Praktickým seminářem „Hodnotící modely ve veřejných zakázkách“ provázel Michal Garaj, s účastníky do detailu rozebíral, jak nastavit pravidla nákupu tak, aby byla transparentní a motivovala k reálným, nikoliv nereálným nabídkám.

Teorie hodnotících modelů ve veřejných zakázkách se zaměřuje na vytvoření takových pravidel, která jsou férová, transparentní a motivují dodavatele k podávání reálných nabídek, nikoliv k nereálnému podsekávání cen. Tato teorie obsahuje několik klíčových přístupů a rozlišuje různé způsoby, jak převést nabídky na body nebo finanční vyjádření.
 

• Poměrové a lineární vzorce: Základní a nejčastěji používané modely pro výpočet bodového ohodnocení.
• Parabolické modely: Pokročilejší přístupy, které umožňují citlivěji reagovat na rozdíly v nabídkách.
• Finanční modely: Práce s body, penězi a vzájemnými vztahy mezi nimi za účelem nalezení nejlepšího poměru ceny a kvality.
• Teorie mezní užitečnosti: Tento ekonomický princip pomáhá určit, do jaké míry se zadavateli ještě vyplatí připlácet za vyšší kvalitu a kde už přidaná hodnota další investice klesá.
• Efekt ukotvení (Anchoring effect): Teorie zkoumá, jak předpokládaná hodnota zakázky nebo první obdržené informace ovlivňují následné rozhodování a vnímání ceny či kvality.
• Relativní váha kvality: Zásadním tématem je, jak správně určit poměr mezi cenou a kvalitou tak, aby výsledek odpovídal potřebám zadavatele.
• Hlavním cílem teorie je eliminovat subjektivitu při hodnocení, aniž by se zadavatel musel vzdát požadavků na kvalitu. 

V České republice a na Slovensku existuje oproti západní Evropě či Skandinávii určitá averze k těmto modelům kvůli jejich složitosti a obavám z kontrol.

Ovšem správně nastavený předvídatelný model hodnocení by měl zadavateli dávat plnou kontrolu nad předmětem plnění, místo aby o ni v důsledku špatně nastavených vzorců přicházel.
Výsledkem aplikace těchto teorií v praxi má být efektivní nákup, který reflektuje skutečnou hodnotu za vynaložené prostředky

A co zaznělo na dnešním semináři?

Kvalita vs. subjektivita: Jak definovat a hodnotit kvalitu, aniž bychom sklouzli k neobjektivnímu posuzování.
Psychologie rozhodování: Jak nás při určování ceny ovlivňuje tzv. efekt ukotvení.
Kontrola nad výsledkem: Jak vytvořit předvídatelný model hodnocení, který zadavateli dává kontrolu nad předmětem plnění, místo aby mu ji odebíral.

Jak již bylo zmíněno výše, ve srovnání se západní Evropou či Skandinávií máme v Česku a na Slovensku v hodnocení kvality stále co dohánět, ale právě diskuse nad praktickými příklady a překonávání obav z kontrol nás posouvá kupředu.