Finanční udržitelnost bydlení
Podíl výdajů na bydlení na příjmech
Podíl výdajů na bydlení na příjmech představuje podíl příjmů, který vydá průměrná domácnost na náklady spojené s bydlením.
Celkové výdaje na bydlení zahrnují nájem, elektřinu, plyn, ústřední topení a vodu, vodné, ostatní služby, paliva a běžnou údržbu. Nezahrnují splátky úvěrů ani úroků.
Pro mezinárodní srovnání využíváme data Eurostatu, ve kterých jsou mezi výdaje na bydlení zahrnuty náklady na energie (voda, elektřina, plyn a topení), pojištění nemovitosti, povinné služby a poplatky (např. odvoz odpadu a odpadních vod), daně, běžnou údržbu a opravy. Pro vlastníky nemovitostí se do nákladů na bydlení započítávají úrokové platby z úvěrů na bydlení po odečtení daňových úlev. U nájemníků jsou do nákladů zahrnuty platby za nájem.
Stav a vývoj
- V Česku se podíl výdajů na bydlení dlouhodobě pohybuje kolem 23 %, nejvyšší podíl v roce 2013 (25,45 %), nejnižší v roce 2021 (20,55 %). Od roku 2021 došlo k nárůstu o necelé 3 p.b.
- Z regionálního pohledu dávaly v roce 2023 v průměru větší část svých výdajů na bydlení zejména domácnosti v Praze (26,9 %), dále v Ústeckém (25,6 %), Moravskoslezském (25,3 %) a Libereckém kraji (25 %). Dlouhodobě nejvíce se nad celorepublikovým průměrem pohybuje Praha, a to v průměru o 3,3 p.b. a Ústecký kraj v průměru o 2,8 p.b.
- Z jednotlivých skupin obyvatel mají nejvyšší náklady na bydlení zejména nízkopříjmové domácnosti (u domácností v nejnižším příjmovém kvintilu to v roce 2023 bylo 40,6 %). Dále nájemníci (36,8 % v roce 2023), jejichž výdaje na bydlení v dlouhodobém horizontu rostly nejvíce (od roku 2005 o 7 p.b.) a samoživitelé a samoživitelky (33,8 %), u kterých byl zaznamenán nejvyšší nárůst v posledním roce (o 4 p.b.).
- Rozdíly mezi různými skupinami domácností se stávají stále výraznějšími. Nájemníci a domácnosti s nízkými příjmy čelí výrazně vyššímu zatížení výdaji na bydlení, které oproti průměru stále více stoupá. Jejich zatížení výdaji na bydlení se tak postupně vzdaluje od vlastníků a domácností s vyššími příjmy, čímž se prohlubují společenské nerovnosti.
- V evropském srovnání se Česko dlouhodobě pohybuje mírně nad průměrem EU, k větším nárůstu došlo zejména v posledním roce. V průměru je tak Česko srovnatelné v nákladech na bydlení v posledních letech např. se Švédskem nebo Nizozemskem nebo Bulharskem.
Hodnocení
Dlouhodobý trend
- Podíl výdajů na bydlení na příjmech dostáhl svého vrcholu v roce 2013, od té doby stabilně klesal až do roku 2021.
Krátkodobý trend
- Od roku 2021 podíl výdajů na bydlení na příjmech roste a znovu dosáhl prakticky maxima z roku 2013.
Mezinárodní srovnání
- V rámci států EU se Česko nachází dlouhodobě mezi průměrem zemí EU.
ČR
Mezinárodní srovnání
Nadměrné zatížení výdaji na bydlení
Míra nadměrného zatížení výdaji na bydlení představuje podíl domácností, jejichž výdaje na bydlení přesahují hranici 40 % čistých disponibilních příjmů a jsou tedy považovány za nadměrně zatížené.
Celkové výdaje na bydlení zahrnují nájem, elektřinu, plyn, ústřední topení a vodu, vodné, ostatní služby, paliva a běžnou údržbu. Nezahrnují splátky úvěrů ani úroků.
Pro mezinárodní srovnání využíváme data Eurostatu, ve kterých jsou mezi výdaje na bydlení zahrnuty náklady na energie (voda, elektřina, plyn a topení), pojištění nemovitosti, povinné služby a poplatky (např. odvoz odpadu a odpadních vod), daně, běžnou údržbu a opravy. Pro vlastníky nemovitostí se do nákladů na bydlení započítávají úrokové platby z úvěrů na bydlení po odečtení daňových úlev. U nájemníků jsou do nákladů zahrnuty platby za nájem.
Stav a vývoj
- V roce 2023 bylo v Česku zatíženo nadměrnými náklady na bydlení 12,9 % domácností. Nejvyšší podíl domácností s nadměrným zatížením vykazovala Praha (20,7 % z celkového počtu domácností v kraji), dále Moravskoslezský kraj (15,8 %), Ústecký kraj (15,7 %) a Liberecký (15,2 %).
- Významně více jsou ohroženy nadměrnými výdaji na bydlení nízkopříjmové domácnosti (1. příjmový kvintil), v roce 2023 se to týkalo více než 40 % těchto domácností. Dalšími významně dotčenými skupinami jsou poté nájemníci (35,7 %) a samoživitelé a samoživitelky (30,3 %).
- Dlouhodobě se podíl domácností s nadměrným zatížením náklady na bydlení pohybuje kolem 12 %, nejvíce nadměrně zatížených domácností bylo v roce 2014 (14,9 %), naopak nejméně v roce 2021 (9,2 %). Za posledních deset let došlo celkově k poklesu podílu těchto domácností (-1,8 p.b.), za poslední tři roky ovšem dochází k rychlému nárůstu (o 3,7 p.b.). Významný nárůst od roku 2021 je patrný zejména u nízkopříjmových domácností (11,7 p.b.). Strmější růst podílu je patrný také u domácností důchodců, jichž je výdaji na bydlení nadměrně zatíženo o 76 % více než před 2 lety, což je způsobeno zejména větší průměrnou velikostí bytů na osobu, a tím pravděpodobně vyššími nárůsty v nákladech na energie.
- Dlouhodobě nejvíce nadměrně zatížené jsou domácnosti nájemníků, u kterých došlo k nárůstu zejména po deregulaci nájemního trhu a současná hodnota se přibližuje historickému maximu z tohoto období.
- Ve srovnání se státy Evropy se Česko řadí dlouhodobě k průměru EU a jeho situace je porovnatelná se zeměmi V4. Nejvyšší podíl osob nadmíru zatížených náklady na bydlení je v Řecku, naopak nejnižší podíl je na Kypru. Významný nárůst v podílu zatížených osob za poslední 3 roky byl evidován v Lucembursku.
Hodnocení
Dlouhodobý trend
- Od roku 2005 do roku 2014 podíl domácností zatížených nadměrnými náklady na bydlení rostl. Od roku 2014 do roku 2021 začal stabilně klesat a dostal se postupně až pod úroveň hodnoty z roku 2005, kterou však vývojem v posledních třech letech opětovně přesáhl.
Krátkodobý trend
- V posledních 3 letech dochází k výraznějšímu nárůstu podílu nadměrně zatížených domácností. Ohrožené jsou zejména domácnosti s nízkými příjmy, domácnosti v nájemním bydlení a samoživitelé a samoživitelky. V těchto skupinách roste podíl ohrožených domácností zejména od roku 2021.
Mezinárodní srovnání
- V dlouhodobém průměru se Česko řadí k průměru zemí Evropské unie. Podíl domácností s nadměrným zatížením je srovnatelný např. s Rumunskem nebo Švédskem.
ČR
Mezinárodní srovnání
Reziduální chudoba
Míra reziduální chudoby způsobené výdaji na bydlení představuje podíl domácností, které po uhrazení výdajů spojených s bydlením nemají dostatek finančních prostředků na zajištění základních potřeb, jako je výživa a další nezbytnosti. Jedná se o podíl domácností, kterým po zaplacení všech výdajů na bydlení zůstává disponibilní příjem nižší než 1,5násobek životního minima odpovídajícího složení dané domácnosti.
Pro mezinárodní srovnání využíváme příbuzný indikátor zachycující podíl osob, které jsou nadměrně zatížené výdaji na bydlení a zároveň se jejich příjem pohybuje pod hranicí relativní příjmové chudoby. Ta je stanovena jako 60 % mediánu příjmů v dané zemi.
Stav a vývoj
Domácnosti ohrožené reziduální chudobou tvoří 0,89 %.
Nejvyšší míra reziduální chudoby je v Olomouckém kraji (2 %), v Praze (1,6 %) a Jihomoravském kraji (1,6 %).
Mezi domácnosti s nejvyšším podílem reziduální chudoby patří nízkopříjmové domácnosti (4,25 %), samoživitelé a samoživitelky (2,84 %) a nájemníci (2,23 %). Mezi domácnostmi seniorů bylo naopak pouze 0,65 % domácností zasažených reziduální chudobou.
Hodnocení
Dlouhodobý trend
- Podíl domácností ohrožených reziduální chudobou v Česku je dlouhodobě relativně stabilní. Od roku 2015 do 2020 tento podíl mírně klesal.
Krátkodobý trend
- Od roku 2021 pozorujeme vzestup indikátoru reziduální chudoby, přičemž hodnota z roku 2023 (0,89 %) je stále nižší než byla v roce 2015.
Mezinárodní srovnání
- V Česku je podíl osob pod hranicí chudoby (jejich příjmy se pohybují pod 60 % mediánu disponibilního příjmu), kteří jsou zároveň nadměrně zatíženi náklady na bydlení, 47,4 %. To je více, než kolik bylo naměřeno v zemích V4 i sousedních státech. Přesto Česko nevybočuje z evropského průměru a hodnoty jsou srovnatelné s těmi z Velké Británie, Německa nebo Švédska. Naopak nejvyšší podíl osob pohybujících se pod definovanou příjmovou hranicí chudoby, kteří jsou nadměrně zatíženi náklady na bydlení, byl v roce 2023 evidován v Řecku (86 %) a Dánsku (72 %).
ČR
Mezinárodní srovnání
Pocitové zatížení výdaji na bydlení
Pocitové zatížení výdaji na bydlení představuje podíl domácností, které uvedly, že výdaje na bydlení pro ně představují velkou zátěž. Tento indikátor je založen na subjektivním vnímání finanční zátěže spojené s bydlením a zohledňuje osobní zkušenosti a pocity jednotlivců vůči výdajům na bydlení. Může se tedy lišit od “objektivních” indikátorů, které používají standardní normy pro hodnocení finanční zátěže.
Stav a vývoj
Podíl domácností, které uvedly, že náklady na bydlení jsou pro ně velkou zátěží, dosáhl v roce 2023 21,2 %. Nejvyšší hodnoty subjektivního zatížení jsou v Libereckém (37,1 %) a Pardubickém kraji (31,9 %).
Nejvyšší hodnoty subjektivního zatížení vykazují samoživitelé a samoživitelky (47,4 %), dále potom u nájemníci (34,7 %) a nízkopříjmové domácnosti (36,6 %).
Ve srovnání s vybranými státy Evropy je podíl osob vyjadřující vysoké subjektivní zatížení výdaji na bydlení spíše nižší v porovnání s průměrem EU(27), který byl v roce 2023 o více než 10 p.b. vyšší. Nejvyšší podíl osob, kteří vnímají zatížení výdaji na bydlení jako nadměrné, byl v roce 2023 zaznamenán v Polsku (55 %) a na Kypru (51 %).
Hodnocení
Dlouhodobý trend
- Od roku 2013 do roku 2021 míra subjektivního zatížení prudce klesala (z 28,75 % v roce 2013 na 14,32 % v roce 2021).
Krátkodobý trend
- Od roku 2021 hodnota indikátoru opět roste, a to u všech skupin obyvatel.
Mezinárodní srovnání
- Ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi je míra subjektivního zatížení v Česku průměrná. Podobné hodnoty jako Česko dosahuje například Finsko nebo Slovinsko. Ve srovnání se sousedními zeměmi je však míra subjektivního zatížení v Česku nejnižší.
ČR
Mezinárodní srovnání
Prodlení s platbami za bydlení
Míra prodlení s platbami za bydlení představuje podíl domácností, které se alespoň jednou za posledních 12 měsíců dostaly kvůli finančním problémům do prodlení s placením výdajů spojených s bydlením. Mezi tyto výdaje se řadí nájemné nebo fond oprav, platby za teplo, elektřinu, plyn nebo vodu a platby hypotéky nebo půjčky na byt.
Stav a vývoj
V rámci Česka lze pozorovat velké regionální rozdíly v podílu domácností, které kvůli finančním problémům nemohou platit výdaje za bydlení včas. Největší podíl takových domácností je v Libereckém (5,6 %), Ústeckém (3,9 %) a Olomouckém kraji (3,8 %). Nejnižší podíl je ve Zlínském (0,6 %) a Jihomoravském kraji (0,8 %).
Skupiny domácností s nejvyšším podílem těch, kteří se v posledním roce opozdili s platbami za bydlení jsou samoživitelé a samoživitelky (7,6 %) a nájemníci (7,1 %). Domácnosti seniorů naopak vykazují nejnižší podíl domácností s prodlením.
Hodnocení
Dlouhodobý trend
- V rámci zkoumaného období byl indikátor prodlení s platbami nejvyšší v roce 2005. Od té doby klesal až do ekonomické krize. V roce 2008 mírně stoupl a mezi lety 2009 a 2014 se držel těsně pod hodnotou 5 %. Mezi lety 2014 a 2017 hodnota indikátoru klesala až na 2,5 %, okolo této hodnoty se drží do současnosti.
Krátkodobý trend
- Přestože v celkových datech v posledních letech nepozorujeme výraznou odchylku od dlouhodobého trendu, při pohledu na specifické skupiny domácností (jako jsou samoživitelé, nájemníci a mladí lidé) jsme loni zaznamenali prudký nárůst tohoto indikátoru.
Mezinárodní srovnání
- Ve srovnání s vybranými evropskými státy se Česko řadí mezi země s nejnižším podílem osob (2,9 %), které se v posledním roce opozdili s platbami. Průměr EU (27) v roce 2023 dosahoval podílu 9,3 % osob.
ČR
Mezinárodní srovnání
Podíl výdajů na bydlení na spotřebě
Podíl výdajů na bydlení na spotřebě představuje podíl celkové spotřeby, který využívá průměrná domácnost na spotřebu bydlení, energií a souvisejících služeb. Tyto výdaje zahrnují nájemné, zásobování vodou, elektřinu, plyn a jiné druhy paliv, náklady na údržbu a opravy obydlí a další služby související s bydlením.
Stav a vývoj
V roce 2022 se v Česku výdaje na bydlení podílely na celkové spotřebě domácností 26 %, což je srovnatelný podíl zejména se zeměmi západní Evropy (Francie, Belgie). V roce 2021 vystoupalo Česko o 5 p.b. nad evropský průměr.
Podíl nákladů na bydlení na celkové spotřebě domácností byl nejvyšší v roce 2020, a to 28,3 %.
Hodnocení
Dlouhodobý trend
- Podíl výdajů na bydlení na celkové spotřebě dlouhodobě mírně klesá. Za posledních 10 let se snížil podíl těchto výdajů o necelé 2 p.b.
Krátkodobý trend
- V posledním roce došlo taktéž k poklesu o 2 p.b.
Mezinárodní srovnání
- Česko se řadí k zemím se spíše vyšším podílem výdajů na bydlení na celkové spotřebě domácností, podíl výdajů na celkové spotřebě je nad průměrem Evropské Unie.