastnění 
I. Podle § 24 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, nebude-li v řízení prokázáno, že jsou splněny podmínky pro vyvlastnění, vyvlastňovací úřad žádost vyvlastnitele zamítne. Žádost vyvlastňovaného s odkazem na toto ustanovení nelze považovat za návrh obdobný návrhu podle § 26 odst. 1 téhož zákona, o kterém by bylo nutno rozhodnout, ale pouze za procesní stanovisko.
II. Ustanovení § 26 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, upravuje procesní institut žádosti po právní moci rozhodnutí o vyvlastnění. V případě splnění v něm uvedených podmínek vyvlastňovací úřad na žádost vyvlastňovaného rozhodne, že se provedené vyvlastnění zrušuje.

22 A 111/2012 ze dne 05.06.2014 – Krajský soud v Ostravě
Vyvlastňovací řízení může být zahájeno až poté, kdy je pravomocně ukončeno řízení o umístění stavby [§ 18 odst. 3 písm. b) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě].

7 As 174/2014 ze dne 23.10.2014 – Nejvyšší správní soud
Vyvlastnění: přípustnost vyvlastnění  
Ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, nestanoví speciální pravidlo pro to, kdy je možné považovat úsilí vyvinuté vyvlastnitelem k dosažení dohody za postačující pro splnění podmínky přípustnosti vyvlastnění (dle § 5 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě). Toto ustanovení pouze specificky upravuje pravidla pro doručování návrhu na uzavření smlouvy. I v případě, který spadá do působnosti zákona č. 416/2009 Sb., je proto nutno zkoumat, zda bylo v silách vyvlastnitele dosažení dohody s vyvlastňovaným. Nemůže jít pouze o formální snahu o uzavření dohody spočívající v tom, že vyvlastnitel toliko zašle vyvlastňovanému návrh na uzavření kupní smlouvy a nikterak nereaguje (či reaguje zástupnými důvody) na jeho případné alternativní požadavky (jako např. na uzavření směnné smlouvy). Zásadně ovšem platí, že míra aktivity vyžadovaná po vyvlastniteli se mimo jiné odvíjí od aktivity vyvlastňovaného a od toho, zda jeho požadavky svědčí o jeho skutečném zájmu předejít rozhodnutí o vyvlastnění uzavřením dohody.

7 As 2/2013 ze dne 11.07.2013 – Nejvyšší správní soud
Při pokusu o majetkoprávní vypořádání mezi vlastníkem stavby dálnice, silnice nebo místní komunikace a vlastníkem pozemku, na němž jsou tyto komunikace umístěny (§ 17 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) je třeba s ohledem na konkrétní okolnosti případu sledovat zejména naplnění zásad šetření práv vlastníka pozemku a zároveň zohlednění potřeby využívání pozemní komunikace. Pokud vlastník pozemku od samého počátku výslovně deklaruje, že nemá zájem na uzavření dohody a že nepřistoupí na žádné nabízené řešení, nelze po vlastníkovi stavby požadovat, aby vynakládal dodatečné úsilí ke změně postoje vlastníka pozemku. To však neznamená, že by neshoda o výši kupní ceny bránila dohodě o jiném způsobu vypořádání. To platí zvláště v případě, kdy vlastník stavby pozemkem vhodným ke směně disponuje, a neexistuje důvod, aby jej ke směně nenabídl. Pokud vlastník pozemku upřednostňuje některou z forem majetkoprávního vypořádání, pak je povinností vlastníka stavby k této skutečnosti při pokusu o dosažení dohody přihlédnout.

22 Cdo 3138/2010 ze dne 25.09.2012 – Nejvyšší soud
Vyvlastnění, veřejný zájem a zájem vlastníka
V řízení o vyvlastnění nemůže chybět úvaha o převaze veřejného zájmu nad zájmem vlastníka; předpokladem takové úvahy ovšem zpravidla je, že vlastník svůj zájem specifikuje.

28 Cdo 1857/2011 ze dne 16.05.2012 – Nejvyšší soud
Vyvlastnění jako zásah do vlastnických práv 
Institut vyvlastnění představuje nucený zásah do vlastnických práv, přičemž možnosti vyvlastnění jsou limitovány jak ustanovením článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, tak ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění. Ústavněprávním předpokladem vyvlastnění či omezení vlastnického práva je veřejný zájem na tomto výjimečném postupu. Obecné soudy považují veřejný zájem za zájem obecně. Veřejný zájem na vyvlastnění, nelze spatřovat pouze v zájmu státu či státních institucí; může být dán i tehdy, je-li nutné umožnit užívání věci v soukromém vlastnictví. Proto i vyvlastnění práva odpovídajícího věcnému břemeni k vytvoření podmínek pro zajištění přístupu k pozemku a stavbě je ve veřejném zájmu. Veřejný zájem je třeba zjišťovat pro každý konkrétní případ, přičemž je nutno jej chápat jako zájem, který by bylo možno označit za obecně prospěšný. Proto ve veřejném zájmu je například zřízení nezbytného přístupu ke stavbě zbudované na základě stavebního povolení, neboť zájmem společnosti je nepochybně i vytvoření podmínek vlastníkům nemovitostí pro výkon jejich práv a povinností. Jinak tomu ovšem je v případě pokud jde o požadavek zřízení věcného břemene na pozemku ve vlastnictví osob žalovaných z důvodu zájmu žalující strany zřídit na pozemku v jejím vlastnictví stavbu (rodinný dům). Zohlednit je tu třeba především skutečnost, že výstavba rodinného domu je soukromým zájmem žalobkyně a nejedná se tedy o stavbu obecně prospěšnou, aby tak mohly být naplněny podmínky pro nucené omezení vlastnického práva žalovaných ve smyslu zákona č. 184/2006 Sb. Důraz se rovněž přikládá tomu, že ačkoli je nepochybně ve veřejném zájmu podporovat přístup k pozemkům a stavbám, nemůže to v zásadě platit za situace, kdy někdo získal vlastnické právo k pozemkům či stavbám v době, kdy k nim přístup nebyl zajištěn. Vodítkem pro zjištění, zda je dán veřejný zájem na omezení vlastnických práv jedněch vlastníků ve prospěch vlastníků druhých, je naléhavost veřejného zájmu na tom, zda právo vlastníka stavby či pozemku na přístup k těmto nemovitostem převažuje nad právem na ochranu vlastnictví vlastníka přiléhajícího pozemku ve smyslu principu nedotknutelnosti vlastnictví.

21 Cdo 3682/2009 ze dne 26.10.2010 – Nejvyšší soud
V řízení o žádosti na vyvlastnění, která byla podána v době do 31. 12. 2006 a o níž probíhalo (před prvoinstančním nebo odvolacím správním orgánem) ke dni 1. 1. 2007 vyvlastňovací řízení, musí být v době po 1. 1. 2007 provedeny („nově“) všechny úkony předepsané zákonem č. 184/2006 Sb. (s výjimkou povinnosti vyvlastnitele učinit vše pro to, aby vyvlastňovanému byl po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem).

Předmět vyvlastňovacího řízení

2 As 22/2017 ze dne 26.04.2017 – Nejvyšší správní soud
Pozemky a zeměměřictví 
I. Návrhem na rozšíření vyvlastnění podle § 4 odst. 3 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, se může vyvlastňovaný domáhat rozšíření vyvlastnění nejen na nemovitost a práva nikoli nezbytná k dosažení účelu vyvlastnění, nýbrž i na takové nemovitosti a práva, jež k dosažení účelu vyvlastnění nezbytná jsou.
 II. Týkal-li se vyvlastnitelův návrh kupní smlouvy ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, pouze některých z práv potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění, přičemž o kompletnosti výčtu takových práv panovala v negociačním procesu mezi vyvlastnitelem a vyvlastňovaným neshoda, není tím v následném vyvlastňovacím řízení dán důvod nepřípustnosti vyvlastnění práv, jež byla návrhem kupní smlouvy dotčena.
 III. Je-li účelem vyvlastnění realizace stavby dle § 170 odst. 1 písm. a) stavebního zákona z roku 2006, pak do rozsahu práv k pozemkům a ke stavbám, jež jsou potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění (§ 3 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění), spadají rovněž taková práva, která jsou potřebná pro splnění podmínek stanovených ve výrokové části příslušného územního rozhodnutí o umístění stavby (§ 77 písm. a) téhož zákona). To i v případě, že tato práva nejsou nezbytně nutná k faktické realizaci stavby.

5 As 125/2015 ze dne 12.10.2016 – Nejvyšší správní soud
Pozemky a zeměměřictví
V souvislosti s dotčením veřejně prospěšnou stavbou dopravní (silniční) infrastruktury ve vztahu k jiným nemovitostem než těm, které jsou předmětem vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva za účelem realizace této stavby dle § 170 odst. 1 písm. a) stavebního zákona z roku 2006 a § 17 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve spojení s § 3 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, je vlastník těchto nemovitostí oprávněn uplatňovat příslušné námitky, případně připomínky v rámci řízení o návrhu příslušné územně plánovací dokumentace, v níž má být daná veřejně prospěšná stavba vymezena (s možností následné soudní ochrany dle § 101a a násl. s. ř. s.), a dále v územím a stavebním řízení (s možností následné soudní ochrany dle § 65 a násl. s. ř. s.), případně má možnost domáhat se ochrany proti nepřiměřenému obtěžování imisemi z této stavby občanskoprávní cestou. Tyto otázky však nemohou být předmětem samotného vyvlastňovacího řízení.

9 As 89/2015 ze dne 07.04.2016 – Nejvyšší správní soud
Pozemky a zeměměřictví 
Hypotetická možnost řešení přístupu k nemovité věci v rámci budoucích pozemkových úprav nebrání možnosti rozšířit vyvlastnění o takovou nemovitou věc podle § 4 odst. 3 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), pokud v době rozhodování vyvlastňovacího úřadu nesvědčí vyvlastňovanému jednoznačný, právně vynutitelný titul, který mu zajistí v době bezprostředně následující po vyvlastnění přístup k dané nemovité věci.

10 A 47/2013 ze dne 29.08.2013 – Krajský soud v Českých Budějovicích
Jestliže žalobce namítal v rámci řízení o vyvlastnění, že jsou mu ponechávány nevyužitelné, znehodnocené a bezcenné zbytky pozemků, bez přístupu, jedná se dle obsahu o návrh na rozšíření vyvlastnění dle § 4 odst. 3 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě.

Náhrada za vyvlastnění

21 Cdo 3380/2014 ze dne 08.03.2016 – Nejvyšší soud
Výše náhrady za vyvlastnění
Výše náhrady za vyvlastnění má být stanovena ve výši, která má vyvlastňovanému zajistit, aby mu nevznikla majetková újma (s přihlédnutím k místu a času), a ze znaleckého posudku se přitom vychází.

30 Cdo 730/2008 ze dne 18.03.2010 – Nejvyšší soud
K výši náhrady za vyvlastnění
Pro stanovení výše náhrady za vyvlastnění byla rozhodující právní úprava platná v době, kdy bylo správními orgány rozhodnuto o vyvlastnění.

Příslušnost, soudní přezkum

21 Cdo 4411/2016 ze dne 21.02.2017 – Nejvyšší soud
Odpovědnost účastníka za ochranu jeho práv
V soukromoprávních sporech plně platí zásada odpovědnosti účastníka za ochranu jeho práv vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva, každý nechť si střeží svá práva), která předpokládá odpovědnost účastníků za ochranu jejich práv, kterou mají plně ve vlastní dispozici. Nelze tedy klást k tíži žalobců, že na rozdíl od jiných účastníků právních vztahů využili svých zákonem stanovených práv a podáním žaloby podle části páté o. s. ř. uplatnili své postavení coby účastníka, jehož právo bylo dotčeno rozhodnutím správního orgánu, v přístupu k soudu v souladu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, a domohli se tak ochrany vůči zásahům orgánů veřejné moci opravným prostředkem v řízení před nezávislým soudem.

21 Cdo 4457/2015 ze dne 26.10.2016 – Nejvyšší soud
Procesní nástupnictví
Projednání a rozhodnutí právní věci v občanském soudním řízení se musí zúčastnit ti, kdo byli účastníky řízení před správním orgánem nebo jejich právní nástupci. Procesním nástupcem je ten, kdo podle hmotného práva převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

21 Cdo 150/2013 ze dne 30.04.2014 – Nejvyšší soud
Rozhodnutí vydané podle Části páté občanského soudního řádu  
Rozhodnutí soudů vydané v řízení podle Části páté občanského soudního řádu tedy nemůže mít za následek, že by se věcí (nadále) mohl zabývat správní orgán; byly-li splněny podmínky uvedené v Části páté občanského soudního řádu, patří projednání a rozhodnutí sporu nebo jiné právní věci do pravomoci soudů (§ 7 odst. 2 OSŘ) a je vyloučeno, aby mohla být zkoumána (posuzována) ve správním řízení.

15 Ca 2/2007 ze dne 27.10.2007 – Krajský soud v Ústí nad Labem
Věcná příslušnost soudů k projednávání žalob ve věcech vyvlastnění 
Obecně platná dvouměsíční lhůta pro podání žaloby zakotvená v § 247 odst. 1 o. s. ř. se neuplatňuje u žalob, jimiž se žalobci dožadují, aby spor týkající se vyvlastnění byl projednán v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř., a to pro užití interpretačního derogačního pravidla lex specialis derogat legi generali, když norma zvláštní později vydaná, kterou je § 28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, ruší dřívější normu obecnou, tedy § 247 odst. 1 o. s. ř.

Konf 67/2011 ze dne 08.03.2012 – Nejvyšší správní soud
Kompetenční spory: rozhodnutí o zřízení věcného břemene podle zákona o pozemních komunikacích   
Má-li být zřízeno věcné břemeno k pozemku za tím účelem, aby mohla být uskutečněna stavba dálnice, silnice nebo místní komunikace (§ 17 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích), je k rozhodnutí o vyvlastnění a o určení výše náhrady příslušný (obecný) vyvlastňovací úřad (§ 15 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě). Obrana vyvlastňovaného proti výroku o vyvlastnění i výroku o náhradě je možná cestou návrhu na projednání téže věci v řízení občanskoprávním podle části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. o. s. ř.).
Jestliže však taková stavba byla již zřízena na cizím pozemku a vlastníku této stavby se prokazatelně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku (§ 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích), je ke zřízení věcného břemene k pozemku a k rozhodnutí o náhradě za vyvlastnění příslušný speciální stavební úřad (§ 40 zákona o pozemních komunikacích) na návrh vlastníka stavby. Zákonnost výroku o vlastním zřízení věcného břemene (výrok expropriační) přezkoumá ke správní žalobě správní soud v řízení podle soudního řádu správního, zatímco náhrada za vyvlastnění může být předmětem řízení na návrh některé ze stran soukromoprávního vztahu před soudem v řízení občanskoprávním (část pátá občanského soudního řádu).

1 Co 55/2011 ze dne 11.08.2011 – Vrchní soud v Olomouci
Vyvlastnění 
I. Povinnost vyvlastňovacího úřadu poučit účastníky řízení v rozhodnutí o vyvlastnění podle ustanovení § 24 odst. 3, písm. d) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě o tom, za jakých podmínek a v jaké lhůtě se mohou domáhat, aby věc vyvlastnění byla projednána v občanském soudním řízení, je splněna, pokud takové poučení obsahuje alespoň rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu rozhodujícího v prvním stupni v odvolacím řízení správnímu orgánu takovou povinnost žádný předpis neukládá (§ 29, věta první zákona č. 184/2006 Sb., § 68 odst. 5, § 91 odst. 1, § 93 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.).
II. Lhůta k podání žaloby ve věci vyvlastnění stanovená v § 28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě je lhůtou procesní, k jejímuž zachování postačí, aby žaloba byla nejpozději posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost ji doručit soudu (§ 57 odst. 3 o.s.ř.).

28 Cdo 4754/2010 ze dne 03.05.2011 – Nejvyšší soud
K vyvlastnění a žalobě 
Zatímco podle ustanovení § 247 odst. 1 o. s. ř. lze žalobu podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, podle ustanovení § 28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb. „žaloba, kterou účastník řízení požaduje, aby věc vyvlastnění byla projednána v občanském soudním řízení, musí být podána ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu; zmeškání této lhůty nelze prominout“.

Konf 42/2010 ze dne 12.01.2011 – Nejvyšší správní soud
Kompetenční spory: rozhodnutí o zřízení věcného břemene podle zákona o pozemních komunikacích 
K přezkumu rozhodnutí správního orgánu - speciálního stavebního úřadu - o zřízení věcného břemene podle § 17 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je příslušný soud ve správním soudnictví. Ustanovení § 28 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, které založilo pravomoc krajských soudů k přezkumu zákonnosti rozhodnutí o vyvlastnění podle části páté občanského soudního řádu, se zde nepoužije.

Konf 9/2009 ze dne 14.09.2009 – Nejvyšší správní soud
Kompetenční spory: vyřízení o vyvlastnění 
Rozhodl-li správní orgán o zastavení řízení o vyvlastnění, ač podle obsahu jeho rozhodnutí šlo ve skutečnosti o věcné zamítnutí žádosti o vyvlastnění pozemku, rozhodl nesprávně po formální stránce. Nesprávná forma však nezaloží pro přezkoumání takového rozhodnutí věcnou příslušnost soudů ve správním soudnictví. Protože jde o rozhodnutí správního orgánu ve věci samé (přičemž příslušnost soudů v občanském soudním řízení zakládá přímo zákon), lze se nápravy tvrzené věcné nesprávnosti rozhodnutí po účinnosti zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, domáhat - bez ohledu na formálně nesprávný výrok rozhodnutí - postupem podle páté části občanského soudního řádu (§ 244 a násl.) u soudu v občanském soudním řízení.

III. ÚS 3006/07 ze dne 11.06.2009 – Ústavní soud
Příslušnost správních soudů v řízení proti rozhodnutí o zřízení věcného břemene; k zákazu odepření spravedlnosti 
Nejvyšší správní soud postupoval v rozporu s právem účastníka řízení na přístup k soudu, pokud - bez dalšího - zamítl jeho kasační stížnost směřující proti usnesení krajského soudu, kterým byla nesprávně odmítnuta účastníkova žaloba pro nepřípustnost dle § 46 odst. 2 a § 68 písm. b) soudního řádu správního, a to s argumentací, že v mezidobí nabyl účinnosti zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), který výslovně svěřuje projednání vyvlastnění soudu v občanském soudním řízení (§ 28 odst. 1 citovaného zákona), a že tudíž eventuální kasace daného rozhodnutí by byla jen formálním krokem. Tímto postupem totiž vyloučil možnost, aby se věcí mohl zabývat příslušný soud, protože lhůta pro podání žaloby ve smyslu § 82 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 46 odst. 2 větou druhou soudního řádu správního (mezitím) uplynula (a lhůta dle § 28 odst. 2 zákona o vyvlastnění dodržena být nemohla).

Konf 34/2007 ze dne 21.05.2008 – Nejvyšší správní soud
Kompetenční spory: věcná příslušnost soudů k přezkumu zákonnosti rozhodnutí o vyvlastnění po 1. 1. 2007 
I. Počínaje účinností zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, tj. ode dne 1. ledna 2007, zanikla příslušnost správních soudů k přezkumu zákonnosti rozhodnutí o vyvlastnění ve správním soudnictví. K řízení jsou příslušné soudy v občanském soudním řízení, a to soudy krajské, které přitom procesně postupují podle části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. o. s. ř.). Věcí vyvlastnění (§ 28 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění) je přitom třeba rozumět jak případy, kdy správní orgán návrhu na vyvlastnění vyhověl, tak případy, kdy jej pro neplnění zákonných podmínek zamítl. Podstatné je, že se správní orgán věcí zabýval meritorně, a nikoli již výsledek tohoto věcného posouzení.
II. Byl-li adresátem žaloby soud, který je jak soudem věcně příslušným k projednání žaloby ve správním soudnictví, tak i soudem věcně příslušným k projednání žaloby podle části páté o. s. ř., tedy tentýž soud, předá příslušný senát krajského soudu, pokud se domnívá, že předmětná věc náleží jinému senátu téhož krajského soudu, tuto věc podle rozvrhu práce tomuto senátu bez procesního rozhodování (§ 104b odst. 3 o. s. ř. a zrcadlově opačný § 46 odst. 4 s. ř. s.).

Konf 4/2007 ze dne 08.06.2007 – Nejvyšší správní soud
Kompetenční spory: věcná příslušnost soudů k přezkumu zákonnosti rozhodnutí o vyvlastnění po 1. 1. 2007 
Počínaje účinností zákona o vyvlastnění (zákon č. 184/2006 Sb.), tj. ode dne 1. ledna 2007, zanikla příslušnost správních soudů k přezkumu zákonnosti rozhodnutí o vyvlastnění ve správním soudnictví. K řízení jsou příslušné soudy v občanském soudním řízení, a to soudy krajské, které přitom procesně postupují podle části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. o. s. ř.). To, že vyvlastňovací správní akt byl vydán před rozhodným datem, na tom nic nemění, protože zákon o vyvlastnění tuto otázku v přechodných ustanoveních nijak odchylně neřešil; proto se od rozhodného data užije v plném rozsahu nová právní úprava.

Procesní otázky, ostatní
7 As 335/2016 ze dne 31.05.2017 – Nejvyšší správní soud
Pozemky a zeměměřictví
Nárok vyvlastňovaného na náhradu újmy, zakotvený v § 23 odst. 4 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, je soukromoprávním nárokem uplatnitelným v občanském soudním řízení, o kterém správní orgány ve vyvlastňovacím řízení nejsou kompetentní rozhodovat.

8 As 190/2014 ze dne 25.08.2015 – Nejvyšší správní soud
Pozemky a zeměměřictví 
Vyvlastňovací řízení zahájená před nabytím účinnosti zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), se dokončí podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) [§ 190 odst. 3 písm. d) stavebního zákona z roku 2006]. Právní úprava vyvlastnění plynoucí ze zákona č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění, dopadala na neskončená vyvlastňovací řízení pouze do doby, než tato úprava ex lege pozbyla platnosti, tedy do 31. 12. 2006 (čl. LV a čl. LVII zákona č. 186/2006 Sb.).

47 A 16/2012 ze dne 13.03.2014 – Krajský soud v Praze
Zamítne-li správní orgán I. stupně žádost o vyvlastnění s odkazem na nepřípadné ustanovení stavebního zákona z roku 2006 a náležitě se nevypořádá ani s otázkou naplnění veřejného zájmu podle § 3 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě, a toto pochybení nenapraví ani odvolací správní orgán, zruší soud rozhodnutí odvolacího orgánu jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 3 ve spojení s odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

9 Ca 320/2009 ze den 21.11.2012 – Městský soud v Praze
Rozhodnutím o zastavení vyvlastňovacího řízení z důvodu uzavření dohody mezi vyvlastnitelem a vyvlastňovanými [§ 23 odst. 2 písm. b) zákona č. 184/2006 Sb.] nemohl být žalobce dotčen na svých právech či povinnostech, neboť toto rozhodnutí se nijak netýkalo otázky existence zástavního práva žalobce k pozemkům, které měly být předmětem vyvlastnění.

8 As 48/2014 ze dne 20.08.2014 – Nejvyšší správní soud
Vyvlastnění: rozhodnutí o vyvlastnění; poučení o lhůtě k podání žaloby 
Jestliže správní orgán zahájil vyvlastňovací řízení před účinností novely zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, provedené zákonem č. 405/2012 Sb., muselo rozhodnutí o vyvlastnění podle § 24 tohoto zákona obsahovat rovněž poučení, za jakých podmínek a v jaké lhůtě se lze domáhat projednání vyvlastnění v soudním řízení. Na tom nic nemění ani to, že rozhodnutí bylo vydáno až po účinnosti uvedené novely. Je však třeba, aby poučení odpovídalo aktuální právní úpravě věcné příslušnosti soudů a lhůt k projednání jednotlivých výroků rozhodnutí o vyvlastnění.
Pokud bylo třeba vedle zákona o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě aplikovat rovněž zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, muselo uvedené poučení obsahovat rovněž informaci o zkrácení lhůt pro podání žalob na polovinu.

22 Cdo 2187/2013 ze dne 17.12.2013 – Nejvyšší soud
Dispozice s majetkem po zahájení vyvlastňovacího řízení 
Obsah vlastnického práva se nevyčerpává pouze takovou dispozicí s jeho předmětem, kterou má na mysli ustanovení § 19 odst. 3 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, ve znění pozdějších předpisů. Vlastník má i přes uvedená omezení stále právo pozemek užívat, bránit se proti neoprávněným zásahům, a to jak vyvlastnitele, tak i třetích osob, může uzavírat smlouvy s vyvlastnitelem a pozemek se může stát i předmětem dědického řízení.

4 As 13/2013 ze dne 18.06.2013 – Nejvyšší správní soud
I. Existence dohody o získání práv k pozemku nebo stavbě potřebných k uskutečnění účelu vyvlastnění, která je předpokladem pro zastavení vyvlastňovacího řízení podle § 23 odst. 2 písm. b) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě, může být osvědčena i souhlasným prohlášením vyvlastnitele a vyvlastňovaného v rámci ústního jednání před vyvlastňovacím úřadem s tím, že formální podpis kupní smlouvy a její vklad do katastru nemovitostí se může realizovat až dodatečně po zastavení vyvlastňovacího řízení.
 II. Pokud osoba, o které bylo pravomocně rozhodnuto, že není účastníkem správního řízení dle § 28 odst. 1 správního řádu z roku 2004, podá následně odvolání proti dalšímu rozhodnutí vydanému v tomto správním řízení, které je jako nepřípustné zamítnuto dle § 92 odst. 1 citovaného zákona, správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání vychází z pravomocného rozhodnutí o účastenství ve smyslu § 75 odst. 2 na konci s. ř. s.

21 Cdo 1999/2012 ze dne 06.06.2013 – Nejvyšší soud
Vyvlastnění pozemků za účelem stavby dálnice
Bylo-li užívání pozemků pro účel vyvlastnění v rozhodnutích o vyvlastnění definováno jako "zahájení stavby silnice - obchvat na podkladě stavebního povolení" a nevyžadovala-li tato rozhodnutí o vyvlastnění, aby stavba byla ve dvouleté lhůtě zahájena přímo na vyvlastněných pozemcích, postačovalo pro započetí s užíváním pozemků k účelu vyvlastnění samotné zahájení stavby na podkladě stavebního povolení, aniž by bylo významné, zda k provádění konkrétních stavebních prací došlo právě na vyvlastněných pozemcích.

Pl. ÚS 26/08 ze dne 07.04.2009 – Ústavní soud
K návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) (171/2009 Sb.) 
Přijetím zákona o vyvlastnění se právní stav výchozí pro soudní přezkum podle něho vydaných rozhodnutí zásadně změnil. Pravomoc projednávat a rozhodovat tyto věci byla svěřena soudům konajícím občanské soudní řízení. Dosavadní výklad, svěřující řízení ve věcech vyvlastnění správním soudům, byl nadále neudržitelný. Logickou reakcí pak bylo rozhodnutí zvláštního senátu zřizovaného dle zákona č. 131/2002 Sb., který usnesením ze dne 8. 6. 2007, č. j. Konf 4/2007 - 6, publikovaném pod č. 1312/2007 Sb. NSS, určil jako příslušný k vydání rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí krajského úřadu o zřízení věcného břemene soud v občanském soudním řízení; stejně rozhodl i později v obdobných věcech sp. zn. Konf 34/2007, sp. zn. Konf 4/2008 a sp. zn. Konf 14/2008. Konstatoval k tomu, že dne 1. 1. 2007 nabyl účinnosti zákon o vyvlastnění, který upravil hmotněprávní i procesní otázky odnětí či omezení vlastnického práva včetně pravidel pro projednávání vyvlastnění v řízení před soudem. Projednání a rozhodnutí věci vyvlastnění bylo výslovně svěřeno soudům v občanském soudním řízení postupujícím podle části páté občanského soudního řádu. Tato pravomoc je založena bez ohledu na to, že sám vyvlastňovací akt byl vydán před datem účinnosti zákona.
Ústavní soud k tomu uvádí, že zvláštní senát postupoval ústavně konformním způsobem, když rozhodování o příslušných kompetenčních konfliktech uzpůsobil nové právní úpravě. Takový postup totiž odpovídá principu dělby, neboť platí, že soudy poskytují ochranu právům způsobem, který stanoví zákon (čl. 90 Ústavy). Odrazem relace moci zákonodárné a moci soudní a jejich vzájemného vyvažování je pak též imperativ, podle něhož je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (čl. 95 odst. 1 Ústavy). Jinými slovy pro soud je určující znění zákona, nikoliv názor nauky či praxe na charakter expropriačního aktu. Kritériem přezkumu zákona Ústavním soudem je pak jeho soulad s ústavou, nikoliv to, zda odpovídá stanovisku doktríny. To, že se zákonodárce odchýlí při tvorbě úpravy některého právního institutu od toho, jak na něj již ustáleně pohlíží právní praxe, nezakládá bez dalšího rozpor takové úpravy s ústavním pořádkem. Jiný výklad by odporoval postavení a poslání soudní moci a nepřípustně by ovlivnil rovnováhu vztahů mezi zákonodárnou mocí a justicí.

Pl. ÚS 24/08 ze dne 17.03.2009 – Ústavní soud
K návrhu na zrušení zákona č. 544/2005 Sb., o výstavbě vzletové a přistávací dráhy 06R - 24L letiště Praha Ruzyně (124/2009 Sb.) 
Deklarování veřejného zájmu zákonem v konkrétně určené věci je neslučitelné s principy právního státu, zejména s principem dělby moci, omezuje rovněž právo na soudní přezkum a je tak v rozporu s čl. 1, čl. 2 odst. 1 a 3, čl. 81 a čl. 90 Ústavy, jakož i s čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Ustanovení zákona stanovující (pro konkrétní stavbu) neodůvodněně odlišný procesní režim porušují princip rovnosti v právech, jakož i čl. 11 odst. 1 věta druhá Listiny základních práv a svobod, dle nějž vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.