Finanční udržitelnost bydlení

Podíl výdajů na bydlení na příjmech

  • Podíl výdajů na bydlení na příjmech představuje podíl příjmů, který vydá průměrná domácnost na náklady spojené s bydlením.

  • Celkové výdaje na bydlení zahrnují nájem, elektřinu, plyn, ústřední topení a vodu, vodné, ostatní služby, paliva a běžnou údržbu. Nezahrnují splátky úvěrů ani úroků.

  • Pro mezinárodní srovnání využíváme data Eurostatu, ve kterých jsou mezi výdaje na bydlení zahrnuty náklady na energie (voda, elektřina, plyn a topení), pojištění nemovitosti, povinné služby a poplatky (např. odvoz odpadu a odpadních vod), daně, běžnou údržbu a opravy. Pro vlastníky nemovitostí se do nákladů na bydlení započítávají úrokové platby z úvěrů na bydlení po odečtení daňových úlev. U nájemníků jsou do nákladů zahrnuty platby za nájem.

  • Metodika

  • Srovnání s výsledky jiných měření

Stav a vývoj

  • V Česku se podíl výdajů na bydlení dlouhodobě pohybuje kolem 23 %, nejvyšší podíl v roce 2013 (25,45 %), nejnižší v roce 2021 (20,55 %). Od roku 2021 došlo k nárůstu o necelé 3 p.b.
  • Z regionálního pohledu dávaly v roce 2023 v průměru větší část svých výdajů na bydlení zejména domácnosti v Praze (26,9 %), dále v Ústeckém (25,6 %), Moravskoslezském (25,3 %) a Libereckém kraji (25 %). Dlouhodobě nejvíce se nad celorepublikovým průměrem pohybuje Praha, a to v průměru o 3,3 p.b. a Ústecký kraj v průměru o 2,8 p.b.
  • Z jednotlivých skupin obyvatel mají nejvyšší náklady na bydlení zejména nízkopříjmové domácnosti (u domácností v nejnižším příjmovém kvintilu to v roce 2023 bylo 40,6 %). Dále nájemníci (36,8 % v roce 2023), jejichž výdaje na bydlení v dlouhodobém horizontu rostly nejvíce (od roku 2005 o 7 p.b.) a samoživitelé a samoživitelky (33,8 %), u kterých byl zaznamenán nejvyšší nárůst v posledním roce (o 4 p.b.).
  • Rozdíly mezi různými skupinami domácností se stávají stále výraznějšími. Nájemníci a domácnosti s nízkými příjmy čelí výrazně vyššímu zatížení výdaji na bydlení, které oproti průměru stále více stoupá. Jejich zatížení výdaji na bydlení se tak postupně vzdaluje od vlastníků a domácností s vyššími příjmy, čímž se prohlubují společenské nerovnosti.
  • V evropském srovnání se Česko dlouhodobě pohybuje mírně nad průměrem EU, k větším nárůstu došlo zejména v posledním roce. V průměru je tak Česko srovnatelné v nákladech na bydlení v posledních letech např. se Švédskem nebo Nizozemskem nebo Bulharskem.

Hodnocení

  • Dlouhodobý trend

    • Podíl výdajů na bydlení na příjmech dostáhl svého vrcholu v roce 2013, od té doby stabilně klesal až do roku 2021.
  • Krátkodobý trend

    • Od roku 2021 podíl výdajů na bydlení na příjmech roste a znovu dosáhl prakticky maxima z roku 2013.
  • Mezinárodní srovnání

    • V rámci států EU se Česko nachází dlouhodobě mezi průměrem zemí EU.

ČR

Mezinárodní srovnání

Nadměrné zatížení výdaji na bydlení

  • Míra nadměrného zatížení výdaji na bydlení představuje podíl domácností, jejichž výdaje na bydlení přesahují hranici 40 % čistých disponibilních příjmů a jsou tedy považovány za nadměrně zatížené.

  • Celkové výdaje na bydlení zahrnují nájem, elektřinu, plyn, ústřední topení a vodu, vodné, ostatní služby, paliva a běžnou údržbu. Nezahrnují splátky úvěrů ani úroků.

  • Pro mezinárodní srovnání využíváme data Eurostatu, ve kterých jsou mezi výdaje na bydlení zahrnuty náklady na energie (voda, elektřina, plyn a topení), pojištění nemovitosti, povinné služby a poplatky (např. odvoz odpadu a odpadních vod), daně, běžnou údržbu a opravy. Pro vlastníky nemovitostí se do nákladů na bydlení započítávají úrokové platby z úvěrů na bydlení po odečtení daňových úlev. U nájemníků jsou do nákladů zahrnuty platby za nájem.

  • Metodika

  • Srovnání s výsledky jiných měření

Stav a vývoj

  • V roce 2023 bylo v Česku zatíženo nadměrnými náklady na bydlení 12,9 % domácností. Nejvyšší podíl domácností s nadměrným zatížením vykazovala Praha (20,7 % z celkového počtu domácností v kraji), dále Moravskoslezský kraj (15,8 %), Ústecký kraj (15,7 %) a Liberecký (15,2 %).
  • Významně více jsou ohroženy nadměrnými výdaji na bydlení nízkopříjmové domácnosti (1. příjmový kvintil), v roce 2023 se to týkalo více než 40 % těchto domácností. Dalšími významně dotčenými skupinami jsou poté nájemníci (35,7 %) a samoživitelé a samoživitelky (30,3 %).
  • Dlouhodobě se podíl domácností s nadměrným zatížením náklady na bydlení pohybuje kolem 12 %, nejvíce nadměrně zatížených domácností bylo v roce 2014 (14,9 %), naopak nejméně v roce 2021 (9,2 %). Za posledních deset let došlo celkově k poklesu podílu těchto domácností (-1,8 p.b.), za poslední tři roky ovšem dochází k rychlému nárůstu (o 3,7 p.b.). Významný nárůst od roku 2021 je patrný zejména u nízkopříjmových domácností (11,7 p.b.). Strmější růst podílu je patrný také u domácností důchodců, jichž je výdaji na bydlení nadměrně zatíženo o 76 % více než před 2 lety, což je způsobeno zejména větší průměrnou velikostí bytů na osobu, a tím pravděpodobně vyššími nárůsty v nákladech na energie.
  • Dlouhodobě nejvíce nadměrně zatížené jsou domácnosti nájemníků, u kterých došlo k nárůstu zejména po deregulaci nájemního trhu a současná hodnota se přibližuje historickému maximu z tohoto období.
  • Ve srovnání se státy Evropy se Česko řadí dlouhodobě k průměru EU a jeho situace je porovnatelná se zeměmi V4. Nejvyšší podíl osob nadmíru zatížených náklady na bydlení je v Řecku, naopak nejnižší podíl je na Kypru. Významný nárůst v podílu zatížených osob za poslední 3 roky byl evidován v Lucembursku.

Hodnocení

  • Dlouhodobý trend

    • Od roku 2005 do roku 2014 podíl domácností zatížených nadměrnými náklady na bydlení rostl. Od roku 2014 do roku 2021 začal stabilně klesat a dostal se postupně až pod úroveň hodnoty z roku 2005, kterou však vývojem v posledních třech letech opětovně přesáhl.
  • Krátkodobý trend

    • V posledních 3 letech dochází k výraznějšímu nárůstu podílu nadměrně zatížených domácností. Ohrožené jsou zejména domácnosti s nízkými příjmy, domácnosti v nájemním bydlení a samoživitelé a samoživitelky. V těchto skupinách roste podíl ohrožených domácností zejména od roku 2021.
  • Mezinárodní srovnání

    • V dlouhodobém průměru se Česko řadí k průměru zemí Evropské unie. Podíl domácností s nadměrným zatížením je srovnatelný např. s Rumunskem nebo Švédskem.

ČR

Mezinárodní srovnání

Reziduální chudoba

  • Míra reziduální chudoby způsobené výdaji na bydlení představuje podíl domácností, které po uhrazení výdajů spojených s bydlením nemají dostatek finančních prostředků na zajištění základních potřeb, jako je výživa a další nezbytnosti. Jedná se o podíl domácností, kterým po zaplacení všech výdajů na bydlení zůstává disponibilní příjem nižší než 1,5násobek životního minima odpovídajícího složení dané domácnosti.

  • Pro mezinárodní srovnání využíváme příbuzný indikátor zachycující podíl osob, které jsou nadměrně zatížené výdaji na bydlení a zároveň se jejich příjem pohybuje pod hranicí relativní příjmové chudoby. Ta je stanovena jako 60 % mediánu příjmů v dané zemi.

  • Metodika

Stav a vývoj

  • Domácnosti ohrožené reziduální chudobou tvoří 0,89 %.

  • Nejvyšší míra reziduální chudoby je v Olomouckém kraji (2 %), v Praze (1,6 %) a Jihomoravském kraji (1,6 %).

  • Mezi domácnosti s nejvyšším podílem reziduální chudoby patří nízkopříjmové domácnosti (4,25 %), samoživitelé a samoživitelky (2,84 %) a nájemníci (2,23 %). Mezi domácnostmi seniorů bylo naopak pouze 0,65 % domácností zasažených reziduální chudobou.

Hodnocení

  • Dlouhodobý trend

    • Podíl domácností ohrožených reziduální chudobou v Česku je dlouhodobě relativně stabilní. Od roku 2015 do 2020 tento podíl mírně klesal.
  • Krátkodobý trend

    • Od roku 2021 pozorujeme vzestup indikátoru reziduální chudoby, přičemž hodnota z roku 2023 (0,89 %) je stále nižší než byla v roce 2015.
  • Mezinárodní srovnání

    • V Česku je podíl osob pod hranicí chudoby (jejich příjmy se pohybují pod 60 % mediánu disponibilního příjmu), kteří jsou zároveň nadměrně zatíženi náklady na bydlení, 47,4 %. To je více, než kolik bylo naměřeno v zemích V4 i sousedních státech. Přesto Česko nevybočuje z evropského průměru a hodnoty jsou srovnatelné s těmi z Velké Británie, Německa nebo Švédska. Naopak nejvyšší podíl osob pohybujících se pod definovanou příjmovou hranicí chudoby, kteří jsou nadměrně zatíženi náklady na bydlení, byl v roce 2023 evidován v Řecku (86 %) a Dánsku (72 %).

ČR

Mezinárodní srovnání

Pocitové zatížení výdaji na bydlení

  • Pocitové zatížení výdaji na bydlení představuje podíl domácností, které uvedly, že výdaje na bydlení pro ně představují velkou zátěž. Tento indikátor je založen na subjektivním vnímání finanční zátěže spojené s bydlením a zohledňuje osobní zkušenosti a pocity jednotlivců vůči výdajům na bydlení. Může se tedy lišit od “objektivních” indikátorů, které používají standardní normy pro hodnocení finanční zátěže.

  • Metodika

  • Srovnání s výsledky jiných měření

Stav a vývoj

  • Podíl domácností, které uvedly, že náklady na bydlení jsou pro ně velkou zátěží, dosáhl v roce 2023 21,2 %. Nejvyšší hodnoty subjektivního zatížení jsou v Libereckém (37,1 %) a Pardubickém kraji (31,9 %).

  • Nejvyšší hodnoty subjektivního zatížení vykazují samoživitelé a samoživitelky (47,4 %), dále potom u nájemníci (34,7 %) a nízkopříjmové domácnosti (36,6 %).

  • Ve srovnání s vybranými státy Evropy je podíl osob vyjadřující vysoké subjektivní zatížení výdaji na bydlení spíše nižší v porovnání s průměrem EU(27), který byl v roce 2023 o více než 10 p.b. vyšší. Nejvyšší podíl osob, kteří vnímají zatížení výdaji na bydlení jako nadměrné, byl v roce 2023 zaznamenán v Polsku (55 %) a na Kypru (51 %).

Hodnocení

  • Dlouhodobý trend

    • Od roku 2013 do roku 2021 míra subjektivního zatížení prudce klesala (z 28,75 % v roce 2013 na 14,32 % v roce 2021).
  • Krátkodobý trend

    • Od roku 2021 hodnota indikátoru opět roste, a to u všech skupin obyvatel.
  • Mezinárodní srovnání

    • Ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi je míra subjektivního zatížení v Česku průměrná. Podobné hodnoty jako Česko dosahuje například Finsko nebo Slovinsko. Ve srovnání se sousedními zeměmi je však míra subjektivního zatížení v Česku nejnižší.

ČR

Mezinárodní srovnání

Prodlení s platbami za bydlení

  • Míra prodlení s platbami za bydlení představuje podíl domácností, které se alespoň jednou za posledních 12 měsíců dostaly kvůli finančním problémům do prodlení s placením výdajů spojených s bydlením. Mezi tyto výdaje se řadí nájemné nebo fond oprav, platby za teplo, elektřinu, plyn nebo vodu a platby hypotéky nebo půjčky na byt.

  • Metodika

Stav a vývoj

  • V rámci Česka lze pozorovat velké regionální rozdíly v podílu domácností, které kvůli finančním problémům nemohou platit výdaje za bydlení včas. Největší podíl takových domácností je v Libereckém (5,6 %), Ústeckém (3,9 %) a Olomouckém kraji (3,8 %). Nejnižší podíl je ve Zlínském (0,6 %) a Jihomoravském kraji (0,8 %).

  • Skupiny domácností s nejvyšším podílem těch, kteří se v posledním roce opozdili s platbami za bydlení jsou samoživitelé a samoživitelky (7,6 %) a nájemníci (7,1 %). Domácnosti seniorů naopak vykazují nejnižší podíl domácností s prodlením.

Hodnocení

  • Dlouhodobý trend

    • V rámci zkoumaného období byl indikátor prodlení s platbami nejvyšší v roce 2005. Od té doby klesal až do ekonomické krize. V roce 2008 mírně stoupl a mezi lety 2009 a 2014 se držel těsně pod hodnotou 5 %. Mezi lety 2014 a 2017 hodnota indikátoru klesala až na 2,5 %, okolo této hodnoty se drží do současnosti.
  • Krátkodobý trend

    • Přestože v celkových datech v posledních letech nepozorujeme výraznou odchylku od dlouhodobého trendu, při pohledu na specifické skupiny domácností (jako jsou samoživitelé, nájemníci a mladí lidé) jsme loni zaznamenali prudký nárůst tohoto indikátoru.
  • Mezinárodní srovnání

    • Ve srovnání s vybranými evropskými státy se Česko řadí mezi země s nejnižším podílem osob (2,9 %), které se v posledním roce opozdili s platbami. Průměr EU (27) v roce 2023 dosahoval podílu 9,3 % osob.

ČR

Mezinárodní srovnání

Podíl výdajů na bydlení na spotřebě

  • Podíl výdajů na bydlení na spotřebě představuje podíl celkové spotřeby, který využívá průměrná domácnost na spotřebu bydlení, energií a souvisejících služeb. Tyto výdaje zahrnují nájemné, zásobování vodou, elektřinu, plyn a jiné druhy paliv, náklady na údržbu a opravy obydlí a další služby související s bydlením.

  • Metodika

Stav a vývoj

  • V roce 2022 se v Česku výdaje na bydlení podílely na celkové spotřebě domácností 26 %, což je srovnatelný podíl zejména se zeměmi západní Evropy (Francie, Belgie). V roce 2021 vystoupalo Česko o 5 p.b. nad evropský průměr.

  • Podíl nákladů na bydlení na celkové spotřebě domácností byl nejvyšší v roce 2020, a to 28,3 %.

Hodnocení

  • Dlouhodobý trend

    • Podíl výdajů na bydlení na celkové spotřebě dlouhodobě mírně klesá. Za posledních 10 let se snížil podíl těchto výdajů o necelé 2 p.b.
  • Krátkodobý trend

    • V posledním roce došlo taktéž k poklesu o 2 p.b.
  • Mezinárodní srovnání

    • Česko se řadí k zemím se spíše vyšším podílem výdajů na bydlení na celkové spotřebě domácností, podíl výdajů na celkové spotřebě je nad průměrem Evropské Unie.

Mezinárodní srovnání

Zpět na začátek